Výzkum gigantů: Modří veleobři jsou jako rockové hvězdy noční oblohy
Extrémní hvězdy modří veleobři se vlní ve svém rytmu. Díky tomu bude možné zkoumat jejich vnitřek
Modří veleobři jsou extrémně horké, jasné a velké hvězdy, jejichž teplota na povrchu dosahuje pětinásobku až desetinásobku teploty Slunce. Jejich hmota obvykle odpovídá 10 až 50 Sluncím, zatímco jejich průměr může být oproti Slunci až tisícinásobný. Jde o velmi vzácné hvězdy, které náležejí k těm nejžhavějším a nejjasnějším v celém vesmíru. Mezi nejznámější příslušníky třídy modrých veleobrů patří například Rigel - nejjasnější hvězda souhvězdí Orion.
Modří veleobři v mnohém připomínají rockové hvězdy. Jejich život bývá mimořádně dramatický a také mimořádně krátký. Vzhledem k jejich vzácnosti je těžké tyto hvězdy zkoumat. Před zprovozněním kosmických teleskopů jsme toho o nich věděli jen velmi málo. Díky teleskopům, které pozorují vesmír z kosmického prostoru, se to teď ale změní.
Vlnění modrých veleobrů
Dominic Bowman z belgické Katholieke Universiteit Leuven a jeho spolupracovníci využili ke studiu rockových modrých veleobrů data amerických vesmírných teleskopů Kepler a TESS, jejichž pozorování se specializují právě na hvězdy. Tyto teleskopy přinášejí zajímavé informace nejen o planetách pozorovaných hvězd, ale i o hvězdách samotných, jako právě v případě modrých veleobrů.
TIP: Antares: Jaké je počasí v atmosféře červeného veleobra?
Bowman s kolegy zjistili, že prakticky všichni modří veleobři, které sledovali, nepatrně blikají. Toto blikání mají přitom na svědomí monumentální vlny, které vznikají hluboko v nitru hvězd. Díky tomuto objevu teď bude možné studovat vnitřky těchto extrémních hvězd, pomocí asteroseismologie. Ta postupuje podobně jako pozemská seismologie a z vlnění hmoty hvězdy odvozuje její vlastnosti a strukturu vnitřních vrstev hvězdy.