Obrněný transportér Pandur II: Osmikolový hraničář opředený skandály

Jedenáctého září 2001 došlo k únosu čtyř civilních letadel, přičemž tři z nich následně zasáhly významné objekty v USA. Tato událost zásadně ovlivnila nejen bezpečnostní situaci, ale veškeré klíčové dění ve světě. Následovala a dodnes pokračuje celá řada politických, vojenských i ekonomických akcí jako součást „války proti terorismu“. U nás jen několik dní po útoku nastartovali motory čtyř obrněných transportérů v hodonínských kasárnách. Letité stroje typu OT-64 měly působit coby jakési mobilními zátarasy u sídla Rádia Svobodná Evropa. To tehdy sídlilo v bývalé budově Federálního shromáždění a patřilo k nejrizikovějším objektům z hlediska potenciální teroristické aktivity v naší zemi.

Takovýto přesun čtyř obrněnců měl představovat hlavně demonstraci síly a odhodlání, ale nakonec se změnil ve frašku, kdy dva vozy nedokázaly ani dojet na místo. Celá událost nakonec jen zdůraznila zastaralost tohoto typu. K vyřazení a případnému odprodeji zbývajících obrněnců došlo v letech 2004 až 2005 souběžně s intenzivním hledáním vhodné náhrady. Po mnoha peripetiích (viz časová osa) převzala AČR koncem září 2009 první stroje Pandur II.

Pohon přizpůsobený terénu

Nový obrněný transportér v porovnání se svým starším sourozencem Pandur I povyrostl a navíc mu přibyla jedna náprava. Respektive, ačkoli výrobce nabízí „dvojku“ ve verzi 6×6 i 8×8, veškeré doposud vyprodukované sériové stroje zařazené do výzbroje portugalské a české armády reprezentovala výhradně osmikolová varianta. Všechny nápravy jsou pochopitelně poháněné a vozidlo disponuje centrálním dohušťováním pneumatik, přičemž podle potřeb lze měnit jejich tlak například v závislosti na terénu. Pandur II by měl dokázat pokračovat v jízdě i přes ztrátu jednoho kola, což zvyšuje jeho bojeschopnost.

Horkou novinku představuje aplikace automatického řízení pohonného ústrojí (ADM, Automatic Drivetrain Management). Tento systém v roce 1991 vyvinula rakouská firma Steyr-Daimler-Puch. Dnes v jeho vývoji pro užitková vozidla dále pokračuje světoznámý německý výrobce podvozkových skupin ZF, který technologii získal díky odkupu divize pohonů právě od rakouského koncernu. Úkol ADM spočívá v rozdělování výkonu z motoru na jednotlivá kola na základě snímání jejich otáček. To pak vede ke zlepšení jízdních vlastností a snížení spotřeby paliva i opotřebení podvozkových skupin.

Z hlediska účinků se dá tato technologie přirovnat k systému ASR (Anti-Slip Regulation), jenž zabraňuje protáčení hnacích kol v osobních vozech. Také v případě pohonné jednotky došlo oproti Panduru I k výraznému nárůstu výkonu. Místo původního koncernového motoru Steyer 260 (194 kW) se o pohon více jak dvacet tun těžké „dvojky“ stará kapalinou chlazený naftový šestiválec ISC 350 (335 kW) renovovaného amerického výrobce dieselových agregátů Cummins. Šestistupňovou automatickou převodovku firmy ZF s označením 6HP 602C doplňuje rozdělovací dvoustupňová převodovka, použitelná i během jízdy. Pandur II se jako obojživelný může pohybovat i ve vodě, kde ho ženou vpřed až rychlostí 10 km dvě vodní trysky.

Hranice odolnosti proti střelám a minám

Ačkoliv některé oficiální prameny uvádějí, že české verze Panduru II mají dno ve tvaru V, opak je pravda. Nicméně pro zlepšení ochrany spodku vozidla proti minám či improvizovaným nástražným systémům (IED) disponuje stroj dvojitou podlahou. Navíc sedadla osádky konstruktéři záměrně zavěsili na strop, takže se dnem vozidla nemají kontakt. Na druhou stranu, ani přes tyto konstrukční úpravy nemůže nový obrněnec z hlediska odolnosti spodku korby stroje soutěžit se specializovanými „protiminovými“ vozidly, známými pod zkratkou MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected).

Právě ona se vyznačují výše umístěným, Pandur II by měl dokázat pokračovat do podoby písmene V tvarovaným dnem, které při případném výbuchu odvádí část tlakové vlny mimo vozidlo. Konstrukce „dvojky“ je samonosná, svařená z tepelně upravených ocelových plátů. Vnitřek korby chrání navíc protistřepinové obložení. Ve standardním provedení bez přídavného pancéřování by měl stroj odolat zbraním do ráže 7,62 mm a při vzdálenosti od místa střelby vyšší jak sto metrů až do ráže 14,5 mm.

K nástupu a výstupu vezeného mužstva slouží zadní rampa, dveře nebo průlezy. Za samozřejmost se dnes dá považovat topení, protipožární zařízení i filtroventilační zařízení, které při detekci nebezpečných látek v okolním vzduchu přetlakuje hermeticky uzavřený prostor uvnitř, aby ochránilo osádku proti účinkům zbraní hromadného ničení.