Noční obloha v srpnu: Perseidy, dvojhvězdy, hvězdokupy i okouzlující mlhoviny

Mezi nejzajímavější události srpnového nebe bude patřit maximim meteorického roje Perseid, které letos připadá na noc z 12. na 13. srpna (k vidění bude ale řadu týdnů před tímto datem a i po něm). V tento den vstoupí Země na své cestě kolem Slunce do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska zamíří přímo k Zemi a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

Slzy svatého Vavřince

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Letošní pozorování navíc nenaruší svit Měsíce, který zapadá hned zvečera. S vysokou pravděpodobností se tak dočkáme až desítek meteorů za hodinu. Vypadají jako světlé body prolétající ve zlomcích sekundy křížem krážem oblohou, často s nápadnou světlou stopou. S pomalými družicemi či poblikávajícími letadly si je tudíž rozhodně nespleteme. 

Cesta k dvojhvězdám…

Z planet Sluneční soustavy budou k vidění Venuše (večer nad západem), Jupiter i Saturn po celou noc a Uran s Neptunen ve druhé polovině noci. Planety Merkur a Mars jsou během srpna bohužel nepozorovatelné.

Planety však tvoří pouhou předehru pro mnohonásobně vzdálenější nebeské objekty – stálice a hvězdokupy, mlhoviny i galaxie. Začínající pozorovatelé se samozřejmě zeptají, na které z nich dalekohled zacílit… Zkuste třeba ty z následujícího přehledu, jež se ukážou už v běžném triedru.

Za dvojhvězdami se vydejte do souhvězdí Kozoroha: Narazíte tam na Alfu a Betu Capricorni, snadno rozlišitelné i v divadelním kukátku. První zmíněná tvoří optický dvojčlenný systém, takže se její nažloutlé a podobně jasné složky na nebi poblíž sebe pouze promítají, ale ve skutečnosti je dělí zhruba 500 světelných roků. Naopak sousední Beta patří mezi fyzické dvojhvězdy. V dalekohledu spatříte jejího drobného bílého souputníka, k němuž ji váže gravitační pouto, a obě stálice obíhají kolem společného těžiště. Mimochodem, spektrum Bety prozrazuje, že ve skutečnosti jde o pětičlenný systém! 

… letním hvězdokupám… 

Od dvoj- a vícehvězd se můžete přesunout třeba k otevřeným hvězdokupám. Na astronomické poměry se jedná o velmi mladé objekty, o stáří desítek či stovek milionů let. Vypadají jako neuspořádané a poměrně rozložité shluky desítek stálic, a k jejich pozorování se tudíž ideálně hodí dalekohledy s velkým zorným polem a malým zvětšením, například triedr. Mezi Perseem a Kasiopejou narazíte na dvojitou hvězdokupu chí a h, o kousek dál pak na M34 v Perseovi. Za zhlédnutí stojí také IC 4665 z Hadonoše, sousední M11 ze Štítu nebo M25 ze Střelce. 

Typické hvězdokupy letního nebe však představují ty kulové. Oproti svým otevřeným protějškům jsou velmi staré, obvykle miliardy roků, a také kompaktní: V menších přístrojích se jeví jako okrouhlé světlé skvrnky s jasným středem. Teprve větší dalekohled je v okrajových partiích rozloží na jednotlivé stálice, jichž mimochodem obsahují řádově víc než hvězdokupy otevřené – zpravidla až stovky tisíc. A na které se zaměřit? Třeba na M2 z Vodnáře, M3 z Honicích psů, M4 ze Štíra, M5 z Hlavy hada, M13 z Herkula, M15 z Pegase či M22 ze Střelce.

… i okouzlujícím mlhovinám

Přeskočíme-li do říše mlhovin, můžeme začít u těch emisních. V takovém případě zkuste pouhýma očima zachytit rozložitou Severní Ameriku neboli NGC 7000 z Labutě, s úctyhodným úhlovým průměrem 2°. Pro dalekohledy je však příliš velká a nevynikne v nich. Rozhodně zamiřte také do Střelce za M8 alias Lagunou. Slabě zářící oblak mezihvězdného plynu a prachu s úhlovým průměrem okolo 1° sice spatříte i bez přístroje, ale pohled přes dalekohled vás doslova okouzlí. Přibližně týmž směrem, ve vzdálenosti okolo 26 tisíc světelných let, se nachází jádro naší Galaxie s velmi hmotnou černou dírou. Bohužel ho ovšem stíní rozsáhlá mračna podobného složení jako v Laguně, v níž se mimo jiné dosud formují nové hvězdy. 

Na obloze však existují i mlhoviny tvořící naopak dozvuk života stálic podobných Slunci: Mezi exemplární příklady tzv. planetárních mlhovin patří M27 neboli Činka z Lištičky či M57 alias Prstencová mlhovina z Lyry. V prvním případě očekávejte oválnou mlhavou skvrnu s dvojicí temnějších zálivů, v tom druhém pak prstýnek zářícího plynu s potemnělým středem. 

Daleko od domova

A kde letní vesmírné putování zakončit? Rozhodně u nejvzdálenějšího objektu, jaký na obloze spatříte i bez dalekohledu. Nachází se v souhvězdí Andromedy a jeví se jako mlhavá oválná skvrna o úhlovém průměru přes 2°. S přehledem se proto vejde pouze do přístrojů s opravdu velkým zorným polem, v nichž se k jasnému eliptickému jádru přidá i okolní průsvitné halo. To už se však budete dívat skutečně daleko za hranice naší Galaxie, do vzdálenosti asi dvou a půl milionu světelných roků – a to na hvězdný ostrov M31 v Andromedě, který se stal domovem více než bilionu stálic!

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Lva, 22. srpna ve 23:35 SELČ vstoupí do znamení Panny.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad západem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný po celou noc
• Saturn – viditelný po celou noc
• Uran – viditelný ve druhé polovině noci
• Neptun –  viditelný po většinu noci kromě večera

Zajímavé úkazy v srpnu 2021

• 2. srpna – Saturn v opozici se Sluncem
• 3. srpna – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na ranní obloze
• 7. srpna – úzký měsíční srpek poblíž Polluxe z Blíženců za svítání nízko nad severovýchodem 
• 10. a 11. srpna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše na podvečerním nebi nad západem: 10. 8. cca 9°, 11. 8. cca 5°
• 12. srpna – v noci nastává maximum meteorického roje Perseid
• 13. srpna – měsíční srpek poblíž Spiky z Panny na podvečerní obloze nízko nad západem
• 16. srpna – Měsíc poblíž hvězdy Antares ze Štíra na večerním nebi
• 20. srpna – Jupiter v opozici se Sluncem 
• 21. až 23. srpna – seskupení takřka úplňkového Měsíce, Saturnu a Jupitera na noční obloze: 21. 8. Měsíc cca 4,5° od Saturnu, 22. a 25. 8. cca 7° a 9° od Jupitera
• 30. srpna – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na ranním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno