Pravděpodobnost zásahu člověka kusem vesmírného odpadu se podle vědců dramaticky zvyšuje

Nepříjemným vedlejším produktem vesmírného průmyslu a technologického pokroku je rostoucí množství odpadu na oběžné dráze Země. Podle posledních odhadů se na zemské orbitě nachází asi 10 000 tun kosmického odpadu. Kromě nebezpečí pro satelity představuje odpad i další problém – odráží sluneční záření a zhoršuje tím světelné znečištění.

Nejde ale jen o problém na zemské orbitě, větší části vesmírných technologií se občas vrací zpět na Zemi – větší část těchto „vesmírných navrátilců“ naštěstí bezpečně shoří v atmosféře, malé množství ale dopadá až na povrch planety. Mezi největší tělesa, která se takto vrátila, patří stotřicetitunová sovětská vesmírná stanice Mir nebo zbytky první čínské vesmírné stanice Tchien-kung 1, které v roce 2018 skončily v Tichém oceánu.

K nebi hleď!

Dopadající kousky vesmírných technologií pochopitelně představují nebezpečí, byť až doposud známe pouze jeden případ, kdy byl člověk zasažen vesmírným odpadem. V lednu 1997 zasáhl Lottie Williamsovou v oklahomské Tulse malý kus materiálu, který podle všeho spadl z nebe. Pozdější analýzy odhalily, že šlo o kus spečeného sklolaminátu, původně součásti palivové nádrže rakety Delta II, vypuštěné v roce 1996. Událost se tehdy naštěstí obešla bez vážných následků, nicméně odborníci varují, že v budoucnu hrozí podobné střety mnohem častěji.

Michael Byers z kanadské Univerzity Britské Kolumbie a jeho spolupracovníci tvrdí, že během příštích deseti let dojde s překvapivě vysokou pravděpodobností k zásahu člověka kusem rakety či podobným orbitálním odpadem. Podle Byerse je pravděpodobnost takového střetu zhruba 10%, což je vzhledem ke zmíněné historii skutečně velký skok.

Badatelé vycházejí z dat pokrývajících období přes 30 let, která zachycují přibližně 1 500 případů pádu součástí raket do atmosféry. Asi 70 procent z nich přitom bylo neplánovaných. Do svých odhadů vědci zahrnuli předpokládanou intenzitu letů na oběžnou dráhu, a také hustotu zalidnění na Zemi.

Sever proti jihu

Největší nebezpečí podle badatelů hrozí v jižnějších zeměpisných šířkách, kde se nachází například indonéská Jakarta, bangladéšská Dháka nebo nigérijský Lagos. Kus rakety tam podle jejich výpočtů dopadne s třikrát větší pravděpodobností než třeba v New Yorku, Pekingu nebo Moskvě. To je obzvláště ironické, pokud uvážíme, že největšími producenty vesmírného odpadu jsou právě „seveřané“ USA, Čína a Rusko.

TIP: Pozor! Padá kosmické kamení aneb Pády meteoritů v historii

Množství velkého vesmírného odpadu je dnes již možné výrazně omezit – jak ukazuje příklad SpaceX, nosné části raket se mohou řízeně vracet a opakovaně využívat, případně je možné je řízeně navádět tak, aby shořely v atmosféře. Jde ale o relativně drahý způsob a pro většinu vesmírných agentur je jednodušší spolehnout se na neřízený návrat. Část vědců proto volá po větší míře odpovědnosti a zavedení jasných pravidel pro bezpečnější návraty vesmírných technologií.