Nový nanosenzor detekuje nebezpečnou rtuť pouhým dotykem
Tchajwanští vývojáři přišli s dotykovým senzorem nebezpečné rtuti. Uplatnění by mohl najít při monitoringu pitné vody nebo při výrobě potravin
Rtuť je nejen užitečný kovový prvek s mnohostranným využitím, ale také nebezpečný a zákeřný kumulativní jed. Do organismu se dostává především požitím kontaminovaných potravin nebo vdechnutím výparů. Má sklony se hromadit v ledvinách a v játrech a z organismu se dostává velmi dlouho a obtížně.
Dobrou ochranou před otravou rtutí je její detekce v potravinách a prostředí. Není to ale jednoduché a obvykle to vyžaduje testování v laboratoři s nákladným vybavením a školeným personálem. Badatelský tým tchajwanské Národní univerzity Tsing Hua, který vedl Zong-Hong Lin, nabízí jako řešení jednoduchý nanosenzor, schopný detekovat i nepatrné koncentrace rtuti pouhým dotykem.
Nanodrátky pro "nahmatání" rtuti
Zařízení, které jeho tvůrci popsali v odborném časopisu ACS Nano, využívá triboelektrický jev, při které materiály získávají elektrický náboj poté, co přijdou třením do kontaktu s jiným materiálem. Nanosenzor je založený na soustavě telurových nanodrátků citlivých na přítomnost rtuti. Jakmile nanodrátky „nahmatají“ ionty rtuti, vyšlou elektrický signál.
Aby Lin a jeho kolegové přesvědčivě demonstrovali fungování „dotykového“ nanosenzoru, instalovali ho na prst robotické ruky. Pak se touto rukou dotýkali rozličných vzorků kontaminovaných rtutí – například vody z jezera, jablek, krevet nebo třeba špenátu. Ve všech případech nanosenzor rychle a přesně detekoval přítomnost rtuti a její množství.
TIP: Křemíkové nanoostny jsou skvělé k přeprogramování živých buněk
Pokud bude vývoj senzoru úspěšně dotažený do konce, mohla by taková zařízení monitorovat obsah rtuti například ve zdrojích pitné vody nebo v provozech výroby potravin. Úřady by je rovněž mohly využívat jako základní testy na rtuť v oblastech, kde schází potřebné laboratorní vybavení.
