Prázdninová noční obloha: Zažijte na vlastní oči cestu prostorem i časem

První zastávkou se stane samozřejmě Měsíc, který od nás dělí jen 1,2 světelné sekundy. Letošní prázdniny nabídnou hned tři úplňky, jeden červencový a dva srpnové, které dokonce ponesou přívlastek „super“. Ptáte se proč? Začněme u toho, že se zemský souputník v úplňku nenachází od mateřské planety vždy stejně daleko: Občas je blíž, občas dál, přičemž krajní hodnoty činí asi 356 tisíc a 406 tisíc kilometrů. Právě 1. a 31. srpna nám pak bude Měsíc z letošních úplňků nejblíž, což také znamená, že jeho kotouč dosáhne na nebi největšího úhlového průměru a současně i největšího jasu – jednoduše řečeno půjde o tzv. superúplňky.

Pravdou ovšem zůstává, že rozdíly oproti jejich „běžným“ protějškům budou nevelké, a proto sotva postřehnutelné. Přesto se můžeme spolehnout, že během prázdninové okurkové sezony vytěží média superúplňkové téma na maximum…

Kam za planetami?

Nyní už se však vydejme vstříc dalšímu cíli naší kosmické výpravy, k planetě Venuši, přičemž tentokrát musíme počítat s cestou trvající zhruba čtyři světelné minuty. Navíc bude možné k „sestře Země“ dorazit pouze v první polovině července, kdy ji zahlédneme jako večernici na podvečerní soumrakové obloze v blízkosti západního horizontu – anebo až v závěru srpna, kdy se naopak objeví na ranním nebi nízko nad východem. Hned zkraje prvního prázdninového měsíce přitom letos poprvé dosáhne maximální jasnosti, konkrétně −4,5 mag, kdežto podruhé se tak stane v září.

Na červencové soumrakové obloze narazíme nedaleko zářivé večernice i na naoranžovělý Mars, k němuž ze Země poletíme rychlostí světla asi 19 minut. Je přitom poněkud paradoxní, že zatímco na nebi dělí Mars s Venuší úhlová vzdálenost, do níž bychom vměstnali sotva deset úplňků, v kosmickém prostoru jde téměř o 270 milionů kilometrů.

Co se planet týče, obsahuje náš výletní itinerář i další dvě položky: Jupiter vzdálený 41 světelných minut a Saturn, k němuž nám to potrvá ještě o 33 minut déle. Budete-li mít k dispozici dalekohled s průměrem objektivu alespoň 50 mm a nejméně s třicetinásobným zvětšením, určitě jej na uvedené oběžnice namiřte. První zmíněná vás odmění čtveřicí svých největších měsíců i tmavými pásy v atmosféře, zatímco u druhé budete moct obdivovat ikonické prstence.

Příští stanice: Ramínko na šaty

Další přesun už si vyžádá asi 400 světelných roků, což znamená, že se vymaníme z našeho planetárního systému a uděláme nepatrný skok v rámci Galaxie. Navzdory tomu cíl v souhvězdí Labutě, přesněji v oblasti její hlavy, stále pohodlně spatříme i pouhýma očima: Jedná se o stálici třetí velikosti nesoucí jméno Albireo, ale teprve pohled dalekohledem odhalí, proč stojí za pozornost – tvoří ji totiž dvojice hvězd s jasností 3 a 5 mag, mezi nimiž zeje na nebi proluka asi 35″, a lze je tudíž rozlišit i v menším přístroji.

Podstatné však je, že mají obě složky výrazný odstín: Jasnější z nich se jeví jako zlatavě žlutá, zatímco slabší coby namodralá. Dodnes přitom s jistotou nevíme, zda jsou gravitačně svázány a krouží kolem společného těžiště (pak by jim každý oběh trval přinejmenším sto tisíc let), nebo se nám vedle sebe na oblohu jen promítají. Mimochodem, jednu z nejvzdálenějších hvězd viditelných bez obtíží i pouhýma očima – obří Deneb na chvostu Labutě – od nás dělí 2 600 světelných roků.

