Příliš krátká kariéra: Proč sekla Zdenka Sulanová s herectvím?

Tatínkem malé Zdeničky, která se narodila 18. února 1920 v Českých Budějovicích, byl úspěšný operní tenorista Adolf Hruška. V roce 1932 jeho dcera poprvé v životě vyjela do zahraničí – na tábor v Jugoslávii. Bohužel, právě v té době na pobřeží panoval stav ohrožení – plavce děsili žraloci. Děti se nesměly koupat, a proto se bavily všemožnými způsoby. Zdenička kamarádům zpívala. A zpívala tak krásně, že se to rozneslo po celém hotelu a talentovaná dívenka pak svým hláskem bavila i ostatní hosty. Když se to po jejím návratu domů dozvěděl tatínek, přivedl dcerku k učitelce zpěvu Bohumile Rosenkrancové. A později ani neprotestoval, když se přihlásila na konzervatoř. 

Odzbrojující drzost

Dívka dosud studující gymnázium si podala přihlášku na uměleckou školu a prožívala bezstarostné prázdniny. Až u samotných zkoušek zjistila, že si měla připravit nějaký výstup. „Prosím vás, nezlobte se,“ pokrčila rameny před přijímací komisí, „já jsem myslela, že sem přijdu a vy mi dáte nějaký úkol. Kdyby mi nějaký herec něco nalil do hlavy a já vám tady tu jeho představu řekla, jak vy byste potom poznali, jestli jsem nadaná nebo ne?“ Odzbrojující drzost, stejně jako Zdenčina recitace Bezručovy básně Bernard Žár komisi nakonec přesvědčila.

Už ve druhém ročníku si půvabné holčičky všimli filmaři. V Děvčeti za výkladem hrála hlavní roli Hana Vítova a Zdenka dostala jen malinkatou úlohu jedné z dělnic ve výrobně umělých květin. Za pár záběrů inkasovala svůj první filmový honorář – osmdesát korun. Jak s ním naložila? Koupila velkého barevného čokoládového kohouta, kterého darovala mamince. 

Tehdy si také Zdenka Hrušková změnila příjmení, aby nedráždila pedagogy, kteří si nepřáli, aby studenti filmovali. Mladá herečka si vybrala příjmení své babičky a stala se z ní Zdenka Sulanová. Jenže toho roku se mělo změnit nejen její příjmení, ale doslova celý život.

Mezi filmové hvězdy

Režisér Václav Binovec totiž přišel na konzervatoř hledat představitelku titulní role pro chystaný film Lízin let do nebe. Zdenka zkoušku nebrala vážně. Mezi svými spolužačkami si připadala drobná. To v době, kdy nejzářivějšími hvězdami byly Greta Garbo nebo Marlene Dietrich považovala za hendikep. Jenže Binovec hledal představitelku dvanáctiletého děvčátka. Pro takovou roli byla Zdenka perfektní. 

Tvůrcům i producentům se líbila tolik, že kvůli ní dokonce změnili scénář filmu. Původně měla být malá Líza dcerou slavné tanečnice a sama měla mít taneční nadání. Zdenka kdysi do baletu chodila, ale vytančila si kýlu. Režiséru Binovcovi proto navrhla, že by bylo lepší, kdyby ve filmu mohla zpívat. Když si ji poslechl, rád souhlasil. Romantické drama o osiřelé holčičce, která se díky své dobrácké povaze a krásnému hlasu stane miláčkem nejen vesnice, si diváci okamžitě zamilovali. 

Dávala rozhovory, objevovala se na titulkách časopisů, dostávala stovky dopisů. Nechyběly mezi nimi ani nabídky sňatku. Jenže do sedmnáctileté herečky se bláznivě zamiloval i její parter z Lízina letu do nebe, okouzlující Rolf Wanka. Nic mu nevadilo, že má doma manželku. Zdenku sváděl a dokonce přemlouval režiséra Binovce, aby mohl hrát i ve druhém díle Lízina příběhu… Když mu ale mladá herečka naznačila, že jí jeho přízeň není vhod, slavný Rolf Wanka se zachoval jako pravý džentlmen. Ač tato platonická láska nikdy nedošla naplnění a ti dva se už nepotkali ani před kamerou, rádi se měli stále…

Zpěv a dobré srdce

Zdenčiným partnerem v pokračování Lízina příběhu se místo Wanky stal Ladislav Boháč. Ani ten jí však do oka nepadl. Během natáčení se ovšem Zdenka zamilovala do Rudolfa Hrušínského. Začali spolu chodit, když jim bylo kolem dvaceti, a pak spolu pár let dokonce žili. Vztah  ovšem nedopadl dobře. Nadějný herec toužil po submisivní ženě bez vlastní kariéry. A tou Zdenka zkrátka nebyla. Navíc ji publikum v té době zbožňovalo, platila za tu slavnější, což nedělalo dobrotu. Žárlivé scény a dramatické výstupy se v jejich domácnosti vyskytovaly na denním pořádku…

Mezitím Zdenka Sulanová natočila s režisérem Binovcem svůj snad nejslavnější film Madla zpívá Evropě. Romantický hudební snímek o prosté dívce, která zpěvem a dobrým srdcem dobude svět a získá velkou lásku, diváky dojímá dodnes.

