Po stopách Edisonů v sukních: Ženy, které změnily svět vědy

Kotoučový dar shakerů

Kdo: Tabitha Babbittová (1779–1853)
Vynález: cirkulárka

Pokud vám celé dny kvílí pod okny cirkulárka, poděkujte drobné tiché tkadleně z Massachusetts Tabithě Babbittové. Svérázná žena žila v náboženském společenství shakerů – potomků francouzských protestantů, kteří roku 1774 prchli do Ameriky a věřili, že od Boha dostali dar proroků. První kotoučové pile však nepomohla na svět Tabithina víra, nýbrž zcela pragmatický důvod. Když žena pozorovala práci svých bratrů lopotících se s tehdejšími obřími tahacími pilami, napadlo ji, že polovina jejich námahy je vlastně zbytečná. Netrvalo dlouho a navrhla první kotoučovou pilu s vodním pohonem.

Vynález si bohužel patentovat nedala, a v roce 1816 to místo ní udělali pod svými jmény dva muži, kteří se o jejím objevu dozvěděli z periodika vydávaného shakery.

Matka programovacího jazyka

Kdo: Ada Byronová (1815–1852)
Vynález: programovací jazyk

Dceru romantického básníka George Gordona Byrona, jenž proslul rozevlátým životem, doma od dětství vedli k přírodním vědám. Její matku totiž děsila představa, že by se dívka mohla vydat ve šlépějích avantgardního otce, a držela ji tak co nejdál od všeho, co jen vzdáleně připomínalo umění. Z Ady pak vyrostla všestranně vzdělaná dáma, jež svými znalostmi strčila mnohé současníky do kapsy. 

Roku 1841 dostala už jako manželka lorda Lovelace k překladu do francouzštiny dokument matematika Charlese Babbage, který se v něm pokoušel popsat svůj první „analytický stroj“ – dnes bychom řekli pradědečka počítačů. Ada opatřila text vlastními poznámkami a později pro Babbageův vynález napsala i první algoritmy. Stala se tak matkou programovacího jazyka. Anglický matematik už svůj stroj do chodu uvést nestihl, nicméně když vědci v roce 2002 zkonstruovali repliku zařízení, ukázalo se, že skutečně fungovalo.

Stěrače stírají…

Kdo: Mary Andersonová (1866–1953)
Vynález: stěrače

Když přijela Mary Andersonová z vyprahlé Alabamy do zimního New Yorku, nestačila se divit: poprvé v životě totiž viděla sněhové závěje. Povšimla si však i řidičů tramvají neustále zápolících s bílým živlem, kteří v pravidelných intervalech zastavovali a vykláněli se z kabiny, aby si otřeli čelní sklo. 

Andersonová nakonec vymyslela způsob, jak s problémem elegantně zatočit, a nabídla světu jednoduchý stěrač: stačilo, aby řidič v teple kabiny otáčel klikou, která pak převodem tlačila stěrku od jednoho konce skla ke druhému. Zlepšovák se ve své době setkal spíš s kritikou: jeho odpůrci tvrdili, že bude řidiče rušit a povede k nehodám. Kreativní Američanka přišla zkrátka s novinkou, jež dnes tvoří povinnou výbavu všech automobilů, příliš brzy. Její patent vypršel, a z vynálezu tak nikdy nic neměla.

Rušička od geniální krasavice

Kdo: Hedwig Kieslerová / Hedy Lamarrová (1914–2000)
Vynález: rušička rádiového signálu

Jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna proslavila nejprve nahá scéna ve snímku Extase Gustava Machatého z roku 1932. Pozdější léta však ukázala, že provokující krasavice vynikala i značným intelektem – stala se například jednou z průkopnic v oblasti bezdrátové komunikace. Spolu s hudebníkem Georgem Antheilem vymyslela tajný dorozumívací systém, který měl pomoct v boji s nacisty za druhé světové války. Objev využíval manipulaci rádiovými frekvencemi v nepravidelných intervalech mezi vysíláním a příjmem, čímž vznikl jakýsi neprostupný kód bránící nepříteli v odposlechu. Metodu si autoři patentovali pod názvem FHSS neboli Frequency-Hopping-Spread-Spectrum a nabídli ji americkému námořnictvu, kde nakonec uplatnění nenašla.

V 80. letech minulého století však byla uvolněna k civilnímu využití a stala se základem mnoha oblastí moderní komunikace – od družicových komunikačních sítí přes satelitní vysílání až po mobilní telefony.

Místo skalpelu neprůstřelná vesta

Kdo: Stephanie Kwoleková (1923–2014)
Vynález: kevlar

K chemii přivedla rodačku z Pensylvánie nouze: Chtěla se stát lékařkou, ale nejprve si na školu musela vydělat. V roce 1946 tedy nastoupila do chemičky DuPont, kde se jí však zalíbilo a nakonec tam zůstala. Místo uzdravování pacientů tak nakonec obohatila svět něčím zcela jiným. Při jednom ze svých experimentů vyvinula zvláštní polymer pětkrát pevnější než ocel, který dnes známe jako kevlar. 

Jeho využití je přitom opravdu široké: našel uplatnění například u obrněných vozů, letadel, hasičské výstroje, ale třeba i u roverů brázdících Mars. Nejvíc však nepochybně proslul jako součást neprůstřelných vest. Stephanie Kwoleková se tedy k zachraňování lidských životů oklikou přece jen dostala – a zachránila jich určitě miliony.

