Noční obloha v lednu: Zacíleno na Zajíce

Nepřehlédnutelnou ozdobou podvečerní oblohy bude v lednu Venuše. Na počátku kalendářního roku ji spatříte těsně při jihozápadním obzoru v souhvězdí Střelce. Z něj se pak přesune do Kozoroha, kde se 22. ledna setká se Saturnem, přičemž planety bude na nebi dělit úhlová vzdálenost pouze 0,5°; poblíž sebe však budou viditelné i několik dní před konjunkcí a po ní. O den později, 23. ledna, se po jejich levé straně – v úhlové vzdálenosti 4,5° směrem na jihovýchod – objeví také extrémně úzký srpek Měsíce. Jelikož ovšem bude pouhé dva dny po novu, rozpoznáte ho na soumrakové obloze jen obtížně.

Další jasnou oběžnicí lednové oblohy se stane Mars usazený v souhvězdí Býka. Nad horizontem setrvá až do brzkých ranních hodin a pozornost upoutá zejména výrazným naoranžovělým zabarvením. V záplavě oranžové pak bude možné na zimním nebi pokračovat i dál, jen se z království planet přesuneme do říše hvězd. 

Za oranžovou září

Jako první se rozhodně nabízí stálice Aldebaran z Býka, která je svým odstínem pověstná. O kousek níž k obzoru září i naoranžovělá Betelgeuze z Orionu. Pokud se však chcete dobrat ještě sytějšího odstínu, musíte se spustit až k horizontu: Tak se do vašeho zorného pole dostane malé souhvězdí Zajíce, který je na obloze v úprku, protože má v patách Orionova loveckého Velkého psa… V tomto pojetí zdobí hvězdné nebe minimálně od starověku a zmiňuje ho například i soupis 48 souhvězdí Klaudia Ptolemaia z 2. století.

Z našich zeměpisných šířek máme na Zajíce nejlepší výhled právě na začátku roku. I tak se ovšem nachází vždy v blízkosti obzoru, což jeho pozorování poněkud komplikuje. Pokud jde o zmíněné hvězdy s nápadně oranžovým zabarvením, je třeba v jeho případě zamířit do oblasti hlavy. Nejdříve vyhledejte Mí Leporis, s 3,3 mag snadno viditelnou pouhýma očima, a následně stálice páté velikosti 60 a 64 Eridani v sousedním souhvězdí Eridanu. Na nebi vytyčují trojúhelník a do jeho středu se vydejte s dalekohledem: Váš cíl je totiž poměrně slabý, a sice hvězdička desáté velikosti R Leporis. 

Karmínově červená hvězda R Leporis připomíná kapku krve na černočerném pozadí oblohy. (ilustrace: Stellarium)

Trefa do rudého

Že jste se trefili, vám napoví její sytě rudý odstín. Uhranul i Johna Russella Hinda, díky němuž vešla netradiční barva R Leporis ve známost. Do daných míst oblohy přivedlo britského astronoma pozorování komety v říjnu 1845. Mnohem víc než vlasatice ho však zaujala právě R Leporis, která se mu jevila jako karmínově červená. V dopise příteli dokonce použil básnický obrat, že se podobá kapce krve na černočerném pozadí oblohy, a údajně šlo o nejčervenější stálici, jakou do té doby spatřil (viz Uhlíkové hvězdy).

Dodejme, že se jedná také o hvězdu proměnnou, jejíž jasnost kolísá s periodou přibližně 430 dní v rozsahu asi 7–10 mag. V extrémních případech může ovšem zjasnit až na 5,5 mag, stejně jako zeslábnout takřka na 12 mag. K poslednímu minimu dospěla loni na podzim a nyní opět zjasňuje, přičemž aktuálně má asi 8–9 mag. Je tedy stále velmi slabá, což ovšem v daném případě znamená výhodu: Temně rudý nádech totiž vynikne tím víc, čím menšího jasu stálice dosahuje.

