Protinacistické povstání v Mnichově 28. dubna 1945 (1): Nešťastné bavorské finále

S blížícím se koncem třetí říše si bavorský Mnichov s okolím prožil protinacistické povstání, které připravila bavorská odbojová skupina Freiheitsaktion Bayern (FAB). Vůdčí osobností a iniciátorem vzniku této organizace byl kapitán Wehrmachtu JUDr. Rupprecht Gerngross, který tehdy velel jako záložní důstojník německé armády rotě tlumočníků mnichovského VII. vojenského okruhu (Der Dolmetscher-Kompanie des Wehrkreises VII), která byla dislokována v budově mnichovských Sárských kasáren (Saarkaserne).

Přestože skupina FAB měla desetibodový program, ve kterém se mimo jiné hovořilo o nutnosti ukončení nacistického režimu a nastolení práva a demokracie v Bavorsku, hlavním cílem skupiny, ve které rezonovaly především ideály křesťanských sociálů a bavorských autonomistů, byla snaha rychle ukončit nesmyslné válčení. Vedle toho hodlali zabránit nacistům v provedení destrukcí ve městě a zamezit bojům s Američany, jež by přinesly ohrožení životů civilních obyvatel. 

Marné snahy spojit se s Američany

Jádrem odboje v Mnichově, které navazovalo styky s katolickými kruhy a některými představiteli samosprávy z dob před příchodem Hitlera k moci, byla právě Gerngrossova rota. V ní se nacházeli na jedné straně stejní antinacističtí liberálové jako on, na straně druhé bychom zde našli i pragmatiky, kteří možná v roce 1933 projevovali sympatie Hitlerovým myšlenkám, ale nyní považovali za nesmyslné pokračovat v odporu zvláště proti zničujícím leteckým i pozemním úderům anglo-amerických armád.

Podle pozdějších výzkumů bylo do příprav převratu zapojeno na 440 vojáků z několika útvarů. Plánované povstání mělo krycí označení „Lov na bažanty“, které bylo do jisté míry inspirováno hnědou barvou uniforem vyšších funkcionářů NSDAP. Jedna ze snah FAB bylo navázat spojení s Američany.

To se však dlouho nedařilo, i když americká zpravodajská služba OSS měla o plánech FAB určité zprávy, jež jí vysílačkou z Guglhöru u Garmisch-Parkenkirchenu zaslal jeden její agent-parašutista. Američané ale příliš nevěřili faktu, že by na německé straně mohl vůbec někdo chystat povstání. Když překročili Dunaj a rychle se blížili k Mnichovu, byli k nim vysláni dva kurýři FAB, aby je informovali o možnosti spolupráce s bavorským hnutím odporu. Zároveň již povstalci nemohli déle čekat…

S tanky k vysílací stanici

Povstání začalo v noci z pátku 27. na sobotu 28. dubna 1945 dvě hodiny po půlnoci, kdy osm bojových skupin FAB vyrazilo plnit předem stanovené úkoly. Bohužel hned pět z nich bylo neúspěšných, kdy se například jedné z nich nepodařilo zatknout generála Siegfrieda Westphala a další významné představitele nacistického režimu v jižním Bavorsku. Jedna ze skupin FAB naopak dokázala obsadit mnichovskou radnici.

Hlavní bojovou silou FAB měli být tankisté z výcvikové jednotky Panzer-Ersatz-Abteilung 17 ve Freisingu, kterým velel člen skupiny spiklenců bývalý učitel major Alois Braun (1892–1963). Stojí za zmínku, že tato výcviková tanková jednotka měla tehdy své nadřízené velitelství v Praze.

Braunův podřízený poručík Ludwig Reiter skutečně se dvěma tanky a asi stovkou vojáků obsadil rozhlasovou stanici v Ismaningu, odkud se zhruba v okruhu 100 km po dobu pěti hodin ozývalo vysílání FAB, které na 78 místech Bavorska inspirovalo posluchače k různým formám odporu od vyvěšování bílých praporů v obcích, sesazování starostů či kapitulace jednotek Volkssturmu před postupujícími Američany.

Pokračování:
Protinacistické povstání v Mnichově 28. dubna 1945 (2): Popravy na sklonku války (vyšlo 15. srpna)

Část vysílání FAB se četla i francouzsky, aby aktivizovala k akci četné francouzské totálně nasazené dělníky a válečné zajatce. Vysílání do jisté míry přispělo k útěku většiny dozorců z neblaze proslulého koncentračního tábora Dachau, kde se tak řada vězňů dočkala živá osvobození tábora americkými jednotkami 29. dubna.