Obr na hliněných pásech: Francouzský těžký tank Char B1 (2)
Francouzský těžký tank Char B1 představoval v době svého vzniku jeden z nejlépe pancéřovaných a nejmohutněji vyzbrojených obrněnců na světě. Ještě během bitvy o Francii své německé protivníky překonával pancířem i výzbrojí, ani to ale nemohlo vyvážit zastaralý design a nevhodnou taktiku jeho nasazení
Ve své finální podobě vážil francouzský tank Char B1 celých 28 tun a jeho pohon zajišťoval benzinový šestiválec Renault o výkonu 200 kW (272 koní), který tanku uděloval max. rychlost 28 km/h na silnici při dojezdu zhruba 200 km.
Předchozí část: Obr na hliněných pásech: Francouzský těžký tank Char B1 (1)
Podvozek sestával z pásů vedoucích po celém obvodu boků a poměrně složitého odpružení složeného z celkem 16 pojezdových kol rozdělených mezi čtyři kyvné vozíky. Tři největší kladky byly připojeny každá k jedné masivní vertikální pružině spojené s horizontálním nosníkem. Ten probíhal podél celého trupu a sám byl odpružen čtyřmi listovými pružinami. Celou tuto soustavu kompletně krylo boční plátování.
Přepracovaný velitel
Co do vnitřního uspořádání se tank dělil na motorovou sekci obsahující celou pohonnou soustavu a bojový prostor, ve kterém měla své pozice osádka ve složení řidič, nabíječ houfnice, radista a velitel. Ti pro nástup a výstup užívali dvířka v pravém boku stroje. V zadní přepážce se pak nacházela druhá dvířka vedoucí k chodbičce v motorovém prostoru. Radista disponoval radiostanicí ER53 pro komunikaci morseovkou.
Pancíř měl jednotnou sílu 40 mm po celém obvodu trupu i věže, primární výzbroj tanku tvořila houfnice SA35 ráže 75 mm s hlavní o délce 1,28 metru. Ta mohla užívat jak klasické tříštivotrhavé granáty, tak i protipancéřovou munici s průbojností až 50 mm na vzdálenost 400 m. Střelecký zaměřovač houfnice se nacházel na stanovišti řidiče, který tak kromě svých řidičských povinností fakticky plnil i úlohu střelce. Kanon SA33 ve věži naopak zaměřoval a nabíjel velitel tanku; ten vedle toho musel velet celému vozidlu, což vzhledem k absenci interkomu představovalo nelehký úkol i bez nutnosti zároveň se zabývat i kanonem.
Sekundární výzbroj tvořila dvojice kulometů Châtellerault M1931 ráže 7,5 mm (jeden v trupu, druhý spřažený s kanonem ve věži). Tank standardně vezl 80 kusů munice pro houfnici, 50 granátů ráže 47 mm a celkem 4 800 nábojů pro kulomety.
Postupný vývoj
Vinou zpoždění při náběhu výroby přišel Char B1 do služby v době, kdy jeho pancíř i palebná síla přestávaly ve srovnání s nejmodernějšími zahraničními typy tanků postačovat. Vadila zejména nízká průbojnost kanonu SA33, který se svou délkou hlavně 1,3 m dokázal probít sotva 25 mm pancíře, kritika se ale snesla i na velmi stísněnou věž APX1. V dubnu 1937 tak původní verzi B1 na výrobních linkách vystřídal vylepšený typ označený B1 bis, který se měl stát nejpočetnější variantou.
Nová verze měla pancíř posílený na 60 mm po celém obvodu trupu, místo věže APX1 pak konstruktéři instalovali prostornější věž APX4 s pancířem o síle 55 mm a novým kanonem SA35 ráže 47 mm. Ten díky hlavni prodloužené na 1,5 metru a vylepšenému střelivu dosahoval průbojnosti až 80 mm pancíře na bezprostřední vzdálenost. Výše uvedené modifikace nicméně zvýšily hmotnost tanku na 31,5 tun a od 35. sériového stroje proto B1 bis poháněl benzinový dvanáctiválec Renault o výkonu 229 kW (311 koní).
Komunikace mezi obry
Rychlost i celková mobilita díky tomu zůstaly zachovány, kvůli vyšší spotřebě paliva ale dojezd klesl na zhruba 180 km. Společnost Schneider proto pro B1 navrhla speciální kolový přívěs s cisternou na dalších 800 litů paliva, ten ale u jednotek krátce nato nahradily víceúčelové pásové tahače Lorraine 37L dopravující tankům palivo, munici a zásoby. Na počátku roku 1940 pak obrněnce plošně obdržely nové radiostanice ER53 umožňující klasickou hlasovou komunikaci, zatímco velitelské tanky dostaly radiostanice ER55 s dlouhým dosahem pro komunikaci s divizním velitelstvím.
Finální variantou B1 se měla stát verze B1 ter, jejíž vývoj začal současně s náběhem výroby B1 bis. Servomotor Naeder konstruktéři u nové verze úplně odstranili a houfnice obdržela novou lafetu umožňující odměr 5° na obě strany. Pancíř stroje byl posílen na 70 mm a boční plátování mělo nově klínovitý tvar zvyšující jeho efektivitu. Silnější pancéřování zvýšilo hmotnost na 36,6 tun, pro sériové stroje se proto plánovala i zástavba nového motoru o výkonu 260 kW (354 koní).
TIP: Tank Renault FT: Zastaralá vojenská technika během druhé světové války
Do pádu Francie se nicméně podařilo dokončit pouze tři předsériové prototypy, které se Francouzi v polovině června 1940 pokusili evakuovat po moři do Velké Británie. Loď, která tanky převážela, ale 17. června potopily německé bombardéry u Bordeaux a všechny tři prototypy tak skončily na dně moře.
Dokončení: Obr na hliněných pásech: Francouzský těžký tank Char B1 (3) (vychází v úterý 26. dubna)
