Poslední naděje rodu: Petr Vok a soumrak Rožmberků
Poslední nadějí pro pokračování věhlasného rodu se stal Petr Vok
Petr Vok se narodí jako nejmladší potomek Jošta III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu 1. října 1539. Se starším bratrem Vilémem je od sebe dělí pouhé čtyři roky, mají však rozdílné povahy i víru. Zatímco Vilém je katolík, z Petra se stává luterán.
Bezstarostný život
Vilém se už v šestnácti letech ujímá rodového dědictví, stoupá na politickém žebříčku a v pětatřiceti se stává nejvyšším purkrabím v království. Petr se s oblibou věnuje nejrůznějším světským radovánkám včetně žen... Proč také ne, nikdo nečeká, že se jednou stane právě on, nejmladší, dědicem a poslední nadějí rodu. Petr Vok se usídlí na bechyňském zámku a užívá si bujarého a rozmařilého života.
Takový rozmařilý život má nemalé náklady a brzy se Petr Vok topí až po uši v dluzích. Jen díky Vilémově vlivu neskončí ve vězení pro dlužníky. Ale bratr mu půjčovat odmítal. S věkem však jde Petr Vok přece jen trochu do sebe. Začíná se chovat hospodárněji a pití a přejídání také omezí. To si ovšem vynutil jeho zhoršující se zdravotní stav. A také začíná přemýšlet o svatbě. Je mu skoro čtyřicet, takže má nejvyšší čas. Ale hlavně, do sňatku ho tlačí jeho bratr. Vilém po několika bezdětných manželstvích přestává doufat, že se mu podaří zplodit potomka. A tak přehodí tento úkol na bratra.
Bláznivá Kateřina
Vyhlédne si mladičkou, sotva třináctiletou Kateřinu z Ludanic, která je jedinou dědičkou movitého rodu. Po svatbě se však ukáže, že z rozsáhlého jmění nezbyl ani zlomek toho, co Zachariáš do správy získal. Petr Vok svou mladičkou manželku patrně velmi miluje a rozmazluje ji, jak může. Ale v manželství si také užije své. Jeho žena není duševně zcela zdráva a propadá stavům melancholie. Kateřinin duševní stav se stále zhoršuje a v roce 1601, v pětatřiceti letech, po dvacetiletém manželství, umírá.
TIP: Rodokmen pánů z Růže: Doklad prestiže a tradice rodu
Petr Vok se tak stejně jako bratr potomka nedočkal a po smrti Kateřiny do dalšího manželství už nevstoupil. Ostatně se není co divit, vždyť mu bylo už přes šedesát. Po jeho smrti připadlo rožmberské dědictví jeho synovci, synu nejmladší sestry Evy, Janu Zrinskému.