Hvězdné slechy

Nebeský zajíc má za ušima, jak dokládá i další dvojice objektů: Kappa Leporis v oblasti jeho západního slechu je sice coby hvězda páté velikosti vidět pouhýma očima, přesto si vezměte na pomoc dalekohled. Jeho prostřednictvím totiž zjistíte, že jde o velmi těsnou dvojhvězdu. Jelikož však její složky dělí na obloze pouze 2,2″, a navíc mají velmi rozdílné jasnosti 4,4 a 6,8 mag, žádá si jejich rozlišení přístroj s objektivem o průměru alespoň 10 cm, klidný vzduch a zvětšení zhruba 150–200×.

Planetární mlhovina IC 418 proslula zejména díky ikonickému snímku, který pořídil Hubbleův dalekohled v roce 1999. A jelikož vypadá, jako by vznikla pomocí stejnojmenné pomůcky pro kreslení pravidelných geometrických obrazců, získala přezdívku Spirograf. Hledíme na ni ze vzdálenosti 3 600 světelných let, přičemž její skutečný průměr dosahuje asi 0,3 světelného roku. (foto: NASA/ESA, Hubble, CC BY 4.0)

Za uchem na východě se pak skrývá slavná planetární mlhovina IC 418, k níž nejsnáz doputujete díky stálicím Lambda a Ný Leporis. Pokud si z jejich spojnice uděláte základnu rovnoramenného trojúhelníku, bude se mlhovina nacházet v jeho vrcholu, asi 2° směrem na východ. S jasností 9,3 mag není nijak nápadná, ale coby okrouhlou mlhavou skvrnku ji spolehlivě ukáže už přístroj s objektivem o průměru 10 cm. Ještě větší dalekohledy, jejichž objektiv měří 15 cm a více, vám nabídnou i její centrální hvězdu a při malých zvětšeních 20–30× rovněž jemný narůžovělý odstín. Ten se s rostoucím zvětšením vytrácí a IC 418 víceméně zešedne. Současně ovšem vystoupí její charakteristická prstencová struktura s potemnělým středem.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 20. ledna v 9:29 SEČ vstupuje Slunce do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé půlce ledna za svítání nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná večer nízko nad jihozápadem až západem
• Mars – viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Jupiter – viditelný večer nad jihozápadem
• Saturn – viditelný pouze na počátku ledna večer nízko nad jihozápadem
• Uran – v lednu viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2023

• 1. ledna – setkání Uranu a dorůstajícího Měsíce na noční obloze; nejblíž si budou o půlnoci (asi 0,3°), Uran pozorovatelný pouze v dalekohledu
• 3. ledna – setkání Marsu a Měsíce na večerním nebi (cca 1°), nedaleko pozorovatelný také Aldebaran a Plejády z Býka
• 4. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2023, ve vzdálenosti 147,1 milionu kilometrů
• 4. ledna – v noci nastává maximum meteorického roje Kvadrantid
• 6. a 7. ledna – úplňkový Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 10. ledna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi 
• 15. ledna – ubývající Měsíc poblíž Spicy z Panny ve druhé polovině noci
• 18. ledna – měsíční srpek poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 22. ledna – setkání Venuše a Saturnu na večerním nebi (0,5°)
• 23. ledna – seskupení Venuše, Saturnu a velmi úzkého měsíčního srpku na večerní obloze, na ploše o průměru asi 5°
• 25. a 26. ledna – setkání Jupitera a dorůstajícího Měsíce na večerním nebi (zhruba 7°)
• 30. ledna – Merkur v největší západní elongaci, přibližně 25° od Slunce
• 30. až 31. ledna – seskupení dorůstajícího Měsíce, Marsu a Aldebaranu i Plejád z Býka na noční obloze, na ploše o průměru okolo 14°; Měsíc pozorovatelný blízko u Marsu (cca 2°) v brzkých ranních hodinách 31. ledna těsně nad severozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno