Překvapivý objev: Většina modrých veleobrů vzniká splynutím dvojhvězd
Průlomová studie nabízí vysvětlení letité záhady původu modrých veleobrů – mohutných žhavých a horkých hvězd, které jsou ve vesmíru mnohem častější, než by měly být.
Modří veleobři spektrální třídy B jsou nesmírně zářivé a žhavě hvězdy. Tato modrá monstra jsou nejméně 10 000krát zářivější a 2-5krát žhavější než naše Slunce. Zároveň jde o velmi velké a také masivní hvězdy, jejichž hmotnost se pohybuje kolem 16 až 40 sluncí. Příkladem může být Rigel, nejjasnější hvězda souhvězdí Orionu nebo Deneb, nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě.
Podle klasických modelů evoluce hvězd by takovéto hvězdy měly být ve vesmíru kolem nás velice vzácné. Přesto se vyskytují až podezřele často. Jak je to možné? Nápovědou pro vědce bylo, že se většina modrých veleobrů vyskytuje ve vesmíru osamoceně, bez rozlišitelného hvězdného partnera. To je velmi zvláštní, protože mohutné hvězdy ve vesmíru obvykle vznikají ve dvojhvězdách. Původ modrých veleobrů byl kvůli tomu pro vědce záhadou.
Zrození modrých veleobrů
Mezinárodní tým astronomů, v jehož čele stála Athira Menonová
Menonová s kolegy detailně simulovala splývaní hvězd ve dvojhvězdách a současně analyzovala 59 raných modrých veleobrů spektrální třídy B ve Velkém Magellanově oblaku, známé trpasličí galaxii v blízkosti Mléčné dráhy. Dospěli k tomu, že modří veleobři vznikají splynutím červených obrů s menšími hvězdnými společníky.
Navíc se ukázalo, že charakteristiky modrých veleobrů, které odpovídají simulovaným splynutím dvojhvězd, jsou ve skutečnosti u těchto hvězd velmi časté. Vypadá to, že většina modrých veleobrů vzniká právě tímto způsobem. Pro astrofyziky je to velmi slibný posun v řešení letitého problému. Teď přijde na řadu výzkum toho, jak modří veleobři explodují a co po nich vlastně ve vesmíru zbude.
