Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (1)
Během bitev se spojenečtí velitelé utkávali s generály Wehrmachtu a na své protějšky si vytvářeli různé názory. Zatímco někteří němečtí důstojníci se
u soupeře těšili úctě a vážnosti, jiní tak dobrý dojem nezanechali. Jedním z nejrespektovanějších byl polní maršál Erwin Rommel.
Co se týče vedení útočných operací, vysloužil si respekt Spojenců v čele s Brity především polní maršál Erwin Rommel. Po sérii italských porážek na severoafrickém válčišti se v únoru 1941 v Libyi vylodily německé jednotky, které měly zvrátit vývoj ve prospěch Osy. Vedl je právě Rommel, jemuž nadřízení rozkázali zastavit britský postup na Tripolis.
Útočná liška
Ambiciózní vojevůdce se však nehodlal spokojit s defenzivními úkoly a krátce po svém příletu začal s plánováním protiúderu. Ten byl zahájen koncem března 1941 a vrhl překvapeného nepřítele, navíc oslabeného o oddíly přesunuté do Řecka, zpátky o stovky kilometrů. Britové ztratili tisíce vojáků a v zajetí se ocitl dokonce i velitel všech královských vojsk v Egyptě generálporučík Richard O’Connor.
Tak začala dlouhé série Rommelových tankových úderů, při nichž mnohokrát potvrdil svou předvídavost i schopnost vhodně zvolit nejslabší místo v protivníkově obranné linii. Ne náhodou premiér Winston Churchill v projevu k situaci v Africe z ledna 1942 pronesl, že proti silám Jeho Veličenstva stojí neobyčejně odvážný a schopný nepřítel a přes veškeré válečné zmatky bezpochyby skvělý generál.
Pořád dokola
Ukončit rejdy lišky pouště dostal za úkol Bernard Montgomery, který si Rommela taktéž vážil. Měl ovšem natolik vysoké sebevědomí, že nepochyboval o svém úspěchu. Krátce po převzetí 8. armády jej v září 1942 navštívil Wendell Willkie, vyslanec amerického prezidenta Roosevelta. Při schůzce se Montyho otázal, co si o Rommelovi myslí. Generál odpověděl: „Je to šikovný a schopný generál, ale má jednu slabost. Opakuje svou taktiku – a právě na to ho dostanu.“
TIP: Erwin Rommel: Oslavovaný nacistický maršál přinucený k sebevraždě
K rozhodujícímu střetu došlo u El Alameinu, kde svazky Osy zprvu kladly tuhý odpor a Spojencům se nedařilo prorazit. Montgomery přepracoval plány a využil své materiální i lidské převahy. Nakonec přinutil nepřítele ustoupit daleko na západ. Ačkoliv někteří historici Montymu vyčítají, že nepronásledoval protivníka dost úporně, ve skutečnosti jeho rozvážnost zabránila Rommelovi podniknout některý z jeho mistrovských protiútoků. I sám německý polní maršál později pronesl: „Montgomery se nikdy nedopustil žádné vážnější strategické chyby.“
Pokračování: Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (2)
