Obrněný dinosaurus Struthiosaurus austriacus byl pomalý a prakticky hluchý

Němečtí a rakouští vědci se blíže podívali na mozkovnu ankylosaura Struthiosaurus austriacus, jehož ostatky se v 19. století podařilo objevit českému geologovi a paleontologovi Ferdinandu Stoličkovi (a jeho rakouskému kolegovi Eduardu Suessovi) poblíž rakouského Muthmannsdorfu. Závěry jejich zkoumání pomocí rentgenové výpočetní mikrotomografie (microCT) přinesly zajímavé informace o životě těchto býložravých dinosaurů.

Hluchý a pomalý samotář

Z dřívějších výzkumů víme, že ankylosauři mohli dorůstat délky až osmi metrů a představovali skupinu dinosaurů, označovaných jako „živé pevnosti“: Jejich tělo bylo poseto kostěnými pláty (osteodermy) a hrozivými rohy. Někteří ze zástupců čeledi Ankylosauridae byli vybaveni kyjovitým ocasem, jiní, například příslušníci čeledi Nodosauridae, touto zbraní nedisponovali a při obraně spoléhali hlavně na své rohy. Další aspekty jejich života jsou ale stále obestřeny tajemstvím.

Badatelé z Greifswaldské a Vídeňské univerzity analyzovali mozkovnu struthiosaura a dozvěděli se spoustu zajímavých detailů ze života těchto tvorů. Trojrozměrnou strukturu této části lebky porovnali s jinými prostudovanými dinosaury. Z jejich srovnání vyplynulo, že stavba vnitřního ucha vypovídá o tom, že Struthiosaurus austriacus měl velmi špatný sluch. Podle vědců byl prakticky hluchý. 

Dřívější výzkum vedl odborníky k závěru, že ankylosauři kvůli svému špatnému sluchu nežili (na rozdíl od mnoha jiných dinosauřích druhů) ve stádech, ale vedli spíše osamělý život. Zdá se, že podobný životní styl vyznávali také struthiosauři.

TIP: Ocas nově objeveného ankylosaura Stegourose připomíná válečný kyj Aztéků

Další detaily z mozkovny struthiosaura ukazují, že kromě mizerného sluchu byl tento robustní dinosaurus rovněž velmi pomalý. Byl jako pevnost, která se pomalu pohybovala po čtyřech a útoky, v tomto případě dravců, odrážel především svým mohutným brněním.