Pozůstatek ocasu: K čemu v lidském těle slouží kostrč?

Člověk prošel tisíci lety evoluce a jeho tělo se od doby, kdy „slezl ze stromu“, notně proměnilo. Některé jeho části postupně ztratily svoji funkci a s vývojem zakrněly, zůstaly nám však po nich více či méně užitečné tělesné prvky, které nás provázejí dodnes

16.08.2023 - Jan Filip Sýkora



To, že člověk patří mezi obratlovce, se většina z nás naučila během hodin přírodovědy na základní škole. Stejně jako fakt, že obratle tvoří dohromady páteř a ta je centrální nosnou strukturou kostry lidského trupu. Na rozdíl od většiny jiných obratlovců však nedisponujeme další důležitou strukturou spojenou s páteří, tedy ocasem. Ten u čtyřnožců slouží k mnoha účelům, mimo jiné k vyrovnávání těžiště, udržení rovnováhy, signalizaci a komunikaci, jako pátá pracovní končetina i třeba zbraň.

Pro lidoopy, a tím pádem i pro nás lidi však ocas tuto funkci ztratil, postupně se v průběhu evoluce zkracoval, až zcela zakrněl. Lidem po něm zbyl malý poslední kousek páteře zvaný kostrč. Přestože ocas k životu nepotřebujeme, nelze totéž říct o kostrči, která patří mezi významné stabilizační prvky skeletu. Může nás ale také leckdy potrápit.

Pozůstatek ocasu

Kostrč, latinsky coccyx nebo také os coccygis, je konečným segmentem páteře lidoopů, některých dalších velkých primátů a lidí. Obdobné struktury nalézáme i u jiných bezocasých obratlovců, například ptáků. K předchozímu segmentu páteře, ke kosti křížové, je připojena chrupavčitě vazivovým spojením, které umožňuje jistou pohyblivost.  

O kostrči někdy odborníci mluví jako o příkladu takzvaného evolučního rudimentu (viz box První pokus), který postrádá další funkci a po zániku ocasu je u člověka zcela zbytečný. Takové závěry by však byly poněkud předčasné. Ke kostrči se upíná celá řada struktur, patří sem svaly jako zvedač anu, kostrční sval, kyčlokostrční a stydkokostrční svaly, přední a zadní křížokyčelní vazy, případně další součásti pánevního dna.

Možnost pohyblivosti kostrče je velmi důležitá, neboť se nachází v nejužším místě pánevního dna. Zejména při porodu je tedy důležité její „vyklopení“ a rozšíření pánevního kruhu tak, aby hlava plodu mohla bezpečně opustit tělo matky. V menší míře tuto pohyblivost využívá každý z nás téměř každodenně, neboť k podobnému procesu dochází i během vyprazdňování.

Kostrč nás však může řádně potrápit a působit nám mnohé komplikace. Nejčastější obtíží je takzvaná coccygodynie (slovo složené z coccyx, kostrč a odynos, bolest). Jak slovo napovídá, jedná se o soubor obtíží charakterizovaný především bolestmi v oblasti kostrče a dolní části páteře na spodním konci hýžďové rýhy. Nejedná se o samostatnou chorobu, spíše o syndrom s mnoha různými příčinami, který postihuje častěji ženy, a to obvykle ve věku kolem 40 let. Ženské pohlaví k této obtíži inklinuje pro přirozeně vyšší vyklenutí kostrče a také častější trauma této oblasti vznikající během porodu.

Pád na zadek

Oblast kostrče je dobře zásobena senzorickými nervy, proto také naražení kostrče při pádu „na zadek“ dokáže pořádně zabolet. Stejně tak chronické potíže v oblasti kostrče umějí velmi znepříjemnit život výraznou bolestivostí. Typickými příznaky coccygodynie jsou právě ostré bolesti v oblasti kostrče, někdy přenesené do sousedních oblastí (bederní páteř, hýždě) a zhoršující se typicky v sedě, při vstávání nebo při tlaku na postižené místo.

Mezi nejčastější příčiny patří úraz – buď přímé poranění v důsledku pádu, nebo mírnější, ale opakované silné namáhání (cyklistika, veslování a podobné sporty). Nelze opomenout ani porodní trauma nebo poškození vzniklé v důsledku chirurgických výkonů (například dlouhodobé operace v tzv. gynekologické poloze). V případě pádu se mohou bolesti rozvinout prakticky okamžitě, ale mohou se objevovat se zpožděním týdnů až měsíců po úrazu.

