Ponorková válka podle pravidel: Potopení britského parníku Lindy Blanche

Zachovalo se několik svědectví členů posádky britského parníku Linda Blanche, která dokazují, že na počátku roku 1915 se ještě ponorková válka vedla „gentlemansky“ a podle stanovených pravidel: „Muži z ponorky dali našim mužům doutníky a cigarety a pak nám řekli, že musíme vyklidit parník. Shromáždili jsme co nejvíce oblečení a spustili dva čluny. Odveslovali jsme a viděli, jak Němci umisťují nálože na můstek a na příď a krátce nato došlo k silné explozi a loď klesla ke dnu.“ Až později se vše zvrhlo v neomluvitelné a bezohledné válečné šílenství…

Osudná sobota

Linda Blanche byla zbrusu nová loď postavená ve skotském Greenockurmou Scott & Sons. Majitel lord Penrhyn ji pojmenoval podle svých dvou dcer. Loď nechal zaregistrovat teprve v červnu 1914 a jejím prvním kapitánem se stal John Ellis. O pouhých sedm měsíců později, v sobotu 30. ledna 1915 krátce po poledni, se parník plavil z Manchesteru do Belfastu, když mu zkřížila cestu U-21 kapitánporučíka Otty Hersinga. Jeden z členů posádky později vypověděl reportérovi waleského listu Yr Herald Cymraeg, že když se nedaleko vynořila ponorka, námořníci na palubě Lindy Blanche se domnívali, že jde o britský podmořský člun. Císařská vlajka a namířené palubní dělo je však vyvedly z omylu.

Deset minut

Německý důstojník perfektní angličtinou vyzval posádku parníku k zastavení strojů a po dotazech kam plují a co vezou, jí ponechal deset minut na opuštění lodi. Jedenáct mužů z Lindy Blanche si vzalo v rychlosti to nejnutnější (někdo také vůbec nic) a nastoupilo do dvou malých člunů. Poté z U-21 na parník přestoupila skupina ozbrojených ponorkářů, kteří prohledali loď, ukořistili dokumenty, vzali vlajku a umístili na plavidle dvě nálože, které Lindu Blanche poslaly na dno Irského moře. 

Němci pak ukázali trosečníkům směr k nedaleko plujícímu rybářskému trawleru. Posádka na něj po dvou hodinách veslování narazila a byla zachráněna. Parník Linda Blanche se stal už třetí lodí, kterou toho dne kapitánporučík Otto Hersing potopil. Největší úspěchy však měl tento ponorkový velitel ještě před sebou. 

Ačkoli námořní tematika patřila k zaměstnání i zálibě Willyho Stöwera, nevyhnul se ani on chybám. Hersingovu oběť na svém obraze jasně předimenzoval, prameny nejčastěji uvádějí její tonáž pouhých 369 BRT při délce 52 a šířce 8 m. Navíc měla komín na zádi a nebyl tak rozměrný. Autor možná neznal vzhled britské lodi, dopustil se však přešlapu i u německé ponorky, které zapomněl přimalovat palubní kanon.