Odkaz mocných rádžů: Starobylé pevnosti indického Rádžasthánu
V obtížně přístupném horském terénu indického státu Rádžasthán vzkvétala od 8. století mocná říše a její rozmach trval dlouhých tisíc let. Lví podíl na tom mělo důmyslné opevnění, chránící tamní města
Více než stovka rádžasthánských pevností cíleně vyrostla v místech přirozených bariér proti nepříteli, v podobě hustých lesů, horských jezer či pouštní krajiny. V kombinaci s mohutným opevněním, jež se v řadě případů táhne na délku několika kilometrů, tak vznikla doslova nedobytná zóna. Vnější hradby pevnosti Kumbhalgarh měří dokonce 36 kilometrů, a v žebříčku rekordmanů jim tudíž patří druhé místo hned za Velkou čínskou zdí.
Vyvolená šestice
Důvod k obraně byl zřejmý: Za hradbami se nacházela sídla válečné šlechty, obchodní centra i chrámy, sloužící zároveň jako střediska vzdělanosti a kultury. Na řadě míst se pak dochovaly zavlažovací systémy, jež fungují dodnes.
Právě unikátní architektura rozhodla o nedávném zařazení historických pevností Rádžasthánu na seznam UNESCO. Privilegia se sice dostalo „pouhým“ šesti z nich, přesto se pro největší indický stát jednalo o zprostředkovanou finanční injekci v podobě dalšího přílivu turistů: Například Amer neboli Žlutá pevnost jich denně přivítá na pět tisíc.
Tajná chodba pro vladaře
V opevněném městě z roku 1592 stojí mimo jiné 18 chrámů, tři mešity a stejný počet džinistických svatyní. Pevnost považovaná za klenot mughalské architektury proslula bohatou výzdobou a sloužila coby sídlo mahárádžů až do roku 1728. Poslední z nich, Džaj Singh, nechal jen o dva roky dřív vybudovat tajnou chodbu do nedaleké pevnosti Džajgarh, kam mohli panovníci v ohrožení uprchnout.
TIP: Pevnost v Ágře: Rudá perla Indie
Rovněž tato stavba dnes figuruje na seznamu světového dědictví a uvnitř hradeb dlouhých přes tři kilometry ukrývá například pojízdný kanon: S hmotností okolo 50 tun a délkou přes šest metrů šlo v době jeho vzniku o největší zbraň tohoto typu na světě.
Důkazy technické zdatnosti dávných Indů skýtá i pevnost Gagron: Jako jediná v severní Indii vyrostla přímo nad vodou, a to již ve 12. století, takže patří k nejstarším ze zmíněné šestice. Ze stejné doby pochází ještě opevněné město Džajsalmér, založené roku 1155 na křižovatce obchodních tras poblíž hedvábné stezky. Zhruba čtvrtinu tamní populace přitom dodnes tvoří potomci původních obyvatel.
