Pobyt v přírodě zpomaluje stárnutí na buněčné úrovni

Už dávno víme, že pobyt v přírodě má blahodárný vliv na tělesné i duševní zdraví. Lidé, kteří se nevyhýbají přírodě, jsou psychicky odolnější, méně páchají zločiny, mají výkonnější srdce i silnější imunitní systém. Podle nového výzkumu pobyt v přírodě příznivě ovlivňuje lidské tělo doslova na buněčné úrovni. Jak se zdá, lékaři mohou procházky přírodou předepisovat jako lék.

„S kolegy jsme chtěli kvantifikovat přínos života v oblastech s vysokým zastoupením zeleně na buněčné úrovni,“ popisuje sociální ekolog Aaron Hipp ze Severokarolínské státní univerzity. „Zjišťovali jsme, jak se vlastně zeleň projevuje na lidech, kteří v takovém prostředí tráví více času než ostatní.“ Výsledky svého výzkumu vědci nedávno prezentovali v odborném časopisu Science of the Total Environment.

Příroda a telomery

Vědci do výzkumu zahrnuli celkem 7 827 lidí, u nichž hodnotili, v jakém prostředí žijí. Ukázalo se, že lidé z oblastí, kde je více parků, zahrad, stromů a dalších typů vegetace, mají ve svých buňkách delší telomery. To jsou koncové části chromozomů v buněčném jádru, jejichž délka je ukazatelem „stáří“ dané buňky.

„Naše výsledky podporují vztah mezi přírodním prostředím a delšími telomerami bez ohledu na ekonomický status, původ, nebo třeba sklony k alkoholismu či kouření,“ potvrzuje Hipp. Zároveň je ale jasné, že tento příznivý vliv přírody na lidské tělo funguje jen do určité míry. Když badatelé do analýzy zahrnuli například faktor znečištění ovzduší, příznivý vliv prostředí vymizel.

Jak intenzivní je příznivý vliv přírodního prostředí na „věk“ buněk v těle? Autoři studie odhadují, že život v prostředí bohatém na vegetaci snižuje biologický věk buněk asi o 2,2 až 2,6 let. To už stojí za to. Lidé by se podle vědců měli snažit udržovat co největší kontakt s přírodou, i když žijí v městském prostředí. Dobrým začátkem je podle nich například balkón kypící životem.