Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (3)

Později pokračoval Komet severovýchodním kurzem, aby se na místě s krycím názvem Balbo setkal se zásobovací lodí Anneliese Essberger, od které mezi 14. a 21. červencem přebíral vše potřebné, včetně 690 t nafty. Zásoba paliva nyní stačila až do počátku roku 1942. Poté, co minuli Galapágy, spatřili Němci 15. srpna konečně cizí loď! Byl jí britský Australind přepravující z Adelaide do Británie náklad zinku, ovoce, džemu a pošty.

Předchozí části:

Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (1)

Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (2)

Zajetí lodě Kota Nopan

Jeho kapitán nereagoval na Eyssenův zákaz vysílání a éterem se neslo SOS s udáním polohy. Eyssen dal rozkaz k zahájení palby, která připravila o život kapitána a dva důstojníky, zbylých 42 mužů mělo různě vážná zranění. Australind se pak potopila po odpálení náloží. Další úspěch si Komet připsal 17. srpna. Tehdy zastavil nizozemskou nákladní loď Kota Nopan s cenným nákladem zinku, manganu, kaučuku, ságové moučky, pepře a muškátových oříšků.

Zvláště kvůli strategicky významným kovům se Eyssen rozhodl, že loď obsadí svými muži a pokusí se s ní proniknout do některého okupovaného evropského přístavu. Posledního vítězství dosáhl Komet 19. srpna, když zastavil a potopil nákladní loď Devon, která převážela díly letadel, strojní vybavení a kabely. Dne 20. září se Komet a Kota Nopan setkaly se zásobovacím plavidlem Münsterland, doplnily zásoby a vydaly se na cestu k domovu. Kota Nopan, jako rychlejší z obou lodí, šťastně zakotvila v Bordeaux 17. října a Komet, v doprovodu tří minolovek, doplul 26. listopadu do Cherbourgu, aby o den později pokračoval do Le Havru a dále do Německa. Konečně 30. listopadu 1941 Komet vplul do Hamburku, doprovázen lamači blokády.

Velká cesta, trvající 516 dnů, skončila. Hodnocení celé operace není z jednoznačné. Je pravda, že Komet potopil nebo zajal pouze šest lodí, dvou dalších vítězství bylo dosaženo ve spolupráci s Orionem. Souhrnná prostorovost jedné ukořistěné a pěti potopených lodí činila 31 005 BRT, ve spolupráci dalších 21 125 BRT. Je však třeba započítat zničení přístavu na Nauru a zastavení těžby a distribuce fosfátů na několik měsíců, navíc došlo ke zničení množství strategických surovin přímo na ostrově a potopeno bylo několik plavidel vezoucích fosfáty Spojencům. Rovněž hodnota Kota Nopan a jejího cenného nákladu byla vysoká, německý průmysl dostal množství kovů, které se opatřovaly obtížně ze zahraničí.

Druhá plavba s novým velitelem

Po návratu do vlasti se posádka rozloučila se svým oblíbeným velitelem, kontradmiralem Robertem Eyssenem. S odchodem populárního vůdce jako by jeho loď definitivně opustilo válečnické štěstí. Na začátku roku 1942 ho začali připravovat k druhé bojové plavbě, prošel nutnými opravami a celkovou údržbou. Počet mužů posádky se snížil o šestnáct, loděnice provedla generální opravu pohonného systému a došlo i na přezbrojení.

Křižník dostal nové hlavní kanóny ráže 150 mm typu L/48 C/36, moderní zbraň vyvinutou pro torpédoborce, s dostřelem až 17 000 m. Počet 37mm kanónů se zdvojnásobil na čtyři a množství munice výrazně stouplo na osm tisíc nábojů. Dvacetimilimetrové protiletadlové kanóny zůstaly zachovány, byly však demontovány všechny torpédomety a zmizel také minonosný člun, Komet již nevezl ani průzkumný letoun. Pomocný křižník neměl riskovat při minových operacích, proto ani námořní miny vůbec neměl.

Novým velitelem se stal Kapitän zur See Ulrich Brocksien, sloužící v námořnictvu od roku 1915, předchozím zařazením náčelník štábu na velitelství oblasti Severního moře. Komet v noci ze 7. na 8. října 1942 vyplul z Vlissingenu s pestrou kamufláží lamače blokády, aby zamaskoval svou pravou identitu. Doprovod tvořily minolovné kutry R Boote. Již po půlnoci svaz vplul do nově vybudovaného minového pole, které se stalo v kanálu La Manche osudným pro čluny R 77, 78, 82 a 86.

Brocksien přerušil cestu a zakotvil v Dunkerque. Britská zpravodajská služba však již o vyplutí německého pomocného křižníku věděla a na moře vyslala operační skupinu, tvořenou šesti eskortními torpédoborci. Když nepřátelský křižník po dvě noci nevyplul, velitelé zamířili do přístavu, aby si jejich muži mohli odpočinout a být čerství na další hlídkování. Právě noc z 11. na 12. října však Komet využil k přejezdu do Le Havru. Britové vytušili, že korzár se skrývá v některém z francouzských přístavů, a proto rozdělili síly na dvě bojové skupiny. Group A tvořily eskortní torpédoborce Cottesmore, Quorn a Albrighton, Glaysdale a Eksdale a torpédové čluny MBT 49, 55, 56, 84, 95, 203, 229. Group B zahrnovala eskortní torpédoborce Brocklesby, Fernie a Tynedale, s polským ORP Krakowiak. Operace proti Kometu měla krycí název Bowery.

Zkáza Kometu

Večer 13. října obě skupiny vypluly na moře a nadcházející noční drama se neodvratně blížilo. Ve 22:13 začali Němci opouštět Le Havre pod rouškou tmy. Komet kryly torpédovky T 4, T 10, T 14 a T 19 z 3. T-Flotille pod velením Fregattenkapitäna Wilckeho. Okolo půlnoci se námořníci obou uskupení spatřili na úrovni La Hogue a ze vzdálenosti 5 500 m zahájili boj. Eskortní torpédoborce vystřelily osvětlovací granáty, v jejichž světle se zorientovaly a soustředily palbu na největší jednotku, tedy Komet. Již po krátkém čase na něm Britové spatřili požár.

Co se odehrávalo na Kometu, obklíčeném malými a smrtelně nebezpečnými bojovými čluny, se lze jen dohadovat. Poslední kontakt se světem živých provedl Brocksien ve 2.05, kdy jeho radista odvysílal zprávu o útoku spojeneckých válečných lodí. Tehdy se k němu pod příkrovem tmy blížilo malé smrtonosné plavidlo, rychlý motorový torpédový člun MTB 236 pod velením Sub-Lieutenanta R. Q. Draysona. Díky tmě a zmatku zuřící bitvy našel velitel vhodnou polohu, zaměřil trup nepřátelského křižníku a vypálil obě torpéda. Bylo 2.13, když se z největší lodi na bojišti ozval ohlušující výbuch, provázený gigantickým zášlehem plamenů, které vylétly desítky metrů do výše.

Loď okamžitě zmizela pod hladinou, roztržený vrak se stal hrobem pro všech 251 důstojníků a námořníků posádky. Svým rozsahem se jednalo o nejhorší zánik pomocného křižníku za druhé světové války, protože zničení ostatních přečkala alespoň část jejich posádek. Vrak Kometu objevil v červenci 2006 námořní archeolog Innes McCartney, křižník leží v hloubce 70 m. Potápěčská expedice zjistila, že střední část v důsledku extrémně silné exploze prakticky zmizela, a loď tak leží na dně rozdělena na dvě části.