Obr na hliněných pásech: Francouzský těžký tank Char B1 (1)

Příběh prvního francouzského těžkého tanku se začal psát již v roce 1919 a byl úzce spojen s osobou armádního generála Jeana Baptisty Estienna (1860–1936), jehož vize pásového bojového vozidla nakonec vedly až ke vzniku francouzských obrněných sborů a vysloužily Estiennovi přezdívku „Pére des Chars“ (Otec tanků). Rok po konci první světové války Estienne, toho času ve funkci šéfinspektora tankových vojsk, sepsal memorandum Studie nasazení tanků v poli, ve kterém představil svou vizi budoucnosti obrněnců ve francouzské armádě.

Estiennův mezičlánek

Kromě potřeby pásových vozidel různého určení (muniční vozidla, samohybná děla, vozidla pěchoty) v tomto dokumentu Estienne představil i myšlenku takzvaného bitevního tanku (char de bataille).

Stroj měl kombinovat jak dostatečnou pancéřovou ochranu pro plnění úlohy průlomového vozidla, tak i výzbroj schopnou ničit měkké, ale i obrněné cíle. Mělo jít o jakýsi mezičlánek mezi lehkými a mobilními tanky po vzoru tehdy užívaného Renaultu FT-17, a v té době vyvíjeným průlomovým tankem Char 2C.

Estienne své memorandum následně předal špičkám francouzské armády a v roce 1921 vznikla speciální komise vedená generálem Edmondem Buatem, která dostala za úkol koncept char de bataille prozkoumat a posoudit jeho realizovatelnost. Výsledkem činnosti Buatovy komise se stala konkrétní technická specifikace vozidla, které mělo vážit maximálně 13 tun, disponovat pancéřovou ochranou o síle alespoň 25 mm, mít tříčlennou osádku a hlavní výzbroj, houfnice ráže 75 mm měla být umístěná přímo v korbě.

Zájem továren

Pro úsporu prostoru i nákladů pak měla být lafetována v horizontálně fixovaném uložení, které umožňovalo pouze změnu náměru, zatímco stranový odměr měl zajišťovat řidič otáčením celého vozidla. Proti pěchotě měla vozidlo bránit kulometná věžička. Tyto požadavky následně Estiennův úřad předal zástupcům francouzského průmyslu. Zájem projevily továrny Renault, Schneider, Saint-Chamond a FCM, které se urychleně pustily do práce na prototypech.

V roce 1924 pak spatřily světlo světa čtyři prototypy – SRA a SRB vzniklé ve spolupráci továren Renault a Schneider, FCM 21 stejnojmenné továrny a blíže neoznačený prototyp Saint-Chamondu. Všechny splňovaly základní požadavky dané specifikací, vzájemně se ale lišily užitým převodovým ústrojím, typem motoru a dalšími konstrukčními prvky. Po prozkoumání všech návrhů se nakonec Estiennův úřad rozhodl jako základ pro nový tank využít prototyp SRB, který kromě jiného disponoval i ve své době velmi vyspělým servomotorem Naeder, umožňujícím řidiči jemné korekce při zaměřování trupové houfnice.

Málo peněz na tanky

Prototyp SRB následně konstruktéři zkombinovali s vybranými částmi ostatních návrhů. Z typu SRA převzali 75mm houfnici a z FCM 21 pásy a odpružení. Estienne sám následně přispěl dvojicí nápadů: speciálním napínacím kolem pro změnu pnutí pásů zevnitř tanku a úzkou chodbičkou vedoucí podél pravého boku obrněnce pro rychlý přístup k motoru. Takto pozměněný prototyp obdržel označení Tracteur 30 a v roce 1926 pak padlo rozhodnutí postavit tři předsériové prototypy pod označením Char B1.

Po jejich dokončení v roce 1927 započaly vojskové zkoušky; během nich se projevila nízká spolehlivost servomotoru Naeder, všechny nabízené alternativy ale ztroskotaly. Když vyvstala potřeba zvýšit protitankovou palebnou sílu, kulometnou věžičku nahradila věž APX1 s kanonem SA33 ráže 47 mm. Ve stejné době došlo i k rozšíření osádky o čtvrtého člena v roli radisty. Kvůli výrazným škrtům v rozpočtu se začátek hromadné výroby neustále odsouval, první sériové B1 tak z linek začaly sjíždět teprve v prosinci 1935 a k útvarům se tank poprvé dostal v březnu následujícího roku.

Pokračování: Obr na hliněných pásech: Francouzský těžký tank Char B1 (2)

Vzhledem k vysoké ceně (až 1,5 milionu franků za tank) ale produkce běžela jen velmi pomalu a během prvních dvou let výroby tak továrny Renault, AMX, FCM a Schneider dokončily sotva 34 kusů. Výrobu se podařilo v dalších letech urychlit, dodávky ale nikdy nepřekročily 15 strojů měsíčně. V okamžiku vypuknutí druhé světové války se tak ve službě nacházelo jen 129 Char B1 a do pádu Francie se celkový počet vyrobených B1 zastavil na 369 kusech.