Oko do vesmíru i do těla

Kdo: Barbara Askinsová (*1939)
Vynález: metoda zpřesnění podexponovaných fotografií

Když Barbara Askinsová nastoupila v roce 1973 do výzkumného střediska NASA Marshall Space Flight Center, dostala náročný úkol – vymyslet způsob, jak zlepšit kvalitu snímků pořizovaných ve vesmíru. A o pět let později už si nechala patentovat svůj vynález: pro lepší čitelnost podexponovaných negativů použila radioaktivní látku, a výsledné záběry tak byly mnohem kontrastnější a kvalitnější.

Metoda umožňující „vytáhnout“ z fotografií i téměř neviditelné našla přitom brzy uplatnění nejen při zkoumání kosmu, ale také v řadě dalších odvětví, především v geologii či lékařství. Například až 96 % dřív podexponovaných snímků z rentgenu bylo náhle podstatně čitelnějších, což umožnilo výrazně snížit dávku paprsků při vyšetření.

Materiál, který nezničíte

Kdo: Patricia Billingsová (*1926)
Vynález: odolný stavební materiál Geobond

Představte si stavební materiál, který je prakticky nezničitelný, odolný proti požáru a netoxický. Zní to příliš fantasticky? Rozhodně ne pro Patricii Billingsovou – ta si totiž v roce 1997 nechala patentovat vynález splňující všechna zmíněná kritéria a nazvala jej Geobond. Za objevem přitom stála tak trochu náhoda.

Umělkyně z amerického Kansas City chtěla do materiálu pro své sochy přimíchat přísadu, jež by zabránila jejich poškození. Po letech experimentování nakonec uspěla: když novou látku přidala do směsi betonu a sádry, vznikl materiál, který se nejen nerozbil, ale navíc odolal i extrémnímu horku. Budoucí Geobond rovněž sestával pouze z netoxických složek a díky svým vlastnostem by se mohl stát ideální náhradou za azbest. Vynález umělkyně, která je dnes již prababičkou, se v současnosti prodává ve více než dvaceti zemích světa.

Lednička na vodu a slunce

Kdo: Emily Cumminsová (*1987)
Vynález: solární lednička

Už ve čtyřech letech dal otec Emily Cumminsové do ruky kladivo a společně pak v dílně vyráběli hračky. Poněkud netradiční výchova se každopádně vyplatila: když bylo dívce jednadvacet, představila svůj vynález, který už dnes mění život mnoha Afričanů – solární ledničku.

Spotřebič z recyklovatelných materiálů vyžaduje k provozu pouze slunce a vodu. Tvoří jej vnitřní cylindrická nádoba zasunutá do větší, s navrtanými otvory. Vodu – i špinavou – stačí doplňovat do meziprostoru, který vyplňuje dostupný nasákavý materiál, například písek či vlna. Při odpařování vody se pak vnitřní nádoba může ochladit až na 6 ˚C. Ačkoliv ochlazování na principu „hrnce v hrnci“ známe již déle, Emily dokázala své zařízení upravit pro současné potřeby černého kontinentu a také ho patřičně zpopularizovat. Za svůj nový objev získala řadu cen, ostatně stejně jako za ten předchozí – pojízdný držák na vědra s vodou.

Pitná voda pro všechny

Kdo: Deepika Kurupová (*1998)
Vynález: solární čistička pitné vody

Když jezdila Deepika Kurupová ještě jako malá s rodiči do rodné Indie, všímala si dětí, které tam musely pít špinavou vodu. Tehdy se pevně rozhodla, že vymyslí metodu, jak by se mohla životodárná tekutina jednoduše čistit. A podařilo se. Za svůj objev obdržela dnes teprve sedmnáctiletá dívka mnoho ocenění, včetně hlavní ceny z americké vědecké soutěže Top Young Scientist, kterou získala v roce 2012.

Její metoda spočívá v čištění vody s využitím fotokatalytické směsi oxidu titaničitého, oxidu zinečnatého, dutých skleněných mikrokuliček a portlandského cementu, jež se vystaví slunečním paprskům. V roce 2012 dokázala takto Deepika v rámci testování snížit počet bakteriálních kolonií ve vzorku vody z 8 000 na pouhých 50. Svůj objev ovšem od té doby ještě zdokonalila a dnes se filtrovaná voda zbavuje bakterií stoprocentně. Její vynález by tak mohl výrazně pomoct 334 milionům Indů, kteří nemají přístup k pitné vodě. Mladá vědkyně žijící v americkém městě Nashua pracuje na dalších vynálezech a v budoucnu by se ráda stala neuroložkou.

Ženské hvězdy archeologie

Kdo: Hannah Morrisová, Marina Elliottová, Becca Peixotto, Alia Gurtovová, Lindsay Eavesová a Elen Feuerriegelová
Objev: Předchůdce člověka Homo naledi

Nedávno obletěla svět senzační zpráva: tým archeologů pod vedením profesora Leeho Bergera z University of the Witwatersrand v Johannesburgu objevil pozůstatky dosud neznámého předka člověka – Homo naledi. Ve skutečnosti by se však mělo psát spíš o týmu archeoložek, neboť do jeskyně nedaleko jihoafrické metropole se vydala expedice šesti žen. Dámy využily drobnější tělesné konstituce a protáhly se úzkou spárou vedoucí k pohřebišti, zatímco jejich kolegové museli zatím trpělivě čekat venku na výsledky.