Osudová přitažlivost: Rostliny lákají opylovače na pach rozkladu, jiné imitují feromony samiček

Oproti živočichům mají rostliny jednu zásadní nevýhodu – nemohou se pohybovat z místa na místo. Nejenže tedy nedokážou uprchnout před nenasytnými býložravci, ale problém pro ně představuje i rozmnožování. Aby nevyhynuly, musely proto vyvinout způsob, jak dopravit pyl k jedincům téhož druhu. Například větrosprašné borovice sázejí na kvantitu a štěstí: Do vzduchu vypustí ohromné množství pylu, a i když ho naprostá většina přijde nazmar, pár zrnek přece jen skončí tam, kde má. 

Existuje však i efektivnější způsob – řada rostlin využívá k opylení různé živočichy, zejména hmyz, ale též ptáky či savce, jako jsou netopýři. Flóra je láká na barevné signály, specifické pachy i řadou jiných způsobů a za jejich pomoc se jim obvykle náležitě odmění pamlskem ve formě pylu či nektaru.

Chamtivé a smrtící

Nicméně některé rostliny mají k poctivosti daleko, takže za opylení platit odmítají (viz Nestoudné orchideje). A existují dokonce takové, jež důvěřivé pomocníky nemilosrdně hubí. Patří k nim například arizémy z čeledi áronovitých, které se asi ve 180 druzích vyskytují v Asii, Africe a Severní Americe. Jsou známé také coby lítostky a jejich květenství v podobě tzv. palice podepírá listen neboli toulec. Výsledný trubkovitý útvar připomíná láčky masožravých láčkovek a v podstatě slouží stejnému účelu. 

Jakmile k rostlině přiletí některý z jejích oblíbených opylovačů, pronikne otvorem dovnitř a spadne na dno. Kluzké stěny pak zmíněnému hmyzu, obvykle miniaturním muškám, brání květenství opustit stejnou cestou, takže se v marné snaze nalézt únikový východ obalí pylem. Časem najdou drobní tvorové malý otvor v toulci a vylétnou na svobodu, nemusí se jim to však podařit vždy: Mladé rostliny některých druhů arizém mívají samčí květy, ale jak postupně rostou, začínají vytvářet květy samičí, jež jsou pro hmyz smrtelné – jejich toulec nemá únikový otvor. Muška, která do něj dopraví vzácnou zásilku pylových zrnek, tak za svůj čin zaplatí životem. 

Lechtivá vábnička

Proč ale hmyz zmíněné rostliny vůbec navštěvuje, pokud jsou pro něj tak nebezpečné? Obecně se předpokládalo, že hlavní roli hraje specifický odér připomínající houby. Ty totiž většina opylovačů arizém vyhledává coby místa k rozmnožování, neboť se jimi živí v larválním stadiu. Některá květenství dokonce houby připomínají, a mimikry jsou tak téměř dokonalé. Jenže ne všechny arizémy zmíněnou vůni uvolňují a liší se i tím, že k nim přilétá jen omezený počet hmyzích druhů, často pouze jeden či dva. Skupina japonských vědců proto počátkem roku 2022 v článku publikovaném v časopise Plants, Planet, People navrhla tezi, že vábničkou, na niž řada druhů arizém spoléhá, je příslib sexu.

Rostliny by podle nich mohly uvolňovat pach imitující samičí feromony, a lákat tak samečky, které však místo páření čeká potenciální pomalá smrt vyhladověním. V toulcích některých druhů arizém objevili vědci téměř výhradně samce mušek a je značně nepravděpodobné, že by takovou jednostrannost způsobila houbová vůně.

TIP: Jako řízené střely: Rostliny navádějí opylovače tepelnými vzory na květech

Dosavadní zjištění si rozhodně zaslouží další výzkum, neboť by to znamenalo, že se po bok orchidejí a nemnoha druhů z jiných čeledí využívajících imitaci feromonů nečekaně zařadila nová a poměrně velká skupina rostlin. Koneckonců by se tím částečně vysvětloval i fakt, že arizémy své opylovače zabíjejí: Samců si totiž příroda obecně považuje méně než samic, zvlášť pokud se již stihli rozmnožit.