Portrét rivalů: Jiří z Poděbrad versus Matyáš Korvín

Ve středoevropských dějinách 15. století nacházíme pozoruhodnou skutečnost, totiž že ve dvou téměř sousedních královstvích – Českém a Uherském – na krátkou dobu vystřídali tradičně vládnoucí královské dynastie dva výteční mužové, jednalo se o českého aristokrata a posléze panovníka Jiřího z Poděbrad a uherského magnáta a krále Matyáše Korvína.

Král dvojího lidu ve sváru s Havranem

Jiří pocházel ze starodávného panského rodu. Měl jisté problémy se svým původem, neboť se nikdy nepodařilo objasnit, jak se jmenovala jeho matka. Moderně bychom mohli říci, že byl nemanželského původu. Hunyadiové, tak se jmenoval uherský rod, z něhož povstal Matyáš, pocházeli z nižší šlechty, ale svou až extrémní ctižádostivostí se vypracovali mezi přední uherské magnáty. Příjmení Korvín (Havran) je až dílem uherské romantické literatury 19. století.

Matyáš byl malého vzrůstu, ovšem šlachovité, atletické postavy. Docela opačné fyziognomie byl starší z obou protagonistů Jiří z Poděbrad. Tlustý, zavalitý, už před čtyřicátým rokem věku mu otylost znemožňovala jezdit na koni. Oba panovníci však měli i cosi společného, byli totiž jeden čas příbuzní. Jiří z Poděbrad provdal roku 1461 svoji dceru Kateřinu (Kunhutu) za Korvína. Jenže mladá manželka zemřela již jako sedmnáctiletá a vyhlídky na jistý modus vivendi byly ty tam, rozplynuly se jako jarní sníh v prvních slunečních paprscích. Matyáš Korvín, pobývající na Poděbradově dvoře, měl však dost času seznámit se s jeho slabinami. Mimochodem na pražském dvoře se naučil česky a dopisoval si s nejedním českým aristokratem v jeho mateřském jazyce.

Jistým epilogem v komplikovaném vztahu obou mužů byla skutečnost, že se spolu dostali do konfliktu, který vyústil až v přímé vojenské střetnutí.

Válka s Jiřím z Poděbrad

V dubnu 1468 se Matyáš Korvín postavil do čela křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad. V první fázi války byl velice úspěšný. Postavil se na stranu stavovského odboje, tedy na stranu velkých katolických moravských královských měst (Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava), dobyl Třebíč a na počátku roku 1469 také Špilberk.

Na počátku roku 1469 se také pokusil o vpád do Čech, který byl ovšem neúspěšný, neboť jeho armáda byla překvapena u Vilémova. Po dohodě s Jiřím z Poděbrad se vrátil zpět na Moravu, slíbil, že se zasadí o dohodu Jiřího a papežské kurie, ovšem tento slib byl zřejmě nereálný. Poté se nechal 3. května 1469 v Olomouci zvolit českými a moravskými katolickými stavy českým králem. České království tak zažilo výjimečný stav, kdy mělo hned dva panovníky!