Nové cesty ke konci světa: Vývoj tajných zbraní hromadného ničení (2)
Historii lidstva lemuje vývoj stále dokonalejších a účinnějších zbraní včetně těch nejhrozivějších – nukleárních, radiologických a chemických. Nicméně v hlavách expertů se objevují plány na využití dalších prostředků, které by mohly vyhladit podstatnou část lidské populace
Vedle zvěstí o laserových superzbraních vyvolávají znepokojení například prostředky genetické či etnické. Jedná se o podtypy tradičních chemických, biologických a toxických zbraní, které by ničily pouze specifickou strukturu DNA. Jejich účelem je zacílit biologické a toxické účinky na specifické rasy a národy.
Předchozí část: Nové cesty ke konci světa: Vývoj tajných zbraní hromadného ničení (1)
Genetický a etnický holocaust
Destruktivní následky by tak nastaly v různých multietnických společnostech a daly by se směrovat proti okolním národům bez toho, aby došlo k ohrožení populace vlastního etnika či rasy. O případném vývoji „etnických bomb“ státy i nevládní aktéři mlčí.
Užití těchto zbraní zapovídá Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (Biological Weapons Convention, BWC) z roku 1972. Nicméně podle některých informací jejich vývoj probíhá. Na konspiračních webech se objevila podezření na to, že ptačí chřipka (dominantně spjatá s virem H5N1) byla pokusem s genetickou zbraní, protože zasáhla především asijské obyvatelstvo.
Kde jsou ty laboratoře?
Americký expert Jose-Luis Sagripanti stopoval vývoj etnických zbraní oklikou. V roce 2014 se v článku v časopise CBRNe World zaměřil nejprve na to, jaké státy mají nejvýznamnější vědecké výstupy v genetickém inženýrství. Podle pokroku v dané oblasti lze usuzovat i na schopnost přetvoření běžných poznatků na vojenské využití. Na prvním místě se objevily USA následované Japonskem, Německem, Velkou Británií a Čínou. Zajímavější žebříček sestavil na základě toho, když nárůst vědeckých výstupů vztáhl k vývoji národního hospodářství. Tím zjistil, jak je důležité pro jednotlivé státy investovat prostředky do genetického výzkumu. Zde se již na prvním místě ocitlo Japonsko, za ním Izrael, Čína, Brazílie a Jižní Korea.
Není obtížné přejít ke spekulacím, proč by se výše zmíněným „premiantům“ hodily genetické zbraně. Japonsko i Jižní Korea se perspektivně obávají čínské expanze a Izrael svých arabských sousedů. V článku Sagripanti upozornil na několik pracovišť zajímavých z hlediska zaměření výzkumu, důkazy o vývoji genetických zbraní v nich však neměl. Jednalo se mimo jiné o čínské zařízení BSL-4, izraelský Institut biologického výzkumu v Ness Ziona či Nukleárně-biologicko-chemickou školu tureckých ozbrojených sil v Küçükyalı u Istanbulu. Za rizikové označil i kubánské aktivity v genetickém výzkumu a odvolával se přitom na informace od jednoho uprchlíka z „ostrova svobody“.
Netušené možnosti
Úvahy o využití dalších lidských objevů k hromadnému ničení mají řadu podob. Mimořádného efektu mohou dosáhnout z kosmu svržené předměty podobné umělým meteoritům využívající čistě kinetickou energii, problém však spočívá v jejich přesném zacílení. Probíhaly pokusy s vyvoláním dlouhodobých dešťů k poškození protivníka, s iniciací tornád a dalších forem nasazení „meteorologických zbraní“.
TIP: Démon udržený na řetězu: Použili nacisté během 2. světové války chemické zbraně?
Budoucnost přináší jako velkou hrozbu případné propojení nanotechnologií s umělou inteligencí. Nanotechnologičtí miniroboti s potenciálem k vlastní reprodukci naprogramovaní na ničení objektů protivníka by nakonec mohli zlikvidovat nemalou část výsledků dosavadního snažení lidstva. Včetně jeho vědeckých výstupů na poli tajných zbraní.
