Počátek 2. světové války: Před 84 lety vtrhla německá armáda do Polska

Pátek 1. září 1939. Den, kdy oficiálně začala druhá světová válka. Málokdo přitom ví, že měl přijít již 26. srpna před pátou hodinou ráno! Adolf Hitler útok nakonec odložil. Proč? Velká Británie právě tehdy podepsala Polsku záruky, podle nichž si mají být obě země podporou v případě německé invaze. Nacistické jednotky zastavuje rozkaz shora jen pár hodin před akcí. Ke všem se zpráva o odkladu ani nedostane. Pod pohraničním drobnohledem tak druhá světová válka vypukne již plánovaného 26. srpna. 

Nejslavnější „předběžnou“ šarvátkou se stane takzvaný Jablunkovský incident. Vesničku Mosty u Jablunkova dnes najdete na východě České republiky. Zdejší nádraží se proslaví jako dějiště předvoje globálního konfliktu. Již před půlnocí 25. srpna 1939 vyráží pod příkrovem tmy německý diverzní oddíl přes slovensko-polskou hranici. Brzy ráno bez větší námahy obsazuje nádraží. S jedním ale nepočítá. V zadní kanceláři rychle pokládá sluchátko polská telefonistka. Než vojáci prohledají místnosti, stačí zavolat Polákům, ať se připraví! Němce skropí série výstřelů. Ke smůle polské strany ale k nádraží míří vlaky se stovkami německých vojáků. Než se Poláci nadějí, stojí s rukama nahoře a za zády jim pochodují nacisté. O výsledku celého incidentu se dodnes vedou spory. V německých dobových zdrojích se dočtete, že Němci zajali v Mostech osm set Poláků a poté se podle rozkazu stáhli na Slovensko. Polský tisk se zase holedbá, že jejich vojáci Němce pohotově vytlačili. 

Pod falešnou vlajkou 

Skupina příslušníků Sicherheitsdienstu, zpravodajské služby nechvalně proslulé SS a NSDAP, se plíží směrem k vysílači v hornoslezských Giwicích. Je 31. srpna 1939 a všichni účastníci akce – rodilí Němci a nacisté – mají oblečeny polské uniformy. Jejich cíl je vidět na kilometry daleko. Reinhard Heydrich ve spolupráci s velitelem gestapa Heinrichem Müllerem vymyslí plán − Němci v polských uniformách násilně obsadí vysílač. Aby byla akce ještě důvěryhodnější, rozhází po okolí těla zabitých vězňů. Samozřejmě oděných pro změnu do německých uniforem. 

K vysílačce je dopraven Franciszek Honiok, muž, kterého pouhý den předtím zatkne gestapo coby propolského kolaboranta. Franciszeka čeká peklo v nacistickém podání. Nejdříve jej donutí obléct polskou uniformu. To ještě netuší, že o pár hodin později mu nacisté do těla injekční stříkačkou vpraví smrtící koktejl chemikálií. Iluze musí být dokonalá – a tak mrtvého Honioka ještě postřelí. Německo nechce být hned zpočátku války pod kanonádou dalších států Evropy. Vždyť se jen brání polskému napadení!

Luftwaffe na horizontu 

Pomalá mobilizace rozlehlého Polska začne již na jaře. Ovšem několik generací civilistů je do zbraně povoláno až 30. srpna. Těžko říct, zda by následný vývoj dopadl pro Polsko lépe, kdyby do situace nemluvili západní spojenci. „Válka není nutná,“ hlásají směrem k Polsku. To se nechá uchlácholit a mobilizaci odvolává. Chyba. Němečtí vojáci vtrhnou přes hranice hned 1. září. Generál a geniální vojenský stratég Heinz Wilhelm Guderian se při plánování invaze do Polska chopí britské myšlenky na bleskovou válku, německy Blitzkrieg.

Motorizované nacistické jednotky plení Polsko jako válečná cunami. Dílo zkázy jim ze vzduchu pomáhá vykonat luftwaffe. Poláci se brání víc než houževnatě. Jenže kvůli zmatkům během přerušované mobilizace mohou proti nepříteli vyrazit sotva dvě třetiny armády! V plné pohotovosti je pouze letectvo a námořnictvo. Luftwaffe sice vybombarduje letiště, ale většina válečných strojů se moudře ukrývá na malých, takřka vesnických přistávacích plochách. Hlavní nálet tak nepřežije jen 25 vojenských letadel. 

Polští piloti se rychle stanou rovnocennými protivníky elitních německých letců. Na rozdíl od nich jim však brzy dochází munice a náhradní díly se vyvažují div ne zlatem. Do vzduchu již vzlétají i zastaralé stíhačky PZL P.7 určené jen pro výuku nových letců – a mladí, ještě nedostudovaní kadeti již musí sedět v jejich kokpitech! 

