Pozemní infrastruktura SpaceX: Soukromý kosmický přístav Starbase

Vzhledem k dlouhé frontě nákladů vynášených raketami SpaceX se firma rozhodla postavit si vlastní kosmodrom, aby se nemusela přizpůsobovat podmínkám stávajících státních komplexů, odkud létají nosiče z rodiny Falcon. První oficiální zprávy o popsaném záměru se na veřejnosti objevily už v roce 2011, načež začala jednání s představiteli různých amerických států. Potenciální lokality pro stavbu nového areálu se nacházely na Aljašce, v Kalifornii, na Floridě, v Texasu, ve Virginii, Georgii a Portoriku.

V roce 2014 bylo formálně oznámeno, že se vítězem výběru stala texaská pobřežní lokalita Boca Chica u města Brownsville na hranici s Mexikem. Federální letecká správa, jež k výstavbě kosmodromu udělila souhlas, zmiňovala ve své zprávě plán až na 12 startů Falconů ročně, z čehož se maximálně ve dvou případech mohlo jednat o Falcon Heavy a první vzlet se měl odehrát nejdřív v roce 2016. Kromě toho dokument hovořil o plánovaných zkušebních suborbitálních letech dalších raketových strojů.

Hvězdná základna

Boca Chica skýtala celou řadu výhod. Jednak jde o pobřežní oblast s bezpečným střeleckým sektorem mířícím východně na moře. Dále se měl nový kosmodrom nacházet relativně nedaleko od testovací základny McGregor a nabídnout stovky pracovních míst v kraji s vysokou nezaměstnaností i kriminalitou. V neposlední řadě by potom ležel tak blízko rovníku, jak je to jen v USA možné, takže by rakety díky rotaci planety získaly větší nosnost. Kromě toho se spekulovalo o přistávání prvních stupňů Falconů na Floridě, kterou dělí od texaského pobřeží příhodná vzdálenost. Rakety by tak nemusely provádět návratový zážeh ani dosedat na plovoucí plošiny v moři. 

Po udělení stavebního povolení se však kromě terénních úprav dlouhé roky téměř nic nedělo a navzdory extrémnímu nárůstu tempa firma stále zvládala odbavovat všechny své mise z ostatních kosmodromů. V místě zamýšlené rampy se totiž nacházela podmáčená půda a mokřady, které se nejdřív musely vysušit a stabilizovat. Během zdlouhavých úprav terénu bylo na místo dopraveno 240 000 m³ nové půdy a teprve na přelomu let 2018 a 2019 staveniště významněji ožilo. Kromě výstavby budov a další infrastruktury se tam pod širým nebem svářely a kompletovaly rané prototypy Starship a o několik měsíců později započaly i letové zkoušky. Falcony 9 ani Falcony Heavy z Boca Chica nakonec nikdy nevzlétly, a tak to i zůstane. Kosmodrom pojmenovaný Starbase se však stal středobodem vývoje, konstrukce a testování lodi Starship a jejího nosiče Super Heavy.

Nultý stupeň

V současnosti se komplex dělí na dvě části: Přímo na pobřeží se rozkládá infrastruktura se dvěma suborbitálními startovacími a přistávacími plochami, nádržemi a dalším zázemím. Především se tam ovšem nachází orbitální vzletová rampa s obslužnou věží pro Starship, jež představuje světový unikát – jedná se totiž o startovací, přistávací a přípravnou infrastrukturu v jednom. SpaceX ji proto označuje jako Stage 0, tedy nultý stupeň nosiče.

Zmíněná obslužná věž má dvě masivní ramena, jež se po ní dokážou vertikálně pohybovat, přičemž zachytí přistávající stupeň Super Heavy a přesně jej usadí na startovací stolec. Totéž pak provedou se Starship, kterou umístí na již připravený nosič. A mimo to jde s výškou 142 metry o nejvyšší obslužnou věž pro rakety na světě. O dva kilometry dál do vnitrozemí se pak rozprostírají výrobní prostory, skladovací haly, solární elektrárna o ploše 6,5 akru, dvě sledovací antény o průměru devíti metrů, řídící středisko, kanceláře a další potřebné zázemí. 

Prvního startu se kosmodrom dočkal v červenci 2019, přestože se jednalo pouze o nesmělý vzlet prototypu Starhopper do výšky 20 m. Během příštích měsíců a roků však následovaly další suborbitální lety pokročilejších prototypů Starship a postupně dosáhly výšky až 12,5 km. První start na oběžnou dráhu se odehrál 20. dubna 2023, čímž Starbase povýšila ze zkušební raketové základny na skutečný kosmický přístav a zároveň se stala již čtvrtým kosmodromem, odkud SpaceX v současnosti do vesmíru létá.