Obratný dravec s tlustou kůží: Ruský bitevní vrtulník Mil Mi-28 (4)
Bitevní vrtulník Mil Mi-28 patří k symbolům současného ruského letectva. Jeho osud však poznamenaly technické potíže, konkurenční boj i zmatky po rozpadu SSSR. „Osmadvacítka“ tak začala plnohodnotnou službu až 40 roků od zahájení vývoje
Krátce poté, co se Mi-28N stal součástí výrobního programu Rostvertolu, se projevily některé nedostatky jeho konstrukce. Jen kvůli nevydařenému hlavnímu reduktoru a transmisní soustavě ztratili Rusové v průběhu prvních let provozu tři stroje. Museli proto přistoupit k pravidelným kontrolám těchto konstrukčních celků už po 25 letových hodinách a zkrátit meziopravní dobu hlavního i obou úhlových reduktorů na pouhých 500 hodin (u strojů předchozí generace šlo o trojnásobek).
Předchozí části:
Modernizovaný dravec
Jako nedostatečně funkční se ukázal i systém zamezující námraze a především avionika, kdy letce doslova šokovala nízká účinnost radiolokátoru N025. Popsané potíže vedly ke dvěma krokům. Ministerstvo obrany jednak objednalo vyšší počty konkurenčních Ka-52 (dvoumístná modifikace Ka-50), jednak v prosinci 2008 vypsalo specifikace vylepšené verze, jejíž vývoj začal následujícího roku pod označením Mi-28NM (noční modernizovaný).
Od svého předchůdce se liší především instalací druhého řízení v přední kabině a nové avioniky. Její součástí se staly mimo jiné systémy, jejichž vývoj se nepodařilo dokončit před zahájením výroby Mi-28N – primárně jde o plně funkční radiolokátor a obranný komplex (kdy sériové Mi-28N obdržely pouze některé jeho části). Mezi nové schopnosti verze NM patří výměna informací s dalšími stroji téhož typu v reálném čase, stejně jako příjem dat o cílech od letounů, velitelských stanovišť či průzkumných družic. Posledním trendům odpovídá možnost absolvovat společné mise v koordinaci s bezpilotními prostředky.
Konečně do služby?
Změn doznala oproti Mi-28N také podvěsná výzbroj, jež nyní zahrnuje i protitankové střely 9M123 Chrizantema se dvěma na sobě nezávislými naváděcími soustavami (automatickou a poloautomatickou). Na rozdíl od ataky má primárně likvidovat cíle mimo vizuální kontakt.
Prototyp (přestavěný předsériový Mi-28N) se poprvé opatrně vznesl 29. července 2016, k plnohodnotnému letu se Rusové odhodlali 12. října téhož roku. Základní zkoušky trvaly více než rok a v prosinci 2017 byl podepsán kontrakt na stavbu malé ověřovací série. Dle původních plánů mělo ruské letectvo převzít první dva stroje do konce roku 2018 a letos typ oficiálně zavést do výzbroje, ovšem nic z toho se neuskutečnilo.
Konečně dohoda
Podle informací z konce února 2019 se totiž ministerstvo obrany rozhodlo vrtulníků Mi-28NM vzdát a jejich nákup zrušilo – údajně kvůli vysoké pořizovací ceně. Výrobce však zřejmě zareagoval výhodnější nabídkou, neboť nakonec k dohodě přece jen došlo. Na jejím základě Moskva v březnu přepravila jeden z prototypů Mi-28NM do Sýrie, aby ho odzkoušela v extrémních klimatických podmínkách.
Dokončení: Obratný dravec s tlustou kůží: Ruský bitevní vrtulník Mil Mi-28 (5)
Stroj se pravděpodobně dočkal i bojových startů, kdy v doprovodu Mi-35M operoval nad povstaleckým územím u města Hamá. Test zjevně dopadl uspokojivě, neboť v červnu 2019 letectvo odebralo první dva sériové exempláře. Celou letitou anabázi kolem oznámených a vzápětí rušených nákupů Mi-28 pak 27. června završil podpis nové smlouvy. Ruské letecké síly do roku 2027 odeberou dalších 98 kusů Mi-28NM, čímž se jejich počet ve službě zaokrouhlí na stovku.
