Obři ve vzduchu: Největší letci všech dob
Létající tvorové lidstvo odjakživa fascinovali a moderního člověka inspirovali až k sestrojení prvních letadel. V minulých geologických obdobích se přitom vzduchem proháněli podstatně větší tvorové než dnešní albatrosi
Největší ze všech letců
V rámci třídy plazů máme co do činění s největšími létajícími živočichy všech dob – pterosaury (česky nepřesně nazývaní ptakoještěři). Nejmenší z nich (čínský Nemicolopterus) disponovali rozpětím křídel pouhých 25 centimetrů, ale bratránci z čeledi Azhdarchidae to dotáhli až na přinejmenším 11 metrů. Uchazeči o nepsaný titul největšího letce zahrnují severoamerický rod Quetzalcoatlus, jordánský rod Arambourgiania a rumunský rod Hatzegopteryx. Když stáli na zemi, mohli být vysocí kolem šesti metrů a jejich hlava s dlouhým zobákem přesahovala délku 2,5 metru.
Ptakoještěři se na Zemi objevili asi před 220 miliony let, v úvodním druhohorním období zvaném trias. Není zřejmě náhoda, že jejich druhový úbytek časově souhlasí s vývojovým nástupem ptáků. Spolu s dinosaury vyhynuli na konci křídy před 66 miliony let, již dlouho předtím však existovalo jen několik málo rodů, které ještě dokázaly soupeřit s opeřenými konkurenty.
Vážky větší než ptáci
Největším letcem mezi bezobratlými živočichy byla obří karbonská pravážka Meganeura monyi z území Francie a její příbuzná Meganeuropsis permiana, jejíž zkameněliny byly objeveny ve Spojených státech amerických. Obří dravý hmyz se vznášel nad bažinami a močály mladších prvohor v době před zhruba 300 miliony let. Největší rozpětí křídel je u meganeury odhadováno asi na 75 centimetrů a hmotnost přibližně na 450 gramů. Meganeuropsis dosahovala zhruba stejných rozměrů. Jde tedy zároveň o vůbec největší známý hmyz v dějinách planety.
V českém fosilním záznamu nalezneme také zástupce obřího hmyzu – jepici rodu Bojophlebia prokopi. Rozpětí křídel tohoto hmyzího obra činilo až 45 centimetrů. Důvodem obří velikosti členovců v období mladších prvohor byl zřejmě vyšší obsah kyslíku v atmosféře (asi 35 proti dnešním 20,9 %) a nepřítomnost velkých a rychlých predátorů z řad obratlovců.
Příliš těžcí na létání?
V období kenozoika (dříve třetihory a čtvrtohory) dominovaly suchozemským ekosystémům nejen savci, ale také ptáci. Z létajících ptáků se největším rozpětím křídel pyšnil teratorn Argentavis magnificens, obývající argentinské pampy v době před 8 až 6 miliony let. Tento zřejmě mrchožrout mohl roztáhnout svá křídla do šířky 7 až 8,3 metru. Jeho největší letky byly dlouhé až 1,5 metru! Hmotnost argentavise se odhaduje asi na 80–100 kilogramů, takže je stejně jako v případě ptakoještěrů záhadou, jak se vlastně dokázal dostat do vzduchu.
Teratorni byli skupinou často značně velkých dravých a mrchožravých ptáků, obývajících Severní i Jižní Ameriku asi před 8 miliony až 10 tisíci lety. Ačkoliv se vzdáleně podobali kondorům, měli zahnuté konce zobáku a možná byli i aktivními lovci. Kořist možná polykali celou – sám argentavis dokázal najednou pozřít živočicha až do velikosti zajíce.
Mistr klouzavého letu
Největším létajícím ptákem současnosti je z hlediska rozpětí křídel elegantní opeřenec ze skupiny trubkonosých albatros stěhovavý (Diomedea exulans). Díky plachtění na vzdušných proudech dokáže s minimálním úsilím překonávat značné vzdálenosti. Bez jediného mávnutí může údajně letět i několik hodin a na každý metr výšky poklesu jich uletí 22. Zatím rekordní rozpětí albatrosa činilo 3,63 metru, v průměru je to asi o půl metru méně. Tělo albatrosa je dlouhé až 135 cm a jeho hmotnost dosahuje maximálně asi 16 kilogramů.
Největším rozpětím mezi masožravými ptáky se pyšní jihoamerický dravec kondor andský (Vultur gryphus) s rozpětím křídel kolem 3,2 metru. Tím se řadí na celkově čtvrté místo v pomyslné tabulce největších rozpětí – kromě albatrosa jsou před ním ještě dva druhy pelikánů.
Také savci létají
Savci jsou oproti ptákům samozřejmě jen skromnými letci, jejichž vzdušné umění se v rámci aktivního letu realizuje pouze ve skupině letounů. Největším zástupcem těchto převážně nočních živočichů je nejspíš kaloň zlatotemenný (Acerodon jubatus), žijící endemicky v pralesích Filipín. V rozpětí křídel dosahuje 1,5 až 1,7 metru a váží od 0,7 do 1,2 kilogramu. Tento kaloň je primárně nočním živočichem a při pátrání po potravě může urazit až 40 kilometrů za noc. V současnosti je bohužel kriticky ohrožen pytláctvím a odlesňováním.
S trochou nadsázky by bylo možné konstatovat, že nejvýznamnějším létajícím savcem je dnes člověk. Samozřejmě ale nedokáže létat vlastními silami, pro tento účel musí postavit efektivní stroje. Letadla a rakety jsou přitom největšími a nejrychlejšími objekty, které kdy nějakého živočicha na jakoukoliv vzdálenost dopravovaly. Vzhledem k tomu, že jsou výtvorem organismů žijících na Zemi, můžeme je do tohoto přehledu s jistým přimhouřením očí zahrnout také.
