Pekelná Jizerská padesátka: Slavný závod připomíná tragickou smrt našich horolezců

Hory lemující sever naší země stály doslova u kolébky českého lyžování. V Krkonoších i v Jizerských horách propadlo bílé stopě mnoho nadšenců už v dobách Rakousko-Uherska a za Masarykovy republiky. Tak daleko do minulosti ale historie Jizerské 50 nesahá. Její osudy jsou zato pozoruhodnou ukázkou proměny závodu nadšenců ve vysoce prestižní profesionální podnik, který přitahuje objektivy médií z celého světa. Mezi jejími vítězi najdeme jména širší veřejnosti neznámá i globální hvězdy. A k zajímavostem lze přičíst také to, že řada slavných olympioniků si na trati doslova vylámala zuby. Dálkové laufy jsou zkrátka něco jiného než závody světového poháru, kde se jezdí jinou technikou. 

Předehra 

Dnes ikonický sportovní podnik vznikl prakticky náhodou. Sportovci z liberecké Lokomotivy si prostě a jednoduše chtěli vzájemně poměřit síly v lyžařské stopě a připravit se na jiný závod. Na startu se jich v lednu roku 1968 sešlo jen několik desítek. Vzhledem k tomu, že akci uspořádali velmi narychlo, to byl vlastně úspěch. Několik nešťastníků nedojelo a trať vzdalo, ale většinu to tak nadchlo, že za rok závodili znovu. Příležitost k obhajobě nebo k odvetě zkrátka uvítali. Tehdy ještě nikdo netušil, že několika účastníkům premiérového ročníku zbývá už jen krátký čas života. K tragédii se ovšem neschylovalo na lyžích, ale při plánované horolezecké výpravě pojmenované Expedice Peru 1970. Stateční mužové se v rámci příprav na náročnou túru zúčastnili i 3. ročníku Jizerské padesátky.

O pár měsíců později došlo k osudové tragédii. Poslední květnový den roku 1970 zasáhlo Jižní Ameriku zemětřesení, které připravilo o život asi 70 tisíc lidí. Čeští horolezci se zkrátka ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě. Zavalila je lavina ledu a kamení, kterou mimořádně silné otřesy spustily. Nikdo z našich nepřežil. Za mořem je dodnes připomíná pomníček. Nejmladší oběti z řad členů expedice bylo pouhých 24 let. 

Memoriál 

Přesně sedm měsíců po katastrofě, tedy 31. ledna 1971, startoval 4. ročník Jizerské padesátky. Tentokrát se ovšem konal jako Expedice Peru 1970. Lyžaři na své mrtvé kamarády, s nimiž se někteří osobně znali ze stopy, nezapomněli. Jelo se na jejich počest. V tomto roce už měl závod hojnou účast. A nejen to. Pátý ročník nepostrádal ani četné borce ze zahraničí. Už zkrátka nešlo jen o lyžování a o sportovní klání. Závod získal i přidanou hodnotu. Měl jedinečný a neopakovatelný příběh, který si zapamatoval každý, kdo o něm slyšel. Jizerská 50 tak získala další kouzlo. Zaúčinkovala ovšem i neopakovatelná atmosféra Jizerských hor. 

Horolezce připomínající památník, který dnes najdeme kousek od Bedřichova, přitom není v Jizerkách jediný. Naopak. Tyto severočeské hory jsou doslova proslulé svými pomníčky, o kterých dokonce vycházejí knížky, a někteří turisté je systematicky vyhledávají. Co memento, to jiná legenda. Dřevařů, pytláků či lesníků, kteří tu našli za podivných okolností smrt, je totiž nepočítaně. Příběhy těchto nešťatníků dodávají mlhavým a deštivým Jizerkám ještě více melancholie a nostalgičnosti. Památník horolezců jako by jen podtrhoval genia loci této zádumčivé krajiny. 

Drsná zkouška 

Jizerky mají své milovníky, ale také si někdy vyberou krutou daň. Závod konaný na památku tragicky zesnulých horolezců si vyžádal i oběti z řad sportovců. Srdce některých z nich nápor nevydržela. Někdy také zasáhlo počasí. Zima, přívaly sněhu a vítr způsobily, že skoro tisícovka účastníků v roce 1978 raději klání vzdala. Šlo totiž o holé přežití. Na dno sil si sáhli i olympionici. Medaile z olympiád rozhodně nezaručovaly úspěch na jizerskohorském laufu. 

Nejjasnějším důkazem budiž účast fenomenálního Bjørna Daehlieho z Norska. Tento osminásobný olympijský vítěz sice přijel na sever Čech v době, kdy už nechal svá hvězdná léta za sebou, ale lyžovat se přece nezapomíná. Dojel hluboko v poli poražených! Příkladem závodníka, který dokázal sbírat úspěchy na mistrovstvích světa, na olympiádě i v Bedřichově může být naopak Pavel Benc, vítěz z roku 1997 a bronzový olympionik ze štafety z roku 1988 v Calgary.

Kuriozity 

Ke kuriozitám bedřichovského závodu můžeme určitě řadit těsný, takřka milimetrový dojezd z roku 1996, kdy Lubomír Buchta předčil svého kamaráda Martina Petráska tím, že vykopl nohu vpřed. Některým to spíš připadalo jako skok do cíle. Ten ale rozhodl. Vítěz se ale v podstatě loučil s kariérou. Impozantně! 

V roce 1991 chtěli Miloš Bečvář s Františkem Karlíkem zapomenout na zápolení a projeli cílem společně. To však u rozhodčích neprošlo. Prvně jmenovaný se tak stal asi jediným vítězem padesátky, který vlastně vyhrát nechtěl. 

S účastníky si tehdy pohrálo také počasí. Zavalilo je sněhem, který předchozí rok chyběl natolik, že se jet vůbec nemohlo. V roce 1995 porazil outsider favority. V cíli už se oslavoval domnělý vítěz, jenže pak se rozhodčí podívali na časy těch, co startovali ve druhé nebo ve třetí vlně. A ukázalo se, že jeden z podceňovaných běžců má nejrychlejší čas. Byl jím Jan Došla, který využil toho, že se trať zrychlila tím, že první vlny sníh ujezdily. To ovšem jeho výkon nijak nesnižuje. 

Politické šachy 

Někdy do sportovního klání vstupovala také politika. Například v roce 1980 se padesátka jela pod heslem Běh o socialistické zdraví. A soudruzi si usmysleli, že se závodníkům zakáže pivo. To přitom v prvních ročnících patřilo ke zcela tradičnímu občerstvení! Někdy však politický zásah přinesl nejen pocit hořkosti či švejkovský úsměv na rtech, ale také paradoxně příslovečnou kliku. Jeden z horolezců, na jejichž počest se dnes závod jezdí, totiž s kamarády do Peru odletět nesměl. Osud tomu chtěl, že mu nařízení mocipánů nakonec zachránilo život. Jiří Bolech zůstal doma a mezi živými. 

Legendy 

Hvězdou nejzářivější se naopak stal běžec Jiří Beran, který na sklonku sedmdesátých let a v letech osmdesátých vyhrál hned pětkrát! S trochou nadsázky by šlo Jizerskou 50 považovat za rodinný podnik otce a syna Řezáčů. Stanislav Řezáč starší triumfoval v polovině 70. let. Stanislav junior dominoval lyžařskému pelotonu po roce 2000, kdy si opakovaně stoupl na nejvyšší stupínek nejen doma v Bedřichově, ale sklízel vavříny i na nejslavnějších dálkových bězích světa. Domácí závod mu svědčil natolik, že v roce 2001 nejen obhájil loňský triumf, ale vyhrál i kratší závod na 30 kilometrů. Tomu se říká dominance! Kromě vítězství si Řezáč připsal i několik dalších umístění na stupních vítězů. A to možná dynastie Řezáčů ještě neřekla poslední slovo. 

Před krachem 

Skoro neuvěřitelně dnes zní, že po politických změnách v roce 1989 nastal drastický úbytek účastníků. Až v roce 2011 se podařilo dostat na úroveň předrevolučních ročníků. Chvíli to dokonce vypadalo, že tradice závodu nepřežije. Stal se ale pravý opak. Dnes je závod pevnou součástí prestižního seriálu dálkových běhů a nechybí tu největší hvězdy disciplíny, v níž seveřané hrají prim. Svůj závod běhají také ženy, které v roce 1991 prvně startovaly na stejně dlouhé trati jako muži. K těm, které dokázaly vyhrát pod českou vlajkou, patří v novější historii například Kateřina Smutná, která část kariéry závodila také za Rakousko. 

Jizerská 50 bývá řazena k vůbec největším sportovním akcím na našem území a láká profesionály z celého světa. Zachovala si ale svůj smysl a zůstává i podnikem pro amatérské nadšence, kteří startují vzápětí po první vlně hlavních favoritů, jak to bývá v laufech zvykem. Dnes má podnik hned několik závodů v různých kategoriích rozložených do několika dnů.