Poselství mytické skály: Co nám vzkazují dávné indiánské kultury Severní Ameriky?
Petroglyfy, tedy obrazce vyryté do skály, mohou být tak obrovské, že je ze země neuvidíme. V jiných se však dá číst jako v úžasných prehistorických novinách. A přesně taková je i severoamerická skála Newspaper Rock, nesoucí trefný přívlastek „novinová“
V jazyce indiánů kmene Navaho se zmíněnému útvaru v národním parku Canyonlands na jihovýchodě Utahu říká „Tse’ Hone“, což lze přeložit jako „skála, která vypráví příběh“. Novinový kámen začal svůj příběh psát zhruba před dvěma milénii díky kulturám původních obyvatel, kteří si plochou skálu o rozměrech devatenácti metrů čtverečních patrně zvolili jako místo pro vzájemnou komunikaci.
Dlouhodobým působením srážek a bakterií se povrch pískovce postupně obnažuje a usazují se v něm načervenalé oxidy železa a manganu. Dávní umělci zjistili, že takto vzniklý jílovitý materiál zvaný „pouštní lak“ se dá seškrábat pomocí ostrých nástrojů ze dřeva či kostí, čímž se odhalí kontrastní podklad. Přišli tak na jednoduchý způsob, jak své myšlenky snadno a trvale zaznamenat do kamene.
Šestiprsté kostry
Ti, kdo skálu míjeli, na ní zanechali svůj vzkaz v podobě obrázkových symbolů. Rytiny nejčastěji znázorňují jeleny, bizony a pravěké antilopy, některé glyfy však vyobrazují i lidské postavy, například jezdce na koních. Dohromady lze v kameni napočítat na 650 kreseb, přičemž návštěvníka chráněné lokality při bedlivém prohlížení zaujme především jeden unikátní fakt: Většina zachycených rukou a nohou nemá pět prstů, nýbrž šest.
Šlo o zapomenutý lidský druh? Mimozemšťany? Nebo o symbolické vyjádření něčeho hlubšího? Ačkoliv se milovníci fantastických teorií v podobných záhadách vyžívají, realita je tentokrát mnohem prostší – a přesto kuriózní. Archeologické vykopávky v blízkosti lokality odkryly kosterní pozůstatky, z nichž mnohé nesou zvláštní rys v podobě rozdvojených zánártních kůstek. Naznačovalo by to, že tamní dávní obyvatelé skutečně v nadměrné míře trpěli tzv. polydaktylií. Výzkum například u 3,1 % z 96 nalezených koster odhalil na pravé noze o jeden prst víc. Zároveň se předpokládá, že se tehdy takto „postižené“ osoby těšily větší vážnosti než ostatní. V jejich hrobech totiž nechyběly předměty odkazující na vyšší společenské postavení, jako zdobené náramky či drahé kameny.
Tajemství v kameni
Co přesně jednotlivé kresby znamenají? Zatímco u skalních maleb australských Aboriginálů jsme díky nepřetržité kulturní tradici dokázali zobrazené příběhy identifikovat, u Novinové skály zůstáváme bezradní. Původní obyvatele, kteří s její výzdobou začali, dnes známe pouze jako „staré pueblové indiány“ – díky rozsáhlým stavbám zvaným „pueblos“. Nejspíš se coby první zdejší lidé vzdali nomádského života a vedle lovu se začali věnovat i pěstování kukuřice a fazolí. Jejich způsob obživy, včetně budování puebel, pak okopírovaly další okolní kultury. Společnost těchto nejstarších stavitelů však musela kvůli devastujícím suchům postupně vyhledat nové působiště severněji a její místo zaujali jiní.
První petroglyfy se tak na Newspaper Rock objevily okolo roku 800, nicméně s příchodem každého dalšího etnika se skála dočkala nového příběhu, který s těmi dřívějšími může mít souvislost, ale také nemusí. Nejstarší obrazy zachycují hady, ještěrky a lidi se zvířecími hlavami, přičemž se vysoce pravděpodobně jedná o mytologické výjevy. Mladší obrazce – poslední přibyly zhruba před dvěma stoletími – znázorňují spíš vozy, koně a reálné lidi. Nejspíš půjde o kroniku z dílny Navahů (viz Lidé z plání nad roklemi), zobrazující možná příchod Španělů. Proč si však skála získala takovou oblibu, že si ji za „noviny“ zvolila řada místních etnik, už se asi nikdy nedozvíme.
Obrazy, kam se podíváš
Petroglyfy ovšem nenajdeme pouze na Newspaper Rock, ale ve většině států USA, ačkoliv ne vždy mají status národní památky. Nejstarší z nich se nacházejí u jezera Winnemucca v Nevadě a v roce 2013 upřesnili vědci z University of Colorado jejich stáří následovně: Znaky vytesané do vápencových balvanů vznikly před 14 800–13 200 lety a poté před 11 300–10 500 lety, kdy měli někdejší umělci ke skále přístup, neboť v mezičase se hladina vody zvedala a zase klesala.