„Madla“ šla do biografů v roce 1940 a milá holčička v kroji, která zpívá lidové písničky, byly pro obyvatele protektorátu pohlazením po duši. Sulanová ústřední píseň Ty lesovské stráně od té doby zpívala prakticky denně. Publikum ji od ní vyžadovalo na všech besedách, premiérách, v rozhlase. A když byly o dva roky později vypáleny Lidice, obraz shořelého Lesova se s nimi propojil. Z filmového šlágru se stala bezmála vlastenecká hymna. 

Útěk na Slovensko

Po „Madle“ začal Binovec točit další film s názvem Bludná pouť, ve kterém měla hrát Zdenka po boku Karla Högera nebo Marie Glázrové. Jenže s koncem války skončila i kariéra Václava Binovce. Šuškalo se o něm, že udal Karla Hašlera, že kolaboroval s nacisty… Režiséra vyšetřovali, soudili a odsoudili. Za kameru se už nikdy nevrátil, v padesátých letech se živil jako závozník. Z Bludné pouti zbylo jen pár záběrů a scénická hudba. 

Nejen filmová dráha Václava Binovce však vzala za své. Zdenička nebyla nijak spojována s nacistickým režimem, bohužel si ale neporozuměla ani s gardou nastupující. Do socialismu se tato „kapitalistická hvězda“ prostě nehodila. Později s trpkostí vzpomínala na své krátké hostování v Divadle 5. května. Zkusila hrát v sovětské budovatelské hře o ženách-údernicích, které razily metro. Role ani komunistické prostředí jí neseděly.

V té době se také seznámila se slovenským vojákem Jankem Babničem, který útrapy války v armádě prožil s její fotografií, kterou celou dobu nosil v kapse. Provdala se za něj a odešla do Prešova. Chvíli ještě hrála a zpívala v košickém rozhlase. Jenže po necelých dvou letech manželství skončilo. 

Dítě místo zpívání

Po návratu do Prahy se Zdenka rychle podruhé provdala. Z někdejší Zdenky Sulanové, rozené Hruškové a provdané Babničové se stala nenápadná Zdenka Nováková. Manželovi porodila syna Aleše a na kariéru úplně rezignovala. Všechny své filmové fotografie, scénáře, výstřižky z časopisů, zkrátka veškeré památky na svou hvězdnou kariéru spálila. „Cítila jsem jako povinnosti se zpíváním kvůli dítěti skončit,“ komentovala toto své rozhodnutí. 

K filmu by se stejně vrátit v žádném případě nemohla. Mluvíme totiž o padesátých letech. Režim si krutě došlápl i na její rodinu. Stačilo, aby Zdenčin tatínek ve vlaku komentoval jeden z velkých komunistických soudních procesů – a protože ve vagóně seděl i vzorný svazácký pár, hned na konečné jej zatkli. I když nakonec od soudu odešel bez trestu, stigma nepřátel režimu na rodině zůstalo. 

TIP: Láska za časů nacismu: Proč Lída Baarová podlehla Goebbelsovi?

Nebylo to dobré období. I Zdenčino druhé manželství skončilo nezdarem. Mladá maminka si na živobytí musela vydělávat nejprve opisováním not a šitím v malém krámku podniku Moděva v pasáži Alfa. Později se stala programovou referentkou v pražském Filmovém podniku. Když se zapracovala, sestavovala filmovou dramaturgii všech kin v okolí Václavského náměstí. Taková tedy byla její poslední práce pro film. Také se potřetí vdala – zase za Nováka. Ani toto manželství ale nepatřilo k nejšťastnějším. Muž Zdenku bil, ona se však s ním rozhodla setrvat. 

Ke konci života žila v malé vesničce Cerhonice, obklopená hodnými sousedy a několika kamarádkami. Návštěvám vyprávěla o svém životě u filmu. Čím to podle ní bylo, že tři z jejích pěti filmů jsou hity prakticky do dneška? Proč nás její Líza či Madla pořád dojímají? „Tenkrát jsem tu práci dělala opravdu poctivě a diváci cítili, že jsem ´jejich holka´, ´jejich Madla´.“