Sestřelují vlastní letouny 

Ještě horší situace panuje na zemi. O motorizaci armády si Poláci mohou nechat jen zdát. Do bojů se na straně Německa zapojuje i Slovensko. Selhávající letadla Polska nezvládají krytí pozemních sil. Řadě pilotů to paradoxně zachrání život. Pozemní síly jejich armády mají k dispozici na 440 protiletadlových děl. V čem je háček? Jejich vystresovaná obsluha pálí takřka na vše, co se mihne vzduchem! Zatímco luftwaffe se pyšní sestřelením 70 polských letadel, Poláci k zemi pošlou 35 vlastních letounů! 

Armádě nepomohou ani 4,65 metru dlouhé tanky 7 Tonowy Polski. Právě na ně sázejí všichni Varšavané, když již 8. září duní střelba pár kilometrů daleko. Hlavní město vydrží od této chvíle vzdorovat dvacet dní. Poté kapituluje. Němci si polské tanky přivlastní. Během několika dní jim dají i nové označení: PzKpfw 7TP 731 (p). Vláda je tou dobou již v bezpečí exilu, někteří přeživší letci mizejí přes hranice do Rumunska, ale i Litvy, Maďarska nebo Švédska. Několik jich zamíří i na nepřátelské Slovensko a paradoxně také do Sovětského svazu. 

Ruku v ruce s Němci 

23. srpna 1939 bude v Moskvě podepsána smlouva, která se zapíše do historie jako Pakt Ribbentrop-Molotov. Dva ministři zahraničních věcí, Němec Joachim von Ribbentrop a Rus Vjačeslav Molotov, se za své země dohodnou na neútočení.

Plnou tíhu paktu pocítí Polsko již 17. září, tři dny před obsazením Varšavy. Od východní hranice se do země sune Rudá armáda! Jak si stojí ti, na které Polsko spoléhalo nejvíc? Francie i Velká Británie jednají rychle. Již 3. září 1939 vstupují s Německem do válečného stavu. 

Proč tedy nechají Polsko padnout? Za vším hledejme nepružnost a byrokracii zejména francouzské strany. Británie dává dohromady oddíly, které vysílá do Francie. Proti Německu budou postupovat společně. Jenže v tomto bodě se celá akce značně zpomalí. Francouzská mobilizace probíhá neskutečně pomalu. Polsko jen bezmocně sleduje, jak ztrácí bašty odporu. 2. října tak padá do rukou nepřátel Helská kosa, poloostrov na pobřeží Baltského moře.

Nakonec končí s rukama vztyčenýma k nebi poslední vzdorující vojenské oddíly. Než sledovat krveprolití, poručí generál Franciszek Kleeberg svým mužům zahodit zbraně a s rukama nad hlavou se vydat dobyvatelům. Polsko je poraženo. Peklo ale zdaleka nekončí… 

Vykopej si hrob 

Zemí se toulají mnohačlenné skupiny otrhaných a hladových Poláků. Němci bombardují plošně – na civilní obyvatelstvo neberou žádné ohledy. Celé vesnice jsou vypáleny. Podle oficiálních dokumentů Němci jen během prvních 26 dní invaze popraví oběšením či zastřelením na 764 zajatců! Torza rozprchlé armády i zbídačené migrující obyvatelstvo se stává pro nacisty oblíbeným cílem střelby. Celé zachovalé vesnice jsou vystěhovány, aby byly poskytnuty Němcům. 

Nacistům jsou trnem v oku zejména tři skupiny polského obyvatelstva: vyšší vrstva, intelektuálové a samozřejmě Židé. Jen během podzimu 1939 vyvraždí Němci až 65 000 příslušníků prvních jmenovaných. Židovské obyvatelstvo čeká ještě horší osud. Část je poslána do koncentračních táborů, na další si počíhají komanda Einsatzgruppen. Zastřelení muži padají i s rodinami do hrobů, které museli chvíli předtím vykopat.

Po polích běhají s hysterickým děsem v očích skupinky Židů. Příslušnici Einsatzgruppen tuto „zábavu“ nazývají hon. Zděšené Poláky střílejí stejně jako zvířata. Ti, kteří se nechají chytit, jsou použiti jako cvičný terč. A ženy? Jsou-li mladé a pohledné, nacisté je donutí vysvléct se a poté je znásilní. Některé své tělo raději nabízejí samy. Mnohým dívkám nacisté za dobrovolné hrátky slíbí svobodu. Většinu z nich zastřelí buď brzy po aktu, nebo druhý den. Svědkové nacistických zvěrstev jsou nežádoucí.

Teror nepoleví ani v dalších letech. O moc lépe se nebudou mít ani Poláci žijící v sovětském područí. Než 2. září 1945 skončí druhá světová válka, dosáhnou celkové oběti na životech Poláků téměř na cifru šesti milionů lidí. Polovinu z nich představují židovské oběti koncentračních táborů.