Pravda, nebo lež? Jak složité je přelstít detektor lži?
Většina vědců zaujímá k detektoru lži neboli polygrafu skeptický postoj. Samozřejmě funguje, v mnoha případech se ale lidem podařilo test ošidit
Detektor lži neboli polygraf měří fyziologické reakce jako srdeční tep, frekvenci dechu či krevní tlak. Při lhaní je totiž člověk nervózní, což se na uvedených parametrech projeví. Většina lidí zažívá stres už jen kvůli dotazům vyšetřovatelů: Vyslýchaný proto nejprve dostane jednoduché neutrální otázky, třeba jak se jmenuje, na něž podle předpokladu odpoví správně.
Údaje, které při tom zařízení naměří, slouží jako tzv. výchozí soubor údajů. Jejich hodnoty sice dotyčný vědomě ovlivnit nedokáže, ale pokud se při těchto prvotních odpovědích například schválně kousne do jazyka nebo šlápne na špendlík v botě, jeho organismus prodělá podobnou stresovou reakci jako při lži. Když pak vyslýchaný skutečně odpoví nesprávně, přístroj jeho prohlášení mylně vyhodnotí coby pravdu.
TIP: Pravda vynucená chemií: Jak funguje sérum pravdy?
Právě kvůli sporné spolehlivosti polygrafů – a také kvůli opačnému riziku, tj. že nevinného označí za lháře – většina odborníků jejich využívání v kriminalistické praxi zpochybňuje. V současnosti se uplatňují v USA, zatímco v Evropě se nepovažují za dostatečně průkazné. I ve Spojených státech je ale jeho využívání na ústupu – americká Národní akademie věd vydala v roce 2003 prohlášení, v němž na základě výzkumu označila výsledky testů na detektoru lži za „nespolehlivé, nevědecké a neobjektivní“.
