Obličejový opar je podle vědců zhruba stejně starý jako líbání

Původcem oparu je Herpes simplex virus 1 (HSV-1) ze skupiny velkých DNA virů. S tímhle patogenem se měla možnost seznámit zhruba polovina lidstva (podle odhadů přibližně 3,7 miliardy lidí). Podle nového genetického výzkumu se herpesvirus HSV-1 objevil asi před pěti tisíci lety, čili v době bronzové. Opar je tedy starý zhruba stejně jako například Stonehenge.

Opar z doby bronzové

Genetička Charlotte Houldcroftová z britské Univerzity v Cambridgi a její spolupracovníci určili stáří tohoto viru díky průzkumu sekvencí virů dávných oparů. Až do jejich výzkumu pocházela nejstarší známá genetická data oparu z roku 1925. Vědcům z Cambridge se podařilo získat sekvence herpesviru HSV-1 ze čtyř dávno pohřbených lidí, z nichž nejstarší zemřel asi před 1 500 lety.

Různé typy herspesvirů infikují prakticky všechny primáty. Své herpesviry nepochybně měli i naši velmi dávní předci, včetně neandertálců a prvních lidí druhu Homo sapiens. Tento konkrétní herpesvirus ale vznikl až v době bronzové.

Houldcroftová a její kolegové přišli s pozoruhodnou teorií o tom, co zřejmě těsně souviselo se vznikem herpesviru HSV-1 a oparu, který je od té doby prokletím lidstva. „Před 5 tisíci lety se určitě něco stalo, co umožnilo snazší šíření herspevirů a co vedlo k tomu, že právě virus HSV-1 převládl nad ostatními. Nejspíš se to týkalo přenosu viru a mohlo by to souviset s líbáním,“ vysvětluje Houldcroftová.

Kde se vzalo líbání?

Líbání se v historických pramenech jako projev náklonnosti poprvé objevuje právě v době bronzové. Zdá se, že se tento způsob intimní komunikace šířil západním směrem, z jižní Asie do Evropy. První zmínky o líbání jako vyjádření milostných citů pocházejí z Indie. V jednom z nejstarších spisů, staroindickém eposu Mahábhárata líčícím události z 1. tisíciletí př. n. l., se dočteme: „Položila ústa na moje ústa a vydala zvuk, který mi způsobil potěšení.“ Někteří historikové dokonce věří, že z Indie přivezl líbání do Evropy až Alexandr Veliký. Role líbání v přenosu chorob jsou si přitom lidé vědomi už velmi dlouho. Například druhý římský císař Tiberius se měl pokusit líbání zakázat, právě z důvodu ochrany před infekcemi. 

TIP: Při desetisekundovém polibku si partneři vymění až 80 000 000 bakterií

Líbání se však netěšilo oblibě ani u křesťanů – například papež Klement V. se jej v roce 1312 pokusil zakázat dekretem, v němž tvrdil, že „líbání za účelem smilnění je považováno za smrtelný hřích“. Do některých zemí Afriky, Asie a Oceánie se líbání dostalo až s evropskými misionáři v 19. století. Domorodci jej tam přijímali jen velmi pozvolna – původně ho totiž považovali za odporné.