Většina amerických petroglyfů je ovšem mladšího data. Nejvíc se jich dochovalo v Arizoně, Kalifornii, Utahu a Novém Mexiku. Například 25 tisíc symbolů na vulkanickém čedičovém srázu nedaleko novomexického Albuquerque pochází převážně ze 14. století. Přestaly vznikat po roce 1680, kdy dlouhodobý spor se španělskými dobyvateli vyvrcholil ozbrojenou indiánskou vzpourou. Původním obyvatelům se však nepodařilo silnější evropskou armádu porazit a museli se z města stáhnout do okolních vesnic, čímž značně utrpělo i tradiční umění. Malou část petroglyfů nicméně poněkud překvapivě vytvořili také španělští osadníci po roce 1700.
Člověk a ovce
O něco moudřejší jsou odborníci v případě rozsáhlých petroglyfových maleb v kaňonech horského pásma Coso Range v Kalifornii, kde jich napočítali na sto tisíc. Jejich stáří se obvykle pohybuje okolo 500 let a jde převážně o dílo již zmiňovaných Navahů, kteří se stali dominantní silou na pláních amerického jihozápadu.
Tamní obrazy zahrnují několik základních motivů jako ovce tlustorohé, antropomorfní postavy a zbraně či nástroje. Jejich vznik se obvykle spojuje s rituálními účely, kdy šamani putovali do vzdálených kaňonů s cílem zachytit na kamenech sami sebe a své vize. Například ovce se vykládají jako „pomocní duchové“, přičemž zabité zvíře má symbolizovat šamana v transu. Podobný výklad přisuzují vědci obrázkům hybridů přežvýkavců a lidí, například ovce se dvěma hlavami či berana s předníma nohama ohnutýma v úhlu typickém pro člověka.
Minimálně čtvrtinu petroglyfů pak tvoří geometrické obrazce, od jednoduchých čar přes vlnovky a tečky až po složitější křivky a komplexnější mřížky. Archeolog David Lewis-Williams prokázal, že mnoho geometrických vzorů – tzv. tvarových konstant – které se na petroglyfech a jeskynních malbách opakují, je pevně ukotveno v lidském mozku. Často se objevují při poruchách vidění a halucinacích vyvolaných drogami, migrénou a dalšími podněty.
Šamani v transu
Jak uvádí český vědec Stanislav Chládek, popsané vzory vznikaly v počátečních stadiích transu. Zatímco vlnovka zřejmě odkazuje na hada coby jednoho ze šamanových pomocníků, spirály či koncentrické kruhy nejspíš znázorňují vzdušný vír. Při „letu“ do změněného stavu vědomí se nohy šamana proměnily v ptačí, jak dokládají tříprstá chodidla. Zbraně mu přišly vhod, aby se cestou do jiných světů ubránil zlým mocnostem, přičemž na oplátku obdržel různé nehmotné dary, například slova rituálních písní a zaříkání.
V pozdějších stadiích transu pak podle Chládka šaman nezřídka krvácel z nosu či úst kvůli hyperventilaci, při níž se narušily cévy v nosní dutině. Dalo by se tak vysvětlit vyobrazení ovce s vlnovkami vycházejícími z nozder, které archeolog interpretuje jako krev.
Lidé z plání nad roklemi
Kdo jsou vlastně indiáni, kteří tak bohaté umělecké dílo vytvořili? Většinu území amerického jihozápadu dnes obývají Navahové, v současnosti nejpočetnější indiánský kmen ve Spojených státech. Jejich kořeny sahají na Aljašku a na sever Kanady, odkud v důsledku malé doby ledové přibližně od 14.–15. století migrovali na jih.
Podle jejich mytologie se na počátku První muž, První žena a První lidé vydali z Prvního světa do Třetího, na povrchu Země. První člověk pak odtud do Čtvrtého světa, tedy současné domoviny Navahů, přesunul čtyři posvátné hory: Blanca Peak a Hesperus Mountain v Coloradu, Mount Taylor v Novém Mexiku a Humphreys Peak v Arizoně. Kmen poté vytvořil úspěšné obchodní sítě, rozšířil nové technologie včetně výroby mokasín a částečně vytlačil původní indiány z puebel.
V hlavní roli ženy
Pojmenování „Navaho“ pochází zřejmě z jazyka kmene Tewa a znamená „pláně nad roklemi“. Tradiční uspořádání společnosti Navahů je matrilineární, dědictví tedy přechází z matek na dcery a ženy mají důležitý úkol předávat dál své vědomosti. Role jednotlivých pohlaví se odráží i v podobě tradičních srubů z dřevěných klád pokrytých hlínou, zvaných hogany: Domky určené pro ženy jsou osmiboké, zatímco ty pro muže mají čtyři stěny. V obou případech však dveře směřují k východu, takže ráno vítají slunce.
Původní lovecko-sběračský systém se postupně přeměnil v zemědělství, chov ovcí a tkalcovství, přičemž dnes se mísí s moderními způsoby obživy, k nimž patří turismus nebo těžba ropy a zemního plynu. Kmen Navahů, kteří sami sebe nazývají Diné čili doslova „lidé“, v současnosti čítá kolem 300 tisíc osob, z nichž značná část žije v rezervaci na hranici Utahu, Arizony a Nového Mexika o rozloze 60 tisíc čtverečních kilometrů.
