Pentle, masky, klobouky: Pestrý svět tradic předávaných po generace
Kroje či kostýmy představují dědictví předávané z generace na generaci. Vyjadřují nejen vášeň a lásku ke kultuře, ale často také nesou hluboký symbolický význam, který je pojí s pradávnými rituály a tisíciletými kulty.
Doplněk zrozený z náhody
Některé ženy, jež lze potkat na tržištích v bolivijském La Paz, se pyšní velmi zajímavým oděvem. Příslušnice kmene Ajmarů nosí ke své dlouhé těžké sukni zvané pollera, vysokým botám a šperkům i klobouk, jenž nápadně připomíná buřinku. Traduje se, že se zmíněný doplněk dostal do země teprve ve 20. letech minulého století, přičemž měl původně sloužit evropským dělníkům, kteří v Bolívii pracovali na stavbě železnice. Protože jim však byly klobouky příliš malé, nakonec je přenechali domorodcům a ti si je okamžitě zamilovali. (foto: Shutterstock)
Praktické dílo pouště
Kočovný život v mongolských stepích provázejí každodenní obtíže v podobě měnících se teplot, písečných bouří a dalších nebezpečí. Proto tam spatřil světlo světa tradiční oděv, který je nejen estetický, ale i praktický. Základ krojů pro muže i ženy tvoří „dél“: Hedvábný plášť přiléhající k tělu může přitom zároveň posloužit jako přikrývka, polštář či stan. Především lovci se proti chladnému počasí chrání kožešinami. Dekorativní klobouky pak dokládají příslušnost ke kmeni. (foto: Shutterstock)
Vířením k extázi
Unikátní kroje hrají významnou roli také pro vyznavače mystické odnože islámu, tančící derviše z řádu mevlevi. Zmíněná sekta vznikla roku 1273 v turecké Kappadocii a svoji tradici si udržela dodnes. Vyznavači směru věří, že se při víření jejich těla otáčejí spolu se vším ostatním – od atomů až po celé galaxie –, a dostávají se tak blíž k Alláhovi. Na počátku jsou derviši oděni v černé, která symbolizuje smrt jejich ega; spodní bílé šaty odhalují až během tance a přijímají tím požehnání nebes. (foto: Shutterstock)
S parukou k dospělosti
Lidé z kmene Huli, pradávní obyvatelé Nové Guineje, doplňují tradiční válečný kroj líčením obličeje pomocí jasně žluté, červené a bílé hlinky. Hlavu si válečníci zdobí komplikovanými parukami vyrobenými z jejich vlastních vlasů, do nichž zaplétají peří a další předměty. Paruky jsou důležitým atributem také pro chlapce, kteří se v dospívání na osmnáct měsíců vzdalují z domova, aby si osvojili lov a další dovednosti. Během zmíněné doby musejí dokonce kvůli složité ozdobě spát se speciálními podpěrkami hlavy. (foto: Shutterstock)
Tajemství ukryté v maskách
Okolí města Timbuktu v západoafrickém Mali obývá lid Dogon. Hluboce spirituálně založený kmen udržuje celou řadu ceremonií, během nichž se používají zvláštní kostýmy i masky. Snad nejpodivnější doplněk představuje šestimetrová tyč vyřezaná z větve stromu, kterou při rituálech drží nejsilnější členové kmene v zubech, aby tak vyjádřili spojení s nebem. Jindy se obřadů účastní tanečníci s hranatými maskami a na vysokých chůdách. Některé dogonské tradice patří k přísně střeženým tajemstvím, a o dalších bizarních krojích tak zřejmě ještě nevíme. (foto: Shutterstock)
