Od prérie k ledovci: Kanadsko-americký park míru Waterton Glacier
V rozmanité přírodě Mezinárodního parku míru Waterton Glacier na hranicích USA a Kanady si najde svůj kousek ráje každý. Tamní krajina nabízí vše, od křišťálově čistých jezer a hlubokých lesů až po prérie a nepřístupné ledovcové oblasti
Mezinárodní park míru Waterton Glacier vznikl roku 1932 splynutím národního parku Waterton Lakes ležícího v Albertě s národním parkem Glacier v Montaně. Spojení menšího, kanadského a devětkrát rozlehlejšího amerického parku iniciovali členové klubu rotariánů – společenství sdružujícího vůdčí osobnosti a obchodníky, kteří se věnují humanitárním projektům. Chtěli tak stvrdit dlouhodobé přátelství USA a Kanady.
Jezera, mokřady, lesy
Krajinu kanadské části charakterizují rozeklané drsné vrcholy, horské lesy, jezera a mokřady, na východě se pak částečně rozkládá i prérie. Pohoří Kordillery na západě utváří v chráněné oblasti podmínky pro život unikátních rostlinných společenstev i živočišných druhů. Mezi obyvateli území rozprostírajícího se v nadmořské výšce 1 290–2 910 m byste našli například medvěda grizzlyho, pumu, losa, kojota či vlka a v horských lokalitách i kamzíka běláka nebo ovci tlustorohou.
Ledovce téměř zmizelé
Americké části parku dominuje hřeben deseti vrcholů Skalnatých hor ležících ve výškách 2 600–3 390 m n. m. Na jejich strmých a nepřístupných svazích panuje drsné klima, jež se vyznačuje častými srážkami. Zatímco v zimě tam napadne až pět metrů sněhu, léto charakterizuje vlhké počasí a mlha. Také v této lokalitě žije řada živočišných druhů, z nichž mnohé – jako horský karibu, kamzík bělák či medvěd grizzly – patří mezi ohrožené. Mezi tamní rostlinné poklady se zase řadí monumentální staré cedry a jedlovce.
Z ledovců, které daly parku název, bohužel mnoho nezbylo. Zatímco ještě v polovině 19. století jich badatelé v místě napočítali 150, dnes jich zůstalo asi jen 35. Vědci navíc odhadují, že při současném klimatickém vývoji nevydrží do roku 2030 žádný.
