Poslední Goetheho vzplanutí: Mladinká láska starého básníka

V mnoha koutech naší vlasti najdeme sochu Johanna Wolfganga Goetha nebo aspoň tabuli, která připomíná jeho návštěvu. Jeden z největších intelektuálů, jimiž se svět na přelomu 18. a 19. století mohl pochlubit, hojně cestoval. Nelenil ani vystoupit z kočáru, slézat kopce, procházet skalami a obdivovat se přírodě. Do lázní v západních a severních Čechách se po celý život vracel, a kdybychom spočítali dny, které tu strávil, vydalo by to na několik let. 

Všechny tyto výlety se odehrávaly v období delším než 40 roků. Goethe se tedy české krajině a ženám, jež tu potkával, obdivoval od dob své plné mužnosti až po stařecká léta. Nejvíce pozornosti pochopitelně přitahují momenty, kdy coby sedmdesátník zahořel touhou po náctileté dívence Ulrice von Levetzow. Z celkového pohledu na životopis tohoto německého klasika šlo pouze o pozdní epizodu, ale její pikantnost funguje jako magnet. Prošedivělý donchuan se vodil za ruku s nezkušenou partnerkou a snažil se získat její přízeň pomocí vybraných čokoládových delikates. V té době už měl „odžito“ skutečně dost.

Stářím nechřadl

Goetheho celý život pronásledovaly různé zdravotní problémy. Jeho životní dráha se však ubírala poněkud nezvyklým směrem. Dalo by se říci, že v mládí mu jeho tělo komplikovalo situaci víc než v pozdním věku. Prodělal dokonce tuberkulózu a chrlil krev, což tehdy pro většinu lidí znamenalo definitivu. Ne však u něho. Patřil k vzácným případům, co smrtelnou chorobu překonaly. Přidaly se i další obtíže. Trápilo ho zažívání nebo ledvinové koliky. Jezdil se léčit do lázní. Popíjel minerální vody a pochvaloval si účinnost léčebných kúr, které mu české ozdravovny poskytovaly. 

Zvyku jezdit do našich končin se vlastně po celý život nezbavil. Zajímavé ale je, že pokud sledujeme jeho osobní záznamy, jako zodpovědný pacient se vůbec nechoval. Stárnoucí spisovatel už nemyslel na uzdravování těla, ale raději si prostě užíval. Poznamenal dokonce, že do lázní se nejezdí za léčbou, ale za potěšením. A skutečně. Léčebná koupel? Ne. Svůdce v důstojném věku raději vymetá plesy a další zábavy a hrdě si zapisuje, že mu při tanci prošly rukama snad všechny zdejší krasavice. Na svůj věk prokazoval velmi slušnou kondici – vedle radostí na parketu našel sílu i na výlety do okolní krajiny. Dokonce lezl na sopečné kopce, kde sbíral minerály. Ty vedle umění a žen patřily k jeho další vášni.

Milovník vín

Nutno podotknout, že Goethe rozhodně nepatřil mezi zhýralce, kteří si huntovali zdraví. Tabák? Koupil ho přátelům jako milý dárek z cest, ale pro sebe? Kdepak. Této neřesti se vyhýbal. Stejně tak jako tvrdému alkoholu. Neholdoval ani pivu – dával přednost elegantní sklenici s vínem! To naopak popíjel notně – samozřejmě nejlépe v kombinaci s vybranými pochoutkami, neboť Goethe platil za zkušeného gurmána. Nešlo o nic neobvyklého, když jeho žízni padlo za oběť dokonce několik láhví za den. Monumentální dílo, které po sobě zanechal, nám naštěstí říká něco jiného. Dokázal by být tolik plodný na poli literatury, vědy a politiky, kdyby naplňoval definici alkoholika? Nabízí se spíš vysvětlení, že hostitel nemusel vždy sklenky vyprazdňovat sám. 

Nepochybně měl rád společnost. Předčítal krásným a chytrým ženám, anebo trávil dlouhé hodiny s intelektuály, mezi nimiž nechyběly ani osobnosti českého veřejného života. K těm bizarnějším spolustolovníkům patřil třeba známý český kat a zároveň sběratel mincí a minerálů Karl Huss. Ale za Goethem jezdili i naši obrozenci a probouzeli v něm zájem o českou literaturu a historii – a snad i o naši národnostní otázku. Zajímavé je, že Goethe se dokonce začal učit česky. A ještě pozoruhodněji vyznívá skutečnost, že se k tomu odhodlal ve velmi pozdním věku a vlastně pár let před smrtí. Kulantně řečeno – perspektiva, že by tyto nové znalosti mohl užít, byla značně pochybná. 

Ale i to mnohé napoví o rozpoložení, v němž se Goethe nacházel. Trochu vulgárně bychom mohli říct, že takzvaně chytil druhou mízu. Cítil v sobě rozhodně dost životní energie. A to přesto, že i jeho mnohem mladší přátelé umírali jeden po druhém. Přesto anebo právě proto se cítil plný života a touhy. Jako by měl to nejdůležitější ve svém životě teprve před sebou.

Zapřená choť

Goethe jezdil do českých lázní i v době, kdy doma zanechával svou životní partnerku Christianu Vulpiusovou. Psával jí dopisy dokonce i o tom, s jakými ženami se zde stýká. Byl to takový cynik? Nebo mu to nepřišlo divné proto, že vztah k těmto přitažlivým a mnohem mladším svůdnicím nikdy nepřerostl jistou mez? To už se asi nikdy úplně přesně nedozvíme. Christiana ale určitě žárlila. Vždyť mezi dámami, s nimiž Goethe trávil večery, a dokonce se po jejich boku objevoval na veřejnosti, bychom nenašli žádné tuctové ženštiny.

Christiana hrála v jeho citovém životě nepochybně velmi silnou roli. Až později došlo na známost asi nejkontroverznější. Goethe navázal velmi blízké přátelství s manželkou samotného císaře Františka I. Císařovna Marie Ludovika Beatrice tvořila s literátem dvojici, o které se povídalo všude. A Goethova partnerka? Proč to všechno snášela, pochopíme, když se podrobněji podíváme na její původ a na historii jejich vztahu. 

Goethe pocházel z nejvyšších kruhů. Ona z úplně nejnižších vrstev. Seznámili se tak, že přišla orodovat za svou rodinu, které hrozil pád na sociální dno. Hodný a vznešený pán pomohl. A dokonce začal s Christianou žít. Už to znamenalo na svou dobu vlastně velmi svobodomyslný čin. Zlé jazyky nelenily, Goethe na ně však nedal. To ho ctí. Na druhou stranu nešel se svou společenskou vzpourou tak daleko, aby si Christianu vzal. Léta spolu žili jen neoficiálně. Ke sňatku se odhodlal až v době, kdy se jejich syn dávno proměnil v muže. A i tak šlo pro jistotu o tichý obřad pokud možno bez pozornosti veřejnosti. Jednalo se tedy o vztah, který vykazoval rysy velké lásky, jež se prosadila navzdory všem společenským překážkám. Ale lze také naopak říct, že navázali partnerství nepochybně velmi nerovnocenné. Na tuto okolnost nemohla Christiana nikdy zapomenout.

Po mamince dcerka

Ale zpět k básníkově pozdní lásce. Pikantní je, že historie se trochu opakovala: Ulrika von Levetzow se s Goethem potkala přibližně ve stejném věku, kdy se s ním znala už její matka Amálie. Už ona by mohla být Goetheho dcerou. Její dítě pak klidně vnučkou. Přesto tato zkušená žena, která prošla dvěma manželstvími, nenamítala nic proti tomu, když se kolem jejího dítěte lázeňský host Goethe motal. Pro dívenku to bylo jistě v mnohém poučné, a tak na to také po letech vzpomínala. Mohla si přát lepší školu, než když ji do tajů literatury a umění zasvěcovala jedna z největších osobností Evropy? 

Jenže u toho nezůstalo. Dával jí dárečky a lichotil jí. Obzvlášť využíval její slabosti pro sladkosti. Čokoládovými dárečky nešetřil a objednával pro ni ty nejjemněší delikatesy až z daleka. Jistě si uvědomoval, že objekt jeho touhy má dosud dětskou duši. Přesto nedokázal odolat. Fantazíroval o tom, že by ještě před smrtí zplodil syna, a ten by si jednou dívenku vzal. Pak ale připadl na lepší způsob. Rozhodl se ucházet o její ruku sám. Vybral si přitom skvělého prostředníka. Poslal vévodu Karla Augusta, tedy hlavu své země! Ten nejen že za přítele orodoval, ale připojil i nabídku skvělé materiální budoucnosti. Matka ale dceru neprodala a vzala si čas na rozmyšlenou. Rovnalo se to odmítnutí. Stařec trpěl jako odkopnutý pes.

Smutná dohra

Věk totiž nezastavil ani vitální Goethe. Naposledy se do českých lázní vypravil v roce 1823. Pak už se do svých oblíbených míst nikdy nepodíval, ačkoliv mu zbývalo ještě devět let života. Zemřel v poklidu, doma, ve svém křesle. A Ulrika?

TIP: Osudem zkoušená žena: Jak vypadala poslední léta Boženy Němcové

Nápadníci se o ni zajímat nepřestali, ale ona všechny odmítla. Proč? Mohl snad za to ten podivný a vlastně nepatřičný vztah? Už ho nikdy nic nepřekonalo? Nebo došlo k něčemu neblahému, co už nešlo tak úplně dostat z hlavy? Ona sama do konce života zdůrazňovala, že o pravý milostný poměr nešlo. Dožila na svém zámku Třebívlice po boku psů, jimž věnovala svou lásku.