Pomocná ruka spojenců ze zámoří: Arktické válečné konvoje do Sovětského svazu
V rámci takzvaných arktických konvojů plynul z Velké Británie do země Sovětů válečný materiál i jiné strategicky důležité suroviny. Rudá armáda tak v kritické
době bojů o Moskvu získala stovky tanků či letadel, které zoufale potřebovala
Poté, co v březnu 1941 americký Kongres přijal takzvaný zákon o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act), bylo zjevné, že zámořská velmoc začíná otevřeně podporovat tábor Spojenců. Tento právní dokument totiž umožňoval pronájem či prodej válečného a jiného strategicky důležitého materiálu právě státům rodící se antihitlerovské koalice.
Situace se mění
Sovětský svaz však v té době – kvůli smlouvě o neútočení uzavřené s Německem v srpnu 1939 – stál ještě na opačné straně barikády. K radikálnímu obratu situace došlo po invazi nacistů z června 1941; Stalin se najednou ocitl ve spojeneckém táboře, a tudíž se začala materiální pomoc vztahovat i na jeho zemi. Do Sovětského svazu začaly plynout zásoby různého charakteru – od zbraní po potraviny. Není bez zajímavosti, že komoditou, kterou Stalin nejvíce poptával, byly boty...
První spojenecký konvoj vypravili Britové ve své režii. Dne 31. srpna dorazila sedmice lodí s nákladem vlny, gumy, cínu a hurricanů po zhruba desetidenní plavbě z Liverpoolu do Archangelsku v rámci operace Dervish. Poté přibývaly konvoje dvakrát měsíčně, přičemž vedle Archangelsku směřoval jeden z nich do Murmansku. Druhá operace tohoto charakteru začala 29. září, kdy z Hvalfjordu na Islandu vyplulo do Archangelsku 11 obchodních plavidel naložených surovinami, 20 tanky a letouny typu Hurricane. Do místa určení dorazil konvoj PQ 1 dne 11. října.
Vděčně přijaté dolary
Dne 30. října již byla situace na frontě více než kritická; Stalin v rádiu promluvil ke spoluobčanům a vyzýval je k boji za vlast. A v ten samý den poslal americký prezident Franklin Delano Roosevelt svému sovětskému protějšku telegram, ve kterém mu sděloval, že schválil veškeré plánované dodávky zbraní a surovin do SSSR a nařídil jejich okamžité odeslání z USA. Sovětský diktátor 4. listopadu odpověděl, že „sovětská vláda přijímá toto rozhodnutí poskytnout bezúročnou půjčku ve výši jedné miliardy amerických dolarů s upřímnou vděčností a vnímá ji jako důležitou pomoc v rozsáhlém a obtížném boji proti společnému nepříteli“.
Od té chvíle vstoupil SSSR na seznam zemí, které dostaly americkou pomoc v rámci Lend-Lease. Od září do prosince 1941 obdržel SSSR od Američanů 750 tanků, 800 letounů, 2 300 automobilů a více než 100 000 tun dalších zásob. V závěrečné fázi se také v mnoha tankových jednotkách objevovaly britské obrněnce, jejichž počty představovaly zhruba 30 % všech těžkých a středních tanků.
Nebezpečná cesta
Jen do konce roku sovětská vláda obdržela 187 obrněnců Matilda II a 249 strojů Valentine. Poprvé se tato vozidla dostala do boje 20. listopadu. Stejně tak se na obloze objevily britské a americké letouny Hawker Hurricane a Curtiss Tomahawk, jež v prosinci tvořily 16 % všech stíhaček chránících nebe nad metropolí.
TIP: Cesta smrti Středozemním mořem: Nebezpečné zásobování Afrikakorpsu
Arktická cesta byla nejkratší, ale – především kvůli aktivitám Kriegsmarine a Luftwaffe – také nejnebezpečnější. V průběhu bojů u Moskvy probíhalo zásobování výhradně touto cestou, až od roku 1942 dodávky přicházely i přes Írán. Celkem do konce roku přibylo do SSSR šest konvojů PQ (1–6) a dohromady (včetně Dervishe) proběhlo tedy sedm výprav. Naštěstí žádné z plavidel nepotopil nepřítel; jen některá se musela vrátit na Island kvůli poškození ledem.
