Ohromující Hitlerův čmelák: Německá samohybná houfnice SdKfz 165 Hummel (4)
Samohybná houfnice Hummel (čmelák) vznikla na základě koncepce samotného Heinze Guderiana jako vůbec první těžká samohybná houfnice na světě. A šlo o velmi povedenou premiéru. Vozidlo se v bojích dobře osvědčilo a jeho širšímu nasazení zabránily jen omezené výrobní kapacity
V případě hummelu se objevily rovněž problémy vyplývající ze specifických podmínek východní fronty a společné prakticky všem pásovým vozidlům Říše. Hummel využíval standardní pásy typu SK18 o šířce 38 cm, které se však pro ruské podmínky jevily jako příliš úzké, a vozidla často zapadala do hlubokého sněhu, na jaře a na podzim do bahna.
Předchozí části:
První řešení přinesla instalace speciálních rozšiřovacích nástavců Winterketten – zvětšovaly šíři pásu na 55 cm a pomáhaly tak lépe rozložit hmotnost vozidla. V provozu se však rychle opotřebovávaly, často praskaly a odpadávaly. Proto hummely od roku 1944 dostávaly jednodílné zimní pásy Ostketten o šíři 56 cm, vůči ruskému klimatu a krajině odolnější.
Poslední hummely u Berlína
Vozidla „účinkovala“ prakticky ve všech významných operacích závěru války včetně bitvy v Ardenách, obrany Budapešti a operace Jarní probuzení (balatonská ofenziva 6.–16. března 1945). Produkce probíhala až do března 1945, kdy se práce v závodech Deutsche Eisenwerke AG zastavila z důvodu přiblížení fronty a přerušení dodávek dílů.
Do té doby vzniklo celkem 705 samohybných houfnic Hummel a 157 zásobovacích Munitionsträger Hummel. V okamžiku zastavení výroby zbývalo v německé výzbroji 335 ozbrojených hummelů a neurčený počet transportérů munice. Většina vozidel působila na východní frontě, nedostatek pohonných hmot a náhradních dílů však již tou dobou znemožňoval jejich nasazení. Přesto se některé kusy dočkaly obrany Berlína.
Hummel
- OFICIÁLNÍ NÁZEV: 15 cm schwere Panzerhaubitze 18/1 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen III/IV (Sf), SdKfz 165
- OSÁDKA: 6 mužů (velitel, řidič, radista, střelec, dva nabíječi)
- DÉLKA: 7,17 m
- ŠÍŘKA: 2,97 m
- VÝŠKA: 2,81 m
- HMOTNOST: 24 t
- PANCÉŘOVÁNÍ: 10–30 mm
- HLAVNÍ ZBRAŇ: Těžká houfnice 15 cm sFH 18/1 L/30
- VEZENÁ MUNICE: 18 kusů
- DOPLŇKOVÁ VÝZBROJ: 1× kulomet MG 34 nebo MG 42
- MOTOR: Maybach HL 120 TRM V12 (221 kW)
- ODPRUŽENÍ: Listové pružiny
- MAX. RYCHLOST: 42 km/h (silnice)
- DOJEZD: 215/130 km (silnice/terén)
Po celém světě
V poválečném období se vozidla dostala v malých počtech do výzbroje různých armád. Československo roku 1948 převzalo 12 hummelů. Vozidla prošla generální opravou v ČKD Praha-Libeň a jejich zbraně přerážováním na sovětský 152,4mm náboj. Ve výzbroji zůstala do roku 1954, poté následovalo sešrotování.
TIP: Nebezpečný lovec a bezbranná kořist? Duel T-34 vs. StuG III u Kurska
Dalších pět kusů sloužilo v syrské armádě, kam je po roce 1945 dodala Francie společně s PzKpfw IV. Damašek houfnice nasadil v šestidenní válce proti Izraeli, poté se jejich stopa ztrácí. Do dnešní doby se zachovalo pouhých šest kusů – tři v Německu a po jednom ve Francii, v Austrálii a USA. I přes řadu nedostatků se jednalo o úspěšnou konstrukci, která prokázala správnost konceptu samohybné těžké houfnice a jeho užitečnost v moderním mobilním boji.
