Před 670 lety zářila na jižním nebi působivá supernova

Přibližně před 160 tisíci lety, tedy během předposlední doby ledové, explodoval ve Velkém Magellanově mračnu bílý trpaslík jako supernova typu Ia. Záření exploze od té doby putovalo vesmírem až zhruba před 670 lety (v době vlády Karla IV.), dorazilo k Zemi.

K tomuto závěru dospěl tým amerických a australských odborníků, kteří detailně prostudovali pozůstatek supernovy SNR 0519−69.0. Podařilo se jim se slušnou přesností určit, kdy mohla být viditelná na pozemské obloze. Astronomové tento pozůstatek supernovy pozorují již dlouho, nyní jim poskytla detailní informace kombinovaná pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu a vesmírné rentgenové observatoře Chandra.

Rázové vlny supernovy

Badatelé analyzovali pohyby rázových vln zmíněné exploze. Zjistili, že nejrychlejší rázové vlny supernovy SNR 0519−69.0 se pohybovaly rychlostí 5 820 kilometrů za sekundu, zatímco nejpomalejší 1 670 kilometrů za sekundu. To jim umožnilo rekonstruovat okamžik exploze při pohledu ze Země do doby před zhruba 670 lety (s tolerancí +/- 70 let).

Supernova SNR 0519−69.0 byla pravděpodobně viditelná pouhým okem, i když nejspíš pouze v noci, jako nová jasná „hvězda“ ve Velkém Magellanově mračnu. To se nachází daleko na jižní obloze, takže supernovu mohli pozorovat jen lidé tropických oblastí a jižní polokoule. 

TIP: Odborníci NASA vytvořili nový model hvězdného monstra Eta Carinae

Mohli to být obyvatelé středověkého království Zimbabwe nebo třeba říše Inků, která se v té době rozkládala v Jižní Americe. Odborníci odhadují, že ve stejné době žil asi milion lidí v Austrálii, a i oni podle všeho mohli supernovu pozorovat.