Pozoruhodný experiment naznačuje, že některé kovy mají „schopnost“ seberegenerace
Nový výzkum vlastností kovů naznačuje, že některé kovy jsou schopné seberegenerace. Objev by mohl nastínit směr k vytvoření struktur a robotů schopných sebeopravy.
Studie výzkumného a vývojového centra Sandia National Laboratories (SNL), zveřejněná minulý týden v recenzovaném časopisu Nature naznačuje, že některé kovy – konkrétně měď a platina, jsou na nanoúrovni schopné seberegenerace.
K pozoruhodnému objevu vědci dospěli během testování odolnosti platiny a mědi. Velmi malé části mědi a platiny badatelé vystavili paprsku transmisního elektronového mikroskopu. Ten rychlostí 200 pulzů za sekundu vyvíjel nepatrný tlak na zkoumané materiály a po čase v nich vytvořil miniaturní praskliny. K překvapení vědců ale po 40 minutách od ukončení testování tyto praskliny zázračně zmizely.
Nanoúrovňové svařování
Přestože výsledek vědce překvapil, teze o schopnosti seberegenerace kovů není úplnou novinkou. Před 10 lety přišel s podobnou myšlenkou Michael Demkowicz, profesor materiálových věd z MIT. Hypotéza profesora Demkowicze, která vycházela z počítačových simulací, naznačovala, že některé kovy jsou schopné seberegenerace během procesu, podobajícímu se svařování za studena. Při něm se vlivem vnějšího tlaku spojované materiály přiblíží na takovou vzdálenost, kdy dojde k interakci mezi atomy obou ploch. V důsledku atomové difúze se mezi dvěma kovy vytvoří silná metalurgická vazba, která v podstatě vytvoří svar. Výsledný spoj má podobné vlastnosti jako původní materiál.
Objev by mohl zásadním způsobem změnit způsob, jakým se navrhuje a staví vše od budov až po vesmírná vozidla. Experimenty výzkumníků z SNL sice probíhaly v přísně kontrolovaných podmínkách a vakuu, výzkumný tým ale doufá, že by podobné „chování“ mohlo probíhat i za běžných podmínek. Další výzkum by měl ukázat, jak široce využitelný objev je a jakých materiálů se schopnost seberegenerace vlastně týká.
