Očima císařské armády: Letecká setnina č. 15 ve světové válce
Málokterá složka vzdušných sil vzbuzuje takový zájem jako stíhací jednotky – ty ale tvořily pouze část letectva. V jejich stínu zůstávají bombardovací či průzkumné letky, jejichž historie bývá zpracována o poznání hůře. To je také případ rakousko-uherské letecké setniny č. 15, u níž jako mechanik sloužil táborský rodák Antonín Podhrázský.
Během první světové války působila celá řada mladých mužů z českých zemí u tehdy nové a dynamicky se rozvíjející zbraně – letectva. Mezi ně se zařadil také Antonín Podhrázský z Tábora, který po sobě zanechal sbírku unikátních fotografií. Podobně jako mnoho dalších, kteří se později uplatnili u vzdušných sil, také Podhrázský začínal svou vojenskou kariéru u pěchoty. Není však jisté, u jaké jednotky sloužil, a v úvahu připadá buď zeměbranecký pluk č. 28, nebo pěší pluk č. 11 – oba posádkou v Písku, kde pravděpodobně narukoval.
Flik z Vídně
V blátě zákopů ale po celou válku nezůstal, protože jej díky jeho technickému vzdělání brzy převeleli k letectvu. Přesné datum bohužel neznáme, ze série fotografií je však jasné, že v roce 1915 už sloužil jako mechanik u letecké setniny č. 15 (Fliegerkompagnie 15, zkráceně Flik 15) vzdušných sil podunajské monarchie.
Tato víceúčelová jednotka byla zformována v srpnu 1914 ve Vídeňském Novém Městě jako průzkumný oddíl pod velením kapitána (Hauptmann) Roberta Eyba a zpočátku disponovala osmi letouny. Jednalo se o stroje typu Lohner C „Gebirgspfeilflieger“. Vyráběla je maďarská továrna UFAG (Ungarische Flugzeugwerke Aktion Gesellschaft – „U“ v pozdějším názvu letounu) a poháněl motor Hiero o výkonu 63 kW. Od jara 1915 letectvo přešlo na jiné značení a tento typ se nově uváděl jako Lohner B.II (U) série 12.4.
Z Balkánu na východ
Letecká setnina č. 15 nejprve podporovala tažení rakousko-uherských sil proti Srbsku, ale poté, co vojáci balkánského království zastavili už třetí ofenzivu, se v listopadu přesunula na ruskou frontu. Tam působila v sestavě 4. armády v Haliči. Ve dnech 1.–19. prosince 1914 sice spadala pod velitelství pevnosti Krakov, jen aby se záhy vrátila do podřízenosti původního svazku. V listopadu 1914 si také příslušníci Fliku 15 připsali první sestřel nepřátelského letadla, když osádka jednoho z lohnerů (pilot nadporučík Bela Losonczy von Losoncz, pozorovatel nadporučík Johann Wierzejski) poslala palbou z pušky k zemi ruský letoun.
Od února 1915 převzal velení jednotky pozorovatel nadporučík (Oberleutnant) a později slavný malíř Ernst August Freiherr von Mandelsloh. V té době se také začal obměňovat letecký park setniny a původní Lohnery B.II (U) postupně nahrazovaly letouny Albatros B.I série 23, které dodávala firma Österreichisch-Ungarische Albatros Flugzeugwerke (öAlb).
Počátkem května 1915, kdy na východní frontě začala ofenziva Centrálních mocností, Flik 15 operoval z polního letiště Brzesko. V té době měl ale jen čtyři bojeschopné albatrosy s čísly 23.09, 23.10, 23.12 a 23.15. Jednotka původně obdržela vyšší počet letounů, ale setnině se nevyhnuly ztráty. Albatros B.I (öAlb) 23.03 byl ztracen v boji již 19. února a stroj s označením 23.02 shořel během nehody při tankování paliva 7. dubna 1915.
V průběhu června 1915 čekalo příslušníky „patnáctky“ další stěhování, tentokrát zpět na srbskou frontu. Během července 1915 pak došlo k reorganizaci rakousko-uherského letectva, které se současně přejmenovalo z původního Luftschierabteilung (Vzduchoplavecký oddíl) na Luftfahrtruppe (Letecké síly). Na Balkáně operovali letci Fliku 15 také nad Černou Horou a Albánií. Koncem roku 1915 k jednotce přišly vylepšené letouny Albatros B.I (öAlb) série 24 a jednotku čekala také další změna velitele, když se v listopadu 1915 chopil nových povinností polní pilot kapitán Karl Christian. S uklidněním situace na Balkáně však přišly další přesuny, protože monarchie potřebovala nasadit uvolněné letecké jednotky jinde.
