Nýtovačka Rosie: Dívčí tvář vládní propagandy
Na pracovní místa v průmyslu, která uvolnili muži odvedení do bojů druhé světové války, měly podle představ americké vlády nastoupit ženy. K propagandistickým nástrojům, jež by je k výrobním linkám dostaly, přitom patřila i fiktivní dívčí postava
Rosie the Riveter (Nýtovačka Rosie) se stala jednou z kulturních ikon Spojených států a symbolizuje všechny americké ženy, jež pracovaly ve válečném průmyslu. Nahrazovaly tam dělníky, kteří v uniformách U. S. Army odešli bojovat do severní Afriky, Evropy či Pacifiku. Tato postava se poprvé objevila ve stejnojmenné písni z konce roku 1942, jež se rychle stala celonárodním hitem nazpívaným mnoha interprety v řadě verzí. Její text vypráví o neúnavné dělnici Rosie, která za svoje pracovní výkony dostala vyznamenání „Production E“ – tedy ocenění americké armády a válečného námořnictva, jež se udělovalo podnikům a jejich zaměstnancům odvádějícím excelentní práci.
Tajemná inspirace
K napsání textu autory inspirovala Rosalind P. Walterová, která pracovala na noční směny ve výrobě stíhaček Corsair firmy Vought, ačkoliv pocházela z velmi bohaté rodiny. O této inspiraci se však nevědělo, a tak se kolem původu tajemné dívky z plakátů a obalů gramofonových desek vytvořila řada legend.
Podle jedné z nich mělo jít například o dělnici Rosie Bonavitasovou, jež pracovala v továrně letecké společnosti Convair v kalifornském San Diegu. Další tvář si symbolická Rosie vypůjčila od Rose W. Monroeové, která byla zaměstnána ve výrobě bombardérů B-24 v továrně společnosti Willow Run ve městě Ypsilanti. Právě ona účinkovala v propagačním filmu o domácím válečném úsilí z roku 1943.
Pracující ženy
Nýtovačka Rosie se rychle stala jedním z nejznámějších kulturních symbolů a slavnou píseň brzy následovaly plakáty. Ty dokázaly mnoho žen přesvědčit, aby „splnily svoji vlasteneckou povinnost“ a na domácí frontě se zapojily do amerického válečného úsilí. Svým dílem Rosie přispěla k tomu, že se něžné pohlaví zbavilo ostychu z „mužských“ profesí v průmyslu a výrobě. Jen za první polovinu roku 1943 vzrostl podíl zaměstnání, jež pro sebe ženy považovaly za přijatelné, z 29 % na 85 %. Celkově se pak počet pracujících žen zvýšil z 12 milionů v roce 1940 na 20 milionů o čtyři roky později. Američanky tak dokázaly sobě i celému národu, že mohou bez problémů zastat jakoukoliv práci, což významně přispívalo k jejich emancipaci.
Pokrok v emancipaci
Poprvé v americké historii se pracující žena v montérkách, a nikoliv matka v domácnosti, stala objektem celospolečenského zájmu. Zatímco někteří odborníci upozorňují, že tato emancipace neměla dlouhého trvání a po válce Američanky opět přijaly tradiční úlohu, jiní v ní vidí klíčový předpoklad pro pokrok při zrovnoprávnění žen ve druhé polovině 20. století. V každém případě, Američanky v pracovních overalech – podobně jako Britky, Kanaďanky, Australanky či občanky Sovětského svazu – přispívaly nezpochybnitelným dílem k vítězství své vlasti ve válce.
