Osudy potomků prominentních nacistů: Kněz i ochránkyně válečných zločinců

S krvavou minulostí svých nacistických rodičů se jejich potomci vyrovnávají různě. Například Martin Bormann, syn stejnojmenného Hitlerova osobního tajemníka, se po válce stal katolickým knězem a pomáhal lidem v Africe. Navštívil Izrael i bývalé vězně z koncentračních táborů a o zločinech třetí říše přednášel na školách.

Až do extrému dohnal svou nenávist Niklas Frank, syn generálního guvernéra polských území Hanse Franka. Jeho kniha Můj otec – Účtování (Der Vater: Eine Abrechnung) je natolik naplněna zlobou, že u veřejnosti vyvolala až odpor. Niklas Frank s sebou prý dokonce nosí fotku svého oběšeného otce, aby se, jak sám tvrdí, vždy ujistil, že je mrtvý.

Gudrun Burwitzová, dcera Heinricha Himmlera a hlava organizace Stille Hilfe, jež pomáhá bývalým nacistům, je pravým opakem dětí většiny nacistických prominentů. Už krátce po válce vzpomínala na to, jak otec „vypadal úžasně ve skvěle padnoucí uniformě s čepicí, kterou zdobila lebka a říšská orlice“. Fascinovalo ji například také to, že měl boty vyleštěné tak, že se v nich sama viděla. Ve velkém stříbrném rámu uchovávala jeho portrét. „Dnes je můj otec nenáviděný jako největší masový vrah všech dob. Já to ale vidím jinak a je mým posláním, abych ukázala svého otce v jiném světle,“ nechala se slyšet v 50. letech. Často tvrdila, že Himmler byl „velký muž, který jen nebyl pochopen, jelikož jeho dobré jméno zničili Židé“.