Rakousko-uherská Letecká setnina č. 15 (Flik 15) operovala v prvních letech války na východě a na balkánském bojišti, ale mezi 6. a 15. březnem 1916 se přesunul do jižních Tyrol na na italskou frontu otevřenou před necelým rokem. Společně s leteckými setninami č. 7 a 8 operoval z polního letiště v Pergine. Při té příležitosti přibyly do stavu jednotky dvoumístné průzkum né stroje Lloyd C.III (WKF) série 43.5 od firmy Wiener Karosserie- und Flugzeug-fabrik, Dr.W.v.Gutmann. Poháněl je motor Austro Daimler o výkonu 118 kW.
S Čechem v čele
Na jihotyrolské frontě Fliegerkompagnie 15 zůstala po zbytek války a další stěhování ji čekalo už jen v rámci italského bojiště – například hned v srpnu 1916 se přesunula na polní letiště Bruneck (Brunico). Zatímco v polovině května 1916 měla jednotka ve stavu pět letounů Lloyd C.III a dva stroje Hansa-Brandenburg C.I, později se poměr otočil a do konce roku již dostávala většinou jen druhý jmenovaný typ různých sérií (26, 61, 64, 68, 29 a později v roce 1917 také 129). Když se setnina 15. ledna 1917 přesunula na polní letiště v Brixenu (Bressanone), měla ve stavu už pouze Hansa-Brandenburgy C.I.
Ačkoli příslušníci „patnáctky“ po celou válku plnili zejména průzkumné úkoly, ve vzduchu se často dostávali také do soubojů s letadly protivníka. Pozorovatelé a piloti Fliku 15 během vzdušných potyček dokázali sestřelit či donutit k přistání celkem 12 nepřátelských strojů, z toho po jednom již na ruské a balkánské frontě, zbytek pak přidali nad vrcholky jižních Tyrol. Na dvou sestřelech se podílel i český letec Rittmeister (ekvivalent kapitána) Vojtěch (Adalbert) Bárta, který 11. února 1917 dokonce převzal velení letecké setniny č. 15. Jednotka využívala letiště v Brixenu až do 14. června 1917, poté se přesunula do jihotyrolského Gardola.
Do Levica
V létě 1917 dostal Flik 15 na pár týdnů do názvu označení „D“, což znamenalo, že plnil úkoly v rámci vojenského průzkumu a podpory pozemních sil na úrovni divize (Divisions fliegerkompanie). Už v září téhož roku se však jednotka transformovala na Fernaufklärungs fliegerkompanie, takže nadále prováděla dálkový průzkum. K tomuto účelu dostala v prosinci 1917 také několik stíhaček, které měly doprovázet průzkumné stroje a zajišťovat jejich bezpečnost. V té době již jednotka sídlila na polním letišti v Levicu. Odtud se Flik 15/F v červnu 1918 účastnil ofenzivy na řece Piavě, to ale již s novým velitelem. Tím se 21. května 1918 stal bývalý pozorovatel Fliku 40, nyní pilot nadporučík Adalbert (Béla) Kuncze, který setrval v čele jednotky až do konce války.
Neslavný konec
V polovině října 1918 Flik 15/F společně s rovněž z Levica operující fotoprůzkumnou leteckou setninou 31/P (P –Photoaufklärung; většinou se tímto písmenem označovaly jednotky vybavené jednomístnými letouny s fotoaparátem na palubě) utvořily průzkumnou eskadru spadající pod 11. armádu. V té době měla „patnáctka“ k dispozici pět rychlých robustních dvoumístných strojů UFAG C.I série 161 a jeden starší Hansa-Brandenburg C.I (Ph) série 129. Jednotka byla společně s Flikem 31/P oficiálně rozpuštěna v listopadu 1918 ve St. Jakob u Bozenu (San Giacomo, Bolzano). Tam si také „lovci suvenýrů“ rozebrali zbylá letadla a historie letecké setniny č. 15 se tak definitivně uzavřela.