Park medvídků k pomazlení: Ohrožení australští spáči
Koalové jsou jedním ze symbolů Austrálie. Těmto pomalým tvorům, kteří stráví jen šestinu života v bdělém stavu, ovšem hrozí vyhubení a ve specializovaném parku nedaleko Brisbane se starají o to, aby k tomu nedošlo
Během studia na univerzitě v australském Queenslandu jsem díky stáži v místním parku Lone Pine Sanctuary měla možnost lépe poznat pro Austrálii tak typické koaly. Australská vláda ročně sponzoruje mnoho projektů na jejich výzkum a posláním parku zaměřeného zejména na chov těchto zvířat je zasvětit lidi do způsobu jejich života a problematiky ohrožení druhu, které je bohužel stále aktuální.
Samotáři v korunách stromů
Koala medvídkovitý je jedním z nejznámějších zvířat žijících v Austrálii. Nevyskytuje se nikde jinde na světě a dalo by se říci, že společně s klokany je tento druh považován za australský symbol. Přestože vzhledem bezpochyby připomíná medvěda, je to ve skutečnosti vačnatec. Latinské pojmenování koaly (Phascolarctos cinereus) doslova znamená „šedý vačnatý medvěd“. Označení koala je ovšem domorodého původu – je odvozeno od slova „gula“, což znamená „nepije“, protože koalové pijí opravdu jen zřídka.
Šediví chlupáči se vyskytují prakticky po celém východním pobřeží Austrálie, od Adelaide k jižní části poloostrova Cape York v oblastech s dostatkem dešťových srážek vhodných pro růst lesů. Dostatečný porost je pro ně klíčový, neboť tráví valnou většinu svého života v korunách stromů.
Na pohyb ve větvích jsou velmi dobře vybaveni, pomáhají jim silné drápy a palec, který je podobně jako u primátů postaven proti ostatním prstům. Delší vzdálenosti ovšem překonávají po zemi kolébavou chůzí. Jsou to samotáři, s ostatními koaly se dorozumívají hlasitým voláním, které může být slyšet až kilometr daleko.
Tajemství dobrého spánku
Život koalů je úzce spojený s eukalyptovými stromy, z nichž ojídají kůru a listy. Eukalypty (říká se jim také blahovičníky) přitom obsahují velké množství vlákniny a terpeny, kvůli nimž jsou pro většinu zvířat jedovaté. Koalí játra jsou ovšem schopná velmi účinně odbourávat škodlivé látky obsažené v potravě.
Blahovičníky ovšem navíc obsahují jen malé množství bílkovin a jejich energetická hodnota je velmi nízká. Koalové proto musí šetřit energií – mají velmi pomalý metabolismus, extrémně malý mozek a spí až 20 hodin denně. Průměrný koala denně zkonzumuje 500 g listí a díky velmi dobře vyvinutému slepému střevu a symbiotickým bakteriím může zužitkovat i to málo živin, které eukalyptové listy obsahují.
Z vaku na záda
Koalové se dožívají až 17 let, samci pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech, samice o rok dříve. Páření probíhá od prosince do března a po zhruba 35 dnů dlouhé březosti se narodí zpravidla jen jedno mládě. V době, kdy se novorozenec vyškrábe do matčina vaku a přisaje se tam k jedné ze dvou bradavek, váží méně než jeden gram. V bezpečí vaku zůstává asi půl roku, během nějž se mu dovyvinou oči a uši.
Jakmile je dostatečně vyspělý, začíná ho matka nosit na zádech. Mládě je kojeno, ale také je živeno jakousi zvláštní kaší, o níž se dříve myslelo, že jde prostě o výkaly, ale nyní mají vědci zato, že pochází z matčina slepého střeva. Tato kaše obsahuje symbiotické bakterie potřebné k trávení blahovičníkového listí.
Primát umělého oplodnění
I když víte, jak důležité jsou pro koaly eukalypty, stejně vás při příchodu do Lone Pine Sanctuary překvapí jejich omamná vůně. Tento park je jedinečnou zoologickou zahradou, která klade velký důraz na chov koalů, jichž je tady více než 130. Je tady ale možné vidět i ostatní australskou zvířenu, včetně ochočených klokanů, které smí turisté krmit z ruky.
Institut s více než 75 let dlouhou tradicí je nyní zařazen do Guinessovy knihy rekordů jako světově první a největší park s chovem koalů. Podílí se na různých výzkumných programech zaměřených na ochranu australské flóry a fauny. Například v roce 1998 se zde po pětiletém výzkumu ve spolupráci s Queenslandskou Univerzitou narodilo první koalí mládě na světě, jehož matka byla uměle oplodněna. Nyní má Lone Pine Sanctuary spolu s univerzitou za cíl zdokonalit existující metody umělého oplodnění vačnatců.
Pod dohledem chovatelů
Koalí den začíná v Lone Pine pravidelnou ranní prohlídkou boxů, ve kterých vačnatci bydlí. Žijí na umělých stromech jen o něco vyšších než průměrný člověk, aby k nim byl snadný přístup. Ošetřovatelé do těchto stojících klád denně zapichují eukalyptové větve jako potřebný přísun potravy. Do ranní rutiny spadá i počítání zkonzumované potravy, vážení a jednou týdně odběry a výzkum koalí stolice. Je totiž potřeba vyloučit výskyt chlamydií, které jsou pro vačnatce velkou hrozbou. Většinu dne ovšem koalové prospí.
Důležitou misí je vzdělávání v oblasti ochrany životního prostředí, které probíhá zábavnou formou. Vzhledem k tomu, že je parku zasazen do krásného prostředí lemovaného řekou, je tady stále dost návštěvníků, kteří vyhledávají klid, odpočinek i poučení. Navíc park nabízí zcela unikátní možnost pochovat si koalu, kterého vám přinesou ošetřovatelé. Můžete se s ním i vyfotit za určitý obnos, kterým přispějete na ochranu druhu. Park navštívilo i mnoho známých osobností, jako například Janet Jackson, Mariah Carey, Claudia Schiffer a další, jejichž fotky s koaly v náručí si můžete v parku prohlédnout.
Z ruky do ruky
Pokaždé, když ošetřovatelé berou koaly do náruče, opakují jeden a ten samý rituál. Nejprve jim podstrčí jednu ruku, na kterou se je snaží přemístit. Poté, co se koala přichytí, je podepřen i zespodu. Se zvířaty je nutné manipulovat velice pomalu, protože jsou velmi citlivá na prudké pohyby. Podobná procedura se opakuje, když ošetřovatelé předávají koaly návštěvníkům parku na mazlení a následné focení.
Mazlení se s koaly je v Queenslandu regulováno zákonem. Vačnatci se smí chovat maximálně 30 minut denně, přičemž každý třetí den je dnem klidu, kdy medvídci mají dostatek času na spánek a potravu. V Lone Pine mají i svůj itinerář, který určuje jejich pořadí na mazlení. Možnost mazlení se s koaly je ale výborný způsob, jak nalákat širokou veřejnost a zároveň vzdělávat.
Koalové v ohrožení
Druhým největším nebezpečím pro koaly, hned po člověku, je oheň. Častá sucha a požáry devastují v Austrálii přírodu a postupně zmenšují přirozené životní prostředí. Zajímavostí je, že koalové opustí koruny stromů za účelem najít vodu jen vzácně, protože přijímají vláhu z listů. V roce 2008 při požárech ve Victorii se ovšem objevilo mnoho případů, kdy divocí koalové pili od záchranářů a chovali se jako krotká zvířata.
Život koalů ztěžuje bakterie Chlamydia psittaci. Způsobuje jim nejen zánět spojivek, problémy s vylučováním vody, ale napadá i rozmnožovací ústrojí a způsobuje neplodnost, čímž ohrožuje celý druh. Profesor J. P. Hill z Univerzity v Sydney říká: „Bakterie sídlí většinu svého života v buňkách těla napadeného zvířete. Nemoci, které způsobuje, jsou s použitím antibakteriálních léků snadno léčitelné u koalů držených v zajetí. U volně žijících zvířat je léčba složitější vzhledem k tomu, že nemají možnost pravidelně přijímat léky.“
Jak se vyvinuli koalové
Austrálie je známá svojí rozmanitou faunou s mnoha druhy zvířat, které nelze najít nikde jinde na světě. Jak k těmto neobvyklým druhům kontinent přišel je stále debatovanou otázkou a existuje mnoho teorií, které se ji snaží zodpovědět. Nejpravděpodobnější z nich je Teorie kontinentálního driftu. Podle ní byl svět před 250 miliony lety tvořen jen jedním kontinentem Pangeou a později rozdělen. Jeden z těchto již rozdělených kontinentů Gondwana, který odputoval na jižní polokouli, s sebou odnesl i zástupce některých tehdy známých zvířecích druhů.
TIP: Jak zachránit koaly: Drsná realita požáry zdevastované Austrálie
První vačnatci se do Austrálie s největší pravděpodobností dostali z Jižní Ameriky přes tehdy zalesněné přemostění mezi kontinenty. Zhruba před 55 miliony lety se začala australská zemská masa postupně oddělovat od antarktické a pomalu přesouvat na sever. Tehdy ještě nebyly zformované ledovce, okolní moře byla teplá a pevnina byla pokryta hustými pralesy. V tomto na stravu bohatém prostředí neměli vačnatci mnoho přirozených nepřátel a tak jim nic nebránilo ve vývoji.
Vědci odhadují, že první koalové a jim příbuzné druhy vačnatců se začali vyvíjet právě v tomto období. Pomocí fosilních nálezů se zjistilo, že i tato vymřelá zvířata jedla listy ze stromů. Není ale přesně jasné, kdy se vyvinula jejich záliba v pojídání eukalyptů.