U seskupení stálic, tentokrát jednoznačně nahodilého, ještě zůstaneme. Další vesmírný skok nás zavede do malého souhvězdí Lištičky, k jehož prozkoumání stačí lovecký triedr. Díky němu pak snadno odhalíme tzv. Ramínko na šaty: Tato hříčka přírody zahrnuje desítku stálic páté až sedmé velikosti, rozprostřených na ploše 1,5°, a opravdu nápadně připomíná výbavu šatních skříní. Pokud byste při jejím hledání tápali, vydejte se od již zmíněného Albirea ke hvězdě Altair v Orlovi, až se zhruba ve třetině cesty ocitne Ramínko v zorném poli vašeho dalekohledu. Doputujete přitom do vzdálenosti asi 235–2 050 světelných roků, podle konkrétní hvězdy, kterou si v cíli zvolíte.

Ve změti stálic

V Lištičce zůstaneme i při dalším zastavení, kam bychom rychlostí světla doletěli přibližně za 1 200 let. Na nebi ovšem stačí urazit podstatně menší vzdálenost, a sice 8,3° na severovýchod od Ramínka na šaty. Ještě přímější cesta pak vede od „hrotu“ sousedního souhvězdí Šípu, 3,3° rovnou na sever. A také tentokrát, stejně jako u všech budoucích zastávek, je potřeba mít po ruce dalekohled.

Malý přístroj s objektivem o průměru do 50 mm ukáže pouze mlhavou skvrnku s jasností okolo 7 mag a s úhlovým průměrem 7′. Ve větším dalekohledu se však objeví zřetelné nepravidelné kontury i typické mírné zúžení ve středu. A kam že jsme to doputovali? K planetární mlhovině Činka, známé také jako M27 či NGC 6853. S oběžnicemi nicméně vůbec nesouvisí: Zmíněné historické označení vzešlo z faktu, že někdejším astronomům připomínaly nazelenalé okrouhlé planetární mlhoviny v dalekohledech mdlé kotoučky Uranu a Neptunu. Ve skutečnosti tvoří Činku pozůstatek hvězdy podobné Slunci, která zanikla před několika desítkami tisíc roků, přičemž se do okolí rozptýlil plynný materiál jejích vnějších vrstev.

Zhruba pětkrát dál než M27, tedy asi šest tisíc světelných let od Země, leží objekt s označením M11 nebo také NGC 6705. Nachází se v drobném souhvězdí Štítu, necelé 2° jihovýchodně od hvězdy čtvrté velikosti Beta Scuti. V triedru se bude jevit jako nápadná světlá skvrna s výrazným jádrem o jasnosti 6 mag a úhlovém průměru 12′, zatímco ve větších dalekohledech nabude spíš trojúhelníkového tvaru, a především se začne rozpadat na hustou změť samostatných stálic. Nejjasnější z nich dosahují asi 8 mag, kdežto nejslabší jen 14 mag. Jde totiž o kompaktní, a přitom velmi hmotnou otevřenou hvězdokupu, zahrnující na tři tisíce členek.

Naše galaktická sestra

Cestovní itinerář nám říká, že další zastávku představuje pro změnu hvězdokupa kulová. V katalozích figuruje jako M2 či NGC 7089 ze souhvězdí Vodnáře a pátrat po ní musíme zhruba ve třetině cesty mezi Beta Aquarii z Vodnáře a Enif z Pegase, které jsou snadno viditelné pouhýma očima. M2 však mohou navštívit jedině skuteční vytrvalci, protože i světelnou rychlostí bychom k ní putovali asi 55 tisíc let. V menších dalekohledech se proto jeví jen jako nápadná difuzní skvrnka šesté hvězdné velikosti, s jasným jádrem a úhlovým průměrem kolem 10′. Na samostatné stálice, s jasností okolo 14 mag, ji pak rozliší teprve velké astronomické přístroje.

Ačkoliv již máme notný kus prázdninového výletu za sebou, vlastně pořád stojíme na zápraží našeho galaktického domova. Chceme-li se vydat skutečně daleko, musíme pohlédnout vstříc jiným galaxiím. A tu nejnápadnější na tuzemském nočním nebi zahrnuje i náš itinerář. Je natolik jasná a veliká, že ji lze snadno rozeznat dokonce bez dalekohledu – vždyť v ní září snad až bilion stálic! Pod tmavou oblohou ji za bezměsíčné noci spatříte v souhvězdí Andromedy, nedaleko hvězdy páté velikosti Ný Andromedae. Vypadá jako mlhavá oválná skvrna o jasnosti 4 mag a úhlovém průměru zhruba 2°, v přístroji se však její rozměry více než zdvojnásobí, protože se ukážou také slabší části spirálních ramen a rozsáhlé halo. Cesta ke galaxii v Andromedě už ovšem znamená skutečné putování prostorem a časem: I rychlostí světla by nám totiž trvala stěží představitelných dva a půl milionu let.

Východy a západy Slunce

• V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Raka, 23. července ve 3:51 SELČ vstupuje Slunce do znamení Lva; 23. srpna v 11:01 SELČ vstupuje do znamení Panny

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná v první půlce července večer nízko nad západem a na sklonku srpna ráno nízko na východem
• Mars – v červenci viditelný večer nad západem, v srpnu nepozorovatelný
• Jupiter – v červenci viditelný od brzkých ranních hodin vysoko nad východem, v srpnu pozorovatelný po celou druhou polovinu noci
• Saturn – v červenci viditelný téměř po celou noc vyjma večera, v srpnu pak po celou noc
• Uran – v červenci viditelný na ranním nebi nad východem, v srpnu pozorovatelný ve druhé polovině noci
• Neptun – v červenci viditelný ve druhé půlce noci, v srpnu po celou noc kromě večera

Zajímavé úkazy v červenci a srpnu 2023

• 1. července – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na nočním nebi
• 2. července – seskupení Venuše, Marsu a Regula ze Lva na podvečerní soumrakové obloze nad západem, na ploše o průměru asi 8°
• 6. července – Země nejdál od Slunce v roce 2023, ve vzdálenosti 152,1 milionu kilometrů
• 6. července – setkání ubývajícího Měsíce a Saturnu (4°) ve druhé polovině noci
• 7. července – Venuše letos poprvé dosáhne maximální jasnosti, −4,5 mag
• 11. a 12. července – setkání úzkého měsíčního srpku a Jupitera na ranní obloze: 11. 7. asi 10°, 12. 7. asi 3°
• 13. a 14. července – velmi úzký měsíční srpek v blízkosti Aldebaranu a Plejád z Býka: 13. 7. asi 4° od Plejád, 14. 7. mezi Plejádami a Aldebaranem
• 19. až 21. července – seskupení extrémně úzkého měsíčního srpku, Venuše a Marsu na večerním soumrakovém nebi nízko nad západem; Měsíc lépe pozorovatelný až 20. a 21. 7. asi 6° od Marsu, Venuše jižněji těsně nad obzorem
• 24. a 25. července – dorůstající Měsíc poblíž Spicy z Panny na večerní obloze nad jihozápadem
• 28. července – Měsíc poblíž Antara ze Štíra v první polovině noci
• 1. srpna – první letošní superúplněk
• 2. a 3. srpna – setkání Měsíce a Saturnu na nočním nebi: 2. 8. je bude po východu nad obzor dělit asi 10°, o den později asi 6,3°
• 7. a 8. srpna – setkání ubývajícího Měsíce a Jupitera ve druhé polovině noci: 7. 8. je bude po východu nad obzor dělit asi 5,5°, o den později asi 8°
• 9. srpna – srpek Měsíce mezi Aldebaranem a Plejádami z Býka ve druhé polovině noci
• 12. srpna – v noci nastane maximum meteorického roje Perseid
• 14. srpna – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na ranní obloze
• 24. a 25. srpna – dorůstající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na večerním nebi nad jihozápadem
• 27. srpna – Saturn v opozici se Sluncem
• 30. srpna – setkání takřka úplňkového Měsíce a Saturnu na noční obloze; nejblíž si budou ve večerních hodinách v okamžiku východu, kdy je bude dělit asi 3,3°
• 31. srpna – druhý letošní superúplněk

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno