Indie: Problémy rostoucí země

Indie je od získání samostatnosti v roce 1947 největší demokratickou zemí světa. Od svého vzniku udržovala přátelské vztahy s většinou světových zemí, ovšem hned od prvních dnů  samostatnosti se datují její napjaté vztahy s islámským Pákistánem, který vznikl z dřívější západní Indie a nejvýchodnějšího indického výběžku, později pojmenovaného Východní Pákistán.

Napětí na pozadí studené války

Spory o území Kašmíru a Junagadh vyvolaly trvalé napětí. Necelý rok po rozdělení dřívější Britské Indie vtrhly Pákistánem podporované partyzánské jednotky na území kašmírského království Dogra, jenž nedlouho nato souhlasilo s připojením k Indii. To vedlo k vyhlášení válečného stavu, který vlastně trvá dodnes. Za posledních 60 let spolu vedly Indie s Pákistánem čtyři války, navíc se Indie velmi výrazně zapojila do osvobozovacích bojů Východního Pákistánu, z nějž se díky tomu zrodil v roce 1971 nezávislý stát Bangladéš.

Poměrně napjaté vztahy má Indie po Sino-Indické válce z roku 1962 s Čínou. Ozbrojený konflikt dvou nejlidnatějších zemí světa stál na počátku velkého zlomu v zahraniční orientaci Indie. Indická vláda stála v roce 1961 za mezinárodním hnutím, které usilovalo o zachování neutrálního postavení v sovětsko-americké studené válce. Po Sino-Indické válce a Indo-Pákistánské válce v roce 1965 se ovšem výrazně zlepšily vztahy indické vlády se Sovětským svazem na úkor vztahů s USA.

Do Indie proudila ze Sovětského svazu vojenská a finanční pomoc, což přimělo Spojené státy hledat v regionu protiváhu velké a silné Indie. Celkem logicky se touto protiváhou stal Pákistán, což ještě více zostřilo vztahy dvou dřívějších kolonií a zaselo mezi Indií a USA  podezřívavou atmosféru. Napětí se ještě zvýšilo během sovětské invaze do Afghánistánu, kterou Indie otevřeně podporovala.

Zobrazit na mapě Googlu

Probouzející se supervelmoc

Po rozpadu SSSR vylepšila Indie své vztahy s USA a dalšími západními zeměmi. Zhoršení přišlo s indickými jadernými testy v roce 1998, po nichž USA, Japonsko i Evropská unie uvrhly na Indii sankce. Tehdejší indický ministr obrany George Fernandes tvrdil, že nukleární program je pro zemi nezbytný jako prevence potenciální hrozby ze strany Číny a zástupci země dodnes trvají na tom, že se striktně drží nukleární politiky odvetného útoku. Většina sankcí vůči Indii byla zrušena po teroristických útocích roku 2001, kdy indické tajné služby poskytly Američanům množství informací o aktivitách organizace Al Kajda a spřízněných skupin v Pákistánu a Afghánistánu. Stát se nadále v boji proti terorismu výrazně angažuje.

Nezpochybnitelné sebevědomí země pramení bezesporu i z toho, že indické ozbrojené síly jsou třetí největší na světě. Mimo jiné je země zakládajícím členem OSN. Přes 55 000 indických vojáků sloužilo v pětatřiceti mírových misích čtyř kontinentů a během posledních let se indické jednotky zúčastnily mnoha vojenských cvičení společně se Spojenými státy a silami EU.

Jediným konfliktním bodem s více západními zeměmi je tak již zmíněný jaderný program.  Mezinárodní vliv tohoto superstátu roste a dává mu velmi silný hlas ve všech světových záležitostech. Indie je považována za vůdčí zemi třetího světa, jednu ze světových velmocí a potenciální supervelmoc.

Síla indické ekonomiky

Zlepšené vztahy s USA a zeměmi Evropské unie vedly mimo jiné k tomu, že vzájemný obchod Indie s těmito zeměmi se v posledních pěti letech více než zdvojnásobil. Nešlo ovšem o nějakou „úlitbu“ vyspělých zemí „napravené“ Indii, ale o oboustranně zajímavé užší propojení ekonomik. Indie je totiž při porovnání podle celkové kupní síly třetí největší ekonomikou na světě.

Ze začátku své nezávislosti si indická vláda držela přísnou kontrolu nad soukromým sektorem, zahraničním obchodem a zahraničními investicemi. Když po roce 1991 začala pozvolna otevírat svoje trhy prostřednictvím ekonomických reforem, privatizovaly se některé státní společnosti a byl otevřen prostor pro zahraniční investice. Díky tomu dosáhla Indie v letech 2006–2007 růstu HDP o 9,4 % a stala se jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Tomuto výraznému vzestupu předcházel už v předchozích dvou desetiletích mírnější trvalý růst.

Obr roste křivě

Mezi další velikostní primáty, kterými se Indie pyšní, je fakt, že má přes půl miliardy pracujících, což z ní činí druhou největší pracovní sílu světa. Celkem 60 % pracujících je zaměstnáno v zemědělství a souvisejících oborech, 28 % ve službách a jen 12 % v průmyslu. Indické příjmy jsou ovšem rozdělovány velmi nerovnoměrně. Deset procent lidí s nejvyššími platy pobírá celkem 33 % příjmů celkových a přes patrné ekonomické pokroky vydělává 25 % populace méně, než je státem stanovená hranice chudoby. To znamená, že čtvrtina pracujících Indů a jejich rodin (zjednodušeně tedy asi 250 milionů lidí, což reprezentuje asi polovinu obyvatel Evropské unie) se nepřehoupne přes práh chudoby, který je nastaven na neskutečně nízkých 40 amerických centů (cca 6,50 Kč) denně! Přes nesporné ekonomické pokroky tedy velká část obyvatel Indie stále trpí chudobou a podvýživou.

Největší babylon na světě

Velká část Indů by se například při setkání ve vlaku měla velký problém spolu domluvit. Ústava totiž uznává 22 oficiálních úředních jazyků, které jsou vlastní největším lingvistickým skupinám. Nejvýraznějším jazykem je hindština, ale i tou mluví jen třetina Indů. Množství dialektů se šplhá na neuvěřitelných 1 652 a zdánlivě jednolitá Indie je po africkém kontinentu druhou kulturně, jazykově a geneticky různorodou entitou na světě. Paradoxně je tak nezastupitelným dorozumívacím jazykem uvnitř státu angličtina (zejména v úředním a obchodním styku).