Obloha v druhé polovině června: Prozkoumejte říši nebeského Draka

Dalo by se říct, že jen co se v červnu setmí, už začíná svítat. Slunce totiž nezapadá příliš hluboko pod obzor, noci jsou nejkratší v roce a zhruba měsíc kolem letního slunovratu vůbec nenastává dostatečně tmavá astronomická noc. Vstříc vesmíru tak můžeme pohodlně hledět jen pár hodin okolo půlnoci. 

Na červnové večerní obloze se naštěstí nachází hned několik velmi jasných objektů Sluneční soustavy, na něž se můžeme zaměřit již krátce po západu Slunce. Jsou to především planety Jupiter, Saturn a Mars. Bohužel však budou jen nízko nad západním (Jupiter), respektive jižním (Saturn, Mars) horizontem. S ohledem na horké letní dny je tudíž nezbytné počítat s tím, že jejich prohlídky v dalekohledu bude rušit zvýšený neklid zemské atmosféry, tzv. seeing.

Zajímavosti v pustých končinách 

Zatoužíte-li po klidnější a temnější obloze, než jaká je nízko nad jižním obzorem, zahleďte se vysoko nad severovýchod, takřka do zenitu. S orientací vám pomůže jasná hvězda Deneb a souhvězdí Labutě. Právě nad ním narazíte na nejvýraznější část dlouhého, avšak spíš nenápadného souhvězdí Draka. Čtveřice jasných stálic docela zřetelně vykresluje obrys drakovy hlavy. Zbytek jeho těla se komplikovaně vine kolem severního nebeského pólu, jenž leží nedaleko Polárky ze souhvězdí Malého medvěda.

Budete-li mít pocit, že jste se ve hvězdném „zapadákově“ dostali mimo hlavní dění na noční obloze, nenechte se mýlit. I tyto – na první pohled poněkud pusté – končiny skrývají zajímavé objekty. Prvním z nich je bezesporu hvězda gama Draconis neboli Eltanin. Zmíněné označení vzniklo zkomolením arabského „Ras at-Tinnin“, což v překladu znamená „hlava draka“. Nejjasnější stálice celého souhvězdí má však i další jména. Třeba Londýňané jí říkají Zenith star, neboť při pohledu z britské metropole den co den prochází takřka přímo zenitem.

S dalekohledem v ruce si určitě prohlédněte i další stálici v hlavě draka – ný Draconis, označovanou také Kuma. Jedná se o pohlednou dvojhvězdu, kterou tvoří zhruba stejně jasné složky zářící bílým světlem. A protože je na nebi dělí jedna oblouková minuta, snadno je rozlišíte už v divadelním kukátku. Zhruba sto světelných roků vzdálené hvězdy obíhají kolem společného těžiště, přičemž jeden oběh jim trvá asi 44 tisíc let. Obě složky dělí poměrně velká vzdálenost 1 900 astronomických jednotek. Pokud bychom se dostali do blízkosti jedné z nich, druhá by byla na tamější obloze přibližně třikrát jasnější než Měsíc v úplňku.

Východy a západy Slunce

21. 6. v 00:34 SELČ vstoupí Slunce do znamení Raka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur je nepozorovatelný.
• Venuše je nepozorovatelná.
• Mars je viditelný po většinu noci kromě rána.
• Jupiter je viditelný v první polovině noci.
• Saturn je viditelný po celou noc.
• Uran je viditelný ve druhé polovině června ráno, nízko nad východem.
• Neptun viditelný ve druhé polovině noci nad jihovýchodem.

Úkazy na nebi

• 17. a 18. června – setkání Měsíce, Marsu, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na noční obloze.
• 20. a 21. června - úplňkový Měsíc v blízkosti otevřené hvězdokupy M 25.
• 26. června – zákryt Neptunu Měsícem na ranní obloze velmi nízko nad východem (začátek zákrytu v 1:08 SELČ při levém dolním okraji měsíčního disku, konec zákrytu v 1:40 SELČ při pravém dolním okraji měsíčního disku), Neptun pozorovatelný pouze dalekohledem.

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno