Překvapivý nález: Mumifikované mozky z italské krypty nesou stopy kokainu
Krypta v milánské nemocnici ukrývala lidské mozky ze 17. století, v nichž forenzní toxikologové objevili stopy kokainu. Jde o první doklad užívání této drogy v novověké Evropě.
V italské kryptě ze 17. století, která se nachází v milánské nemocnici Ospedale Maggiore, se kromě jiného nacházely i dva mumifikované lidské mozky. Tým odborníků, který vedla forenzní toxikoložka Gaia Giordano z Milánské univerzity, v nich odhalil stopy kokainu. Tato látka byla přitom poprvé izolována o téměř 200 let později.
Zvláštní nález ihned rozvířil pochyby o možné kontaminaci. Pohřební komora, kde byly mozky uloženy, ale byla až do zcela nedávné doby zapečetěná a nikdo do ní neměl přístup. Giordanin tým pro jistotu prohledal okolí, žádné další stopy kokainu nebo chemicky blízkých látek už ale vědci nenašli. Pozoruhodný výzkum publikoval odborný časopis Journal of Archaeological Science.
Kokainisté z krypty
Badatelé detekovali kokain v mozkové tkáni muže ve věku 30 až 45 let. Další zkoumání odhalilo, že muž trpěl pokročilou formou syfilis. Druhý mozek, který rovněž nesl stopy kokainu, byl umístěný samostatně, takže nebylo možné přesněji určit, komu patřil. Přestože přítomnost stop kokainu v mozcích není důkazem o užívání této látky, vědci jsou si jistí, že o uživatele skutečně šlo.
Dokládá to nález benzoylekgoninu, hlavního metabolitu kokainu, což svědčí o tom, že kokain procházel těly dotyčných lidí v 17. století. Vědci narazili také na stopy hygrinu, což je další alkaloid, který doprovází kokain v listech keře rudodřev koka (Erythroxylon coca). Jeho přítomnost podle vědců dokládá, že původní majitelé mozků užívali kokain v rostlinné podobě, buď žvýkáním listů, nebo v podobě čajových nálevů.
Objev není jen historickou kuriozitou. Jde také o první nález související s užíváním koky v Evropě 17. století. Mozky patřily nejspíše chudým pacientům nemocnice, což by svědčilo o široce a snadno dostupných listech koky v dané době a oblasti. Znamenalo by to, že se tehdy čile obchodovalo s kokou mezi Jižní Amerikou a Evropou.
Podle italské toxikoložky není možné vyloučit, že listy koky sloužily jako léčivo, neexistují ale žádné záznamy o léčebném použití této rostliny v Evropě 17. století. Podle vědkyně je tak pravděpodobné, že občané novověkého Milána užívali koku coby rekreační drogu.