Kromě úrazových příčin může coccygodynii způsobit i zánět prostaty, ale také nádory v oblasti pánve – buď metastázy jiných nádorů do páteře, nebo tumory vzniklé přímo v dané oblasti (kostní nádory páteře, kolorektální karcinom v konečníkové oblasti a podobně). Dále také chronické přetěžování páteře například špatným sezením v zaměstnání či v autě (sedavá povolání, profesionální řidiči). Přetížení svaloviny pánevního dna vede k nerovnováze tahových sil, které se pak přenášejí na kostrč.

Od bolesti až na operační sál

Diagnostika coccygodynie se opírá především o příznak bolestivosti v oblasti kostrče, podobné potíže však mohou být vyvolány i například onemocněními bederní páteře nebo kyčelních kloubů, kdy se bolest přenáší do kostrče (zejména vadným držením těla). Proto je potřeba zároveň vyšetřit celkové držení těla a funkční stav páteře a kloubů, případným dalším způsobem průkazu je injekce lokálního anestetika k oblasti kostrče, která by měla způsobit okamžitou úlevu.

Coccygodynie se může projevovat také obtížemi při dlouhodobém stoji, kdy se přetěžování svalů pánevního dna projeví poměrně rychle vznikající bolestí, úleva se dostaví při chůzi nebo při lehnutí. Mezi další příznaky u žen pak patří nepříjemnosti při pohlavním styku či bolestivá menstruace.

Léčba coccygodynie spočívá zejména v nápravě vyvolávající příčiny, možná je i rehabilitace a mobilizace kostrče fyzioterapeutem, při níž se uvolní zatuhlé svaly a vazy. Ke snížení tlaku na kostrč pomohou různé sedací podušky speciálních tvarů, k léčbě bolesti pak kromě klasických analgetik mohou pomoct v závažnějších kauzách i obstřiky.

TIP: Spočítejte si tepny: Podle vědců rychle přibývá lidí s „nadbytečnou“ tepnou v předloktí

V nejzávažnějších případech pak není jiná možnost řešení než chirurgické odstranění kostrče, tzv. coccygektomie. Jedná se však o nejzazší možnost tehdy, kdy jsou jiné způsoby terapie vyčerpány, neboť tento chirurgický výkon není zcela bez rizika. Odstranění kostrče může vyřešit problémy s bolestivostí, zároveň však pánevní dno přijde o svou důležitou „kotvu“, takže může dojít k jeho povolení, v krajním případě i ke kýle v kostrční oblasti (tzv. coccygeální kýla). Proto se nevyplácí kostrč podceňovat jako nevýznamný evoluční pozůstatek, ale je třeba i takto malému kousku páteře věnovat náležitou pozornost. 

První pokus

Rudiment (z latinského rudimentum – první pokus, počátek) je označení pro vlastnosti nebo zakrnělé orgány obvykle již organismem nepoužívané, které však byly efektivní u nižšího vývojového stupně organismu. V případě, že vlastnost nebo znak u druhu vývojem vymizí, ovšem u některého z jedinců se opět objeví, se pro tento jev používá termín atavismus. K rudimentárním lidským orgánům patří např. apendix (červovitý výrůstek slepého střeva), ocasní části páteře, ušní svaly, jež umožňovaly pohyb boltcem, nebo takzvané zuby moudrosti.

Kukaččí volání

Bez zajímavosti není ani název kostrče, tedy zejména ten latinský – coccyx. Ten je odvozen od starořeckého slova κόκκυξ (kokkyx), což znamená kukačka. Toto pojmenování je doloženo již ve spisech řeckého lékaře Herophila, snad proto, že při pohledu ze strany připomíná kostrč tvarem zobák tohoto ptáka. Také ve spisech Andrea Vesalia ze 16. století je kostrč nazývána os cuculi, doslova „kost kukaččí“.

Francouzský anatom ze 17. století Jean Riolan mladší přišel s veselým, leč nepravděpodobným vysvětlením původu názvu. Domníval se, že zvuk plynů opouštějících řitní otvor se při narážení na kostrč podobá volání kukačky. Tato teorie však není příliš přijímána. Jiné latinské pojmenování os caudae neboli „ocasní kost“ odkazuje na původ kosti, stejně jako v jiných jazycích (angl. tailbone, něm. Schwanzbein).


Další články v sekci