Ostřílení tankoví důstojníci v bitvě u Kurska: Hermann Hoth (4)

Velitel jižního křídla německých útočných kleští u Kurska pocházel z rodiny zdravotnického důstojníka a po vzoru svého otce vstoupil roku 1903 do armády. Po krátké službě v kadetním sboru nastoupil na vojenskou školu v Gdaňsku, kterou dokončil jako poručík, a v roce 1905 absolvoval i vojenskou akademii.

Jak hadr na holi

Během první světové války získal Železný kříž II. i I. třídy za hrdinství, přestože delší dobu nepobyl na jednom místě a neustále střídal různé štábní funkce. Nadřízení si Hothových schopností cenili, a tak sloužil i v početně omezené armádě meziválečného Německa.

Po nástupu Hitlera se dočkal povýšení na generálmajora a stal se velitelem 18. pěší divize. V předvečer dalšího světového konfliktu byl jmenován velitelem 15. motorizovaného sboru, se kterým absolvoval polskou kampaň i tažení na západ.

Hitlerova nelibost

Do Sovětského svazu táhl v čele 3. tankové skupiny (svazek na úrovni armády) a velkou měrou se zasloužil o počáteční německé úspěchy. Koncem roku 1942 vedl 4. tankovou armádu v operaci Zimní bouře, která si kladla za cíl vyprostit Paulusovu 6. armádu u Stalingradu. Jako většina tankových důstojníků se nezdráhal velet přímo z první linie. Pečlivě se staral o potřeby svých vojáků, čímž si vysloužil přezdívku „Papa“ (taťka).

TIP: Bitva u Kurska ve vzpomínkách přímých účastníků

Operace Citadela byla poslední Hothovou velkou bitvou. Kvůli těžkým ztrátám, které jeho síly utrpěly během ústupu od Kurska, jej Hitler odvolal. K aktivnímu velení se Hoth dostal až v samotném závěru války, kdy řídil obranu pohoří Harz. Norimberský tribunál jej pak odsoudil za zločiny proti míru a plánování útočné války k 15 letům vězení, ale na svobodu byl propuštěn již roku 1954. Hermann Hoth zemřel v lednu 1971.