Noční obloha v březnu: Vydejte se cestou jedné z největších astronomek 18. století

Březnové nebe upoutá pozornost ještě před setměním: Za soumraku na něm totiž bude nad západem po celý měsíc zářit velmi jasná Venuše, v doprovodu o něco méně nápadného Jupitera. Doslova nejfotogeničtější bude planetární pár hned zkraje března, kdy se k sobě přiblíží pouze na 0,7° – což jen mírně přesahuje průměr úplňkového kotouče. 

Jupiter s Venuší

Že si jdou oběžnice v ústrety, bude zřejmé již ve druhé polovině února. K nejtěsnějšímu setkání pak dojde 1. a 2. března, kdy se na nebi minou. Poté začne Venuše na večerní obloze rychle stoupat nad obzor, zatímco Jupiter se vydá opačným směrem. Bude tak zapadat čím dál dřív po Slunci, až přestane být na sklonku března pozorovatelný. Ujít si nenechte ani velmi hezké seskupení obou zmíněných planet a mladého Měsíce 23. a 24. března. Jelikož však bude náš souputník pouhé dva dny po novu, bude jeho srpek velmi úzký, a tudíž málo výrazný.

Seskupení úzkého měsíčního srpku, Jupitera a Venuše 23. března na večerní obloze nad západem. (foto: Stellarium, CC0)

V uvedené době se k Jupiteru připojí i nepříliš nápadný Merkur, a 28. března dokonce nastane jejich konjunkce, kdy je bude dělit asi jen 1,5°. Stane se tak ovšem na jasné soumrakové obloze, navíc těsně nad západním horizontem. O necelý den dřív se však odehraje ještě jedno nebeské setkání: Měsíc spějící do první čtvrti doputuje do blízkosti Marsu coby poslední jasné planety březnové noční oblohy, zvolna se sunoucí napříč souhvězdím Býka. Nejblíž, konkrétně zhruba 2,5°, si budou 28. března brzy ráno – krátce před tím, než zapadnou za severozápadní obzor.

Mezi Jednorožcem a Psem

Jiskřivé hvězdné nebe na přelomu zimy a jara nabízí rovněž hezkou řádku objektů vzdáleného vesmíru. Tentokrát se zaměříme na ty méně známé, na něž natrefíte mezi souhvězdími Jednorožce a Velkého psa: V zorném poli dalekohledu tak můžete obdivovat jasnou trojhvězdu, pár otevřených hvězdokup i členitou emisní mlhovinu. K ruce, či spíše k očím, si však vezměte přístroj s objektivem o průměru alespoň 60 mm. 

Začít můžete třeba u otevřené hvězdokupy M50 alias NGC 2323 v Jednorožci. Narazíte na ni v polovině cesty mezi stálicemi čtvrté a páté velikosti Alfa a Beta Monocerotis. Při letmém pohledu a malém zvětšení bude vypadat jako mlhavý zrnitý obláček s celkovou jasností 6 mag a s úhlovými rozměry 15′ × 20′. Pokud si ji ovšem prohlédnete pozorněji, rozlišíte několik nápadnějších hvězd osmé velikosti. Ve větších dalekohledech s objektivem o průměru nejméně 100 mm už jich bude pár desítek, přičemž celkově M50 zahrnuje na pět stovek stálic. 

Rozpoznat byste měli i řetízek hvězdiček, který M50 protíná v severojižním směru. Poměrně nápadného shluku stálic v Jednorožci si někdy mezi roky 1710 a 1711 poprvé všiml astronom Giovanni Domenico Cassini, známější pro objev temné proluky uvnitř Saturnových prstenců neboli tzv. Cassiniho dělení.

Objev Caroline Herschelové

Až se dosyta vynadíváte na M50, vraťte se ještě na chvíli k Betě Monocerotis. Jedná se totiž o pohlednou trojhvězdu, vhodnou i pro menší dalekohledy. Všechny její složky jsou bílé, přičemž ta nejjasnější dosahuje hvězdné velikosti 4,6 mag. Vydáte-li se od ní 7,2″ na jihozápad, narazíte na druhou složku s 5 mag a po dalších 2,9″ na východ dospějete i k třetí, jen nepatrně slabší stálici.

Cestu za dalším objektem začněte v sousedním Velkém psovi, u hvězdy čtvrté velikosti Gama Canis Majoris. Pokud se od ní přenesete 3,3° směrem na východ, měla by se v zorném poli vašeho přístroje ukázat NGC 2360 alias Carolinina hvězdokupa. Zmíněnou přezdívku nese na počest své objevitelky, kterou se 26. února 1783 stala významná anglická astronomka Caroline Herschelová (viz Rodina astronomů). Drobnější a kompaktní uskupení dosahuje jasnosti 7,2 mag a úhlového průměru okolo 13′. Jeho eliptické jádro obklopuje několik delších řetízků stálic, není však plně rozlišitelné dokonce ani ve větších dalekohledech. Přesto lze zahlédnout několik desítek samostatných hvězd.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Ryb, 20. března ve 22:24 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na sklonku března nízko nad západem
• Venuše – viditelná večer vysoko nad západem
• Mars – viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Jupiter – viditelný večer nízko nad západem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný večer vysoko nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v březnu 2023

• 1. a 2. března – setkání Venuše a Jupitera (0,7°) na večerní obloze nad západem 
• 2. března – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 5. a 6. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
• 9. a 10. března – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
• 14. března – ubývající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 21. března – trpasličí planeta Ceres v opozici se Sluncem
• 22. března – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku a Jupitera (2,8°) na soumrakovém nebi nízko nad západem, Měsíc pozorovatelný jen velmi obtížně
• 23. a 24. března – seskupení úzkého měsíčního srpku, Jupitera a Venuše na večerní obloze nad západem; Měsíc u Venuše večer 24. 3. v úhlové vzdálenosti asi 3°
• 25. a 26. března – seskupení dorůstajícího Měsíce, Aldebaranu a Plejád z Býka v první polovině noci
• 27. a 28. března – setkání Merkuru a Jupitera (1,5°) na soumrakovém nebi nízko nad západem 
• 28. března – setkání Měsíce a Marsu (2,5°) na noční obloze
• 29. a 30. března – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 30. března – setkání Venuše a Uranu (1,2°) na večerní obloze nad západem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno