Od Davida k zahradníkovi: Jak se vyvíjel ideál mužské krásy v průběhu časů?

Současná doba je mimořádně tolerantní vůči nahotě a odhalování nejrůznějších částí těla, historie však něco podobného už jednou viděla. Socha Diskobola naznačuje, k jakému prototypu vzhlíželi antičtí Řekové: Akt mladého atleta s vypracovaným tělem, chystajícího se k hodu diskem, se od dnešní představy atraktivního muže příliš neliší.

Diskobolos starořeckého sochaře Myróna. (foto: Wikimedia Commons, Livioandronico2013, CC BY-SA 4.0)

Radikální změnu přineslo křesťanství, které krásu ztotožnilo s duchovní dokonalostí. V průběhu středověku tak přestalo záležet na vyrýsovaných svalech a do popředí pronikl intelektuální půvab. Člověk měl usilovat o dosažení harmonie se všehomírem a o spojení s Bohem. Pokud v té době existoval nějaký ideál mužské krásy, pak ho ztělesňovali světci, kteří se těšili úctě nikoliv pro svůj vzhled, nýbrž právě po vnitřní půvab.

Vitruviánský muž Leonarda da Vinciho. (zdroj: Wikimedia Commons, Luc Viatour, CC0)

Teprve renesance zčásti znovuobjevila starověký náhled na svět. Rozvoj vědeckého poznání, zejména v anatomii a medicíně, pomohl vzkřísit zájem o lidské tělo. Tzv. Vitruviova figura, proslulá skica Leonarda da Vinciho zobrazující „matematicky dokonalého“ muže, se považuje za poctu římskému architektovi Vitruviovi. Obdobnými proporcemi se pyšní i věhlasný David – pětimetrová socha z dílny Michelangela Buonarrotiho, vystavená dnes ve Florencii.

Svaly ano, svaly ne

Barokní umění si libovalo ve svalnatých mužných postavách, často v podobě bájného Herkula. S příchodem moderní doby se však prosadil nový, realističtější ideál úspěšného a dobře živeného muže. Téměř vždy se jednalo o příslušníky vyšších kruhů, kteří vykonávali lukrativní úřednickou práci či podnikali, případně měli dostatek prostředků, aby nemuseli pracovat vůbec. V USA pak dokonce existovaly tzv. kluby tlustých mužů, k nimž se mohli přidat pouze jedinci vážící alespoň devadesát kilogramů. 

Arnold Schwarzenegger (foto: Picryl, Library of Congress, CC0)

Za opětovný „návrat k antice“ vděčíme z valné části filmovému průmyslu. Ukázalo se, že před kamerou vypadají herci silnější než ve skutečnosti, takže se ocitli pod tlakem na odpovídající přizpůsobení vzhledu. Módní diktát tehdy určoval Hollywood, oslavující mužnou postavu ve tvaru písmene V, třebaže nahota na plátně se ještě dlouho považovala za příliš odvážnou. Konkrétní představa o dokonalé muskulatuře se ovšem rychle měnila: V první polovině minulého století se nejvíce cenily mohutné hrudníky a široká ramena vyjadřující dominanci, přičemž vrchol nastal v pozdější éře Arnolda Schwarzeneggera či Sylvestera Stallona. Poté se však na výsluní vrátil šlachovitý atlet typu Brada Pitta. 

Mládež na pomezí

Podle antropologa Alexandera Edmondse z University of Edinburgh jsou příslušníci generace Z, tedy dnešní mladí lidé narození kolem roku 2000, mnohdy okouzleni androgynním vzhledem čili nevyhraněnými rysy kombinujícími mužské i ženské prvky. Zmíněný trend lze zaznamenat zejména v jihovýchodní Asii a tamní modelky i modelové jsou žádanější než kdykoliv předtím. Firmy z módního a kosmetického odvětví totiž začaly objevovat rekordní tržní potenciál dosud přehlížené movité klientely z Dálného východu. 

TIP: Pánská krása bez hranic: Jak vypadá dnešní ideál mužské krásy?

Na druhou stranu na západní polokouli dosud platí, že navzdory obecně rozmanitějšímu spektru tváří, postav a stylů mají největší šanci na oslovení davů muži tzv. středomořského typu, s přirozeně tmavým porostem tváře. Daným měřítkům zcela vyhovuje například italský herec Michele Morrone, který přitom ještě donedávna pracoval jako zahradník v Apulii. Jeho život se změnil poté, co dostal hlavní roli v seriálu 365 Days na Netflixu.

Michele Morrone (foto: Profimedia)