Pomalé, ale nepostradatelné: Tankové výsadkové lodě LST (2)

Hitler původně neplánoval hájit před Spojenci jih Apeninského poloostrova, neboť vzhledem k jejich jasné převaze na moři se dalo očekávat, že se snadno vylodí v německém týlu. Vůdce ale změnil názor poté, co se maršálovi Albertu Kesselringovi podařilo vybudovat pevnou obranu kolem prostoru vylodění Spojenců u Salerna a 80 km severně od Neapole takzvanou Gustavovu linii přes celou šířku poloostrova.

Předchozí část: Pomalé, ale nepostradatelné: Tankové výsadkové lodě LST (1)

Její součástí byl i klášter Monte Cassino, kde se Němci opevnili a odolávali útokům Spojenců. Ti proto začali uvažovat o vylodění na pobřeží Tyrhénského moře severně od frontové linie, aby přerušili zásobování protivníkových vojsk u Monte Cassina, případně donutili nepřítele ustoupit. Problémem bylo, že pro takovou operaci muselo být použito více než 60 výsadkových tankových lodí, které ale už čekaly v Anglii připraveny pro plánovanou invazi do Francie. 

Churchillovy sny

Nově jmenovaný nejvyšší spojenecký velitel generál Eisenhower, jehož prioritou bylo vylodění v Normandii, se domníval, že výsadek v týlu Gustavovy linie může uspět a lodě LST se budou moci vrátit do britských přístavů dostatečně včas před invazí do Francie. Požádal proto Kombinovaný výbor náčelníků štábů, aby ponechal ve Středomoří 56 britských a 12 amerických LST do 15. ledna 1944. S jejich pomocí se měla vylodit jedna divize u Anzia a spolu s průlomem vojsk u Monte Cassina rozbít Kesselringovu obranu. 

Plán měl jen jepičí život, neboť se ukázalo, že průlom u Monte Cassina nebude vůbec snadnou záležitostí, a  tak byla tato myšlenka byla odložena. Už v prosinci 1943 ji ale oživil Winston Churchill, který na konferenci v Teheránu prosazoval rozšíření operací ve Středomoří, a dokonce si představoval, že v případě velkého úspěchu v Itálii nebude invaze do Francie potřeba. Churchill nakonec prosadil, aby se vylodění u Anzia odehrálo už před koncem ledna 1944. Britský premiér se domníval, že úspěšné vylodění bude mít za následek rychlé dobytí Říma. 

Nový cíl

Pro zajištění úspěchu proto došlo k rozšíření invazních sil z jedné divize na dvě. To ovšem znamenalo udržet LST ve Středomoří delší dobu, a ještě jejich počet zde zvýšit. Churchill to neviděl jako vážný problém. Britský ministerský předseda se jako obvykle příliš nezdržoval zdlouhavými úvahami o logistických detailech. Poznamenal jen, že posádky vyloďovacích lodí jsou zkušenými veterány, kteří prošli vyloděním na Sicílii a u Salerna a nepotřebují tedy tak dlouhý výcvik, jako nové posádky LST připlouvající z Ameriky. Proto také trval na tom, že 68 lodí nutných pro invazi u Anzia může ve Středomoří zůstat do 15. února 1944 a ještě jim zbude dost času vrátit se do Anglie před operací Overlord.

Kritickým bodem bylo načasování: vylodění u Anzia, pojmenované operace Shingle, se plánovalo na 20. ledna a už o tři týdny později měly LST odplouvat do Anglie. To by stačilo v případě, že by se Kesselring zachoval tak, jak Churchill předpokládal. Britský premiér byl přesvědčen, že bitva u Anzia bude vítězně vybojována zhruba za týden, tento názor ale nesdílela řada velitelů. Generálplukovník Harold Alexander, zástupce vrchního velitele spojeneckých vojsk v Itálii, Churchillovi napsal, že by bylo nezodpovědné nechat vylodivší se divize bez podpory z moře a trval na tom, aby na místě zůstalo nejméně 14 LST pro jejich zásobování.

Operace Shingle 

Vylodění začalo ráno 22. ledna a vše vypadalo zpočátku slibně – Spojenci nenarazili na výrazný odpor a vylodili se na širokém pásu pobřeží. Během prvního dne přivezly výsadkové lodě 36 000 mužů a 3 200 vozidel, přičemž ztráty činily pouhých 13 padlých a 97 zraněných. Pak se ale velitel operace americký generálmajor John P. Lucas dopustil zásadní chyby.

TIP: Vylodění na pláži Juno: Úspěch javorových listů

Místo toho, aby postupoval dál do vnitrozemí, soustředil se na zajišťování předmostí a neodhodlal se k úderu na protivníka, který tak získal čas se zkonsolidovat a přisunout posily. Na konci ledna podnikli Němci protiútok ve snaze smést nepřítele do moře, ale Spojenci se udrželi – především díky neustávajícímu zásobování prostřednictvím lodí LST. Každý den vyplouvaly z Neapole desítky lodí a přivážely k Anziu nákladní auta naložená municí, potravinami a dalším materiálem a také tanky. 

Dokončení v pátek 